Asi nikoho nepřekvapí, že červencové číslo nástěnných novin A3 je věnováno squatu Milada.

30. června 2009 neonacisty prolezlá agentura Prague security group ve spolupráci s policií vyklidila a zdemolovala pražský squat Milada. Během zásahu byly ohrožovány životy squatterů a squatterek, došlo k likvidaci budovy i jejího vybavení a dokonce bylo ukradeno mnoho cenností. Zásah byl násilný, nekompromisní a bezohledný! Stačilo pouze několik hodin na to, aby byl ukončen 11 let trvající sociální experiment, který se rozvíjel v budově, kterou squatterská komunita zachránila před totálním rozkladem tím, že ji začala obývat, svépomocně opravovat a udržovat. Před tím, než tak squatteři a squatterky učinili, byla budova Milady dlouhodobě nevyužívaná a určená k demolici. K té však nedošlo a nadále nic nenasvědčovalo ani tomu, že by mělo dojít k využívání a udržování budovy ze strany oficiálního vlastníka. Ten naopak budovu ani nezabezpečil, aby nepodléhala procesu chátrání. Jasně tím dal signál, že budovu nemá zájem užívat k účelu, ke kterému měla sloužit a stala se pro něj nepotřebným odpadem. Právě tato fakta se pro squattery a squatterky stala důvodem, aby budovu obsadili a dali jí nový život - bez ohledu na to, že legislativa ČR takové jednání považuje za trestný čin. Proti nesmyslnému represivnímu zákonu tedy squatterská komunita postavila legitimní akt obsazení a využívání budovy, která by jinak bez využití podléhala procesu chátrání a destrukce.

Místo chátrající ruiny funkční centrum kultury a sociálních aktivit

Obsazením a svépomocným zrekonstruováním budovy se z Milady postupně stal nejen prostor pro bydlení, ale také kulturně-sociální centrum, nabízející pestrou škálu aktivit a služeb. Za 11 let existence se zde realizovaly stovky akcí, jako jsou koncerty, divadelní představení, výstavy, autorská čtení, workshopy, videoprojekce, přednášky, diskuze atd. Milada vždy deklarovala svou otevřenost a možnost využití jejích prostorů nejrůznějšími zájmovými skupinami a jedinci včetně těch, co na Miladě nebydleli. Vedle různých výtvarných a kulturních iniciativ zde působil např. kolektiv Food not Bombs, který zdarma rozdával jídlo sociálně slabým. Některé hudební soubory zde našly možnost zajistit si zkušebnu, aniž by musely platit vysoké částky za pronájem, a také zde byly k dispozici informační materiály zabývající se ekologií, bojem za osvobození zvířat, alternativní kulturou či bojem proti státu, kapitalismu a konzumní společnosti atd. Mnoho lidí z celého světa při svých cestách často na Miladě nacházelo dočasné zázemí v podobě ubytování, stravování, možnosti odpočinout si, kulturně se vyžít a setkat s podobně založenými lidmi.

Jedno je tedy jisté: squatterská komunita nejen že zachránila vilu Milada před postupným rozkladem, ale zároveň se jí podařilo vytvořit z ní živý organizmus žijící vlastním životem - životem vymezujícím se vůči autoritářství, hierarchii, vykořisťování, odcizení, útlaku a konzumním stereotypům, které charakterizují současný kapitalistický svět. Nenechme se ale zmýlit! Život Milady nebyl pouze o negaci kapitalistického hnusu, ale také o konstruktivní činnosti a snahách tento hnus nahradit svobodnou alternativou. I přes limity a bariéry vytvořené nesvobodným světem, obklopujícím Miladu, je zřejmé, že v jejích prostorech probíhal reálný sociální experiment, který částečně dokázal do praxe uvést principy samosprávy, solidarity a svobody.

Pevně věříme, že nejen my, členové a členky Československé anarchistické federace (ČSAF), zastáváme názor, že projekty, jakým byl i squat Milada, si zaslouží podporu a solidaritu, nikoliv likvidaci. Obsazování dlouhodobě chátrajících a prázdných domů je možná podle zákonů kapitalistické společnosti nelegální, ale podle nás je naprosto legitimní, vzhledem k množství takových domů a množství lidí, pro které je vlastní bydlení nedostupné.

Koncem jedné kapitoly začíná kapitola nová

Po tom, co byl squat Milada vyklizen a byl najatou agenturou za asistence policie učiněn neobyvatelným, je zřejmé, že skončila jedna významná kapitola – zanikl poslední kulturně-politický squat fungující na území ČR. Konec jedné kapitoly však neznamená konec celého příběhu! Ten pokračuje dál soustředěním sil do snah získat nové prostory, které by se stejně jako Milada staly centrem odporu, svobodné kreativity a alternativních přístupů k životu i organizaci společnosti.

A3 (červenec 2009) ke stažení ZDE