Virtuální realita kolem nás, stává se poslední dobou stále reálnější. To, o čem před deseti lety psali CyberPunkoví autoři, a co před pěti lety začalo trhaně a zubatě, naplňovat nadšením první hráče je dnes již takřka samozřejmostí. Ano, řeč je o virtuálních světech „her“.

Budu vám vyprávět o dvou z nich: World of Warcraft (WOW) a Second Life. WOW je potomkem letité série realtimových strategií ze světa plného elfů, orků a čarodějů, vzniklé rozvojem možností síťové hry, za vydatného přispění výkonů grafické karty a rychlostí internetu. Vznikl tak, virtuální svět v němž po mnoha hodinách hraní, můžete nasbírat, prestiž, zbraně a dovednosti. Takovou vycvičenou postavičku ze hry lze pak prodat a koupit jako libovolný jiný kus software v reálném světě za reálné peníze.

A zde již narážíme na jádro problému. Jakmile se někam dostanou peníze, začne to tam smrdět. Světy virtuálních her nejsou v tomto ohledu vyjímkou. Objevují se snahy o nejrůznější podvůdky, jejichž cílem je neoprávněný prospěch. Ano! Proč se zdržovat s pobíjením malých trpaslíků, když je možné nechat našeho zdárně rostoucího hrdinu „bobtnat schopnostmi“ za řízení programem, jenž se na rozdíl od hráče při tomto nudném, ale bezpečném cvičení nenudí. Je schopen mnohotisíckrát udolat slabého nepřítele a pak jeho pán jen slízne smetanu v podobě, tučné částky utržené prodejem již značně zkušeného E-hrdiny.

To se pochopitelně nelíbí lidem z firmy Blizzard, jenž provozuje herní servery WOW. Její programátoři se snaží případné neplechy vyhledávat a přijímají pak patřičná obraná opatření, která nepoctivce vyřazují ze hry. Tak se bohužel nedavno stalo i některým hráčům, kteří žádné z pravidel neporušili. Jediným jejich proviněním je, že používají linux, a tak jsou nucení svoji oblíbenou hru provozovat v emulátoru cedega. To se jim však stalo osudné, když od Blizzardu obdrželi strohé oznámení o zrušení herních účtů s odůvodněním, že „používají automatizační software třetích stran“. To že se jim již nedostalo žádného zadostiučinění a Blizzard hrál mrtvého brouka, jistě nikoho nepřekvapí.

Hra „Druhý Život“ je z trochu jiného soudku. Nemá takovou tradici jako WOW a i celkově jiné vyznění. Jejím těžištěm je právě snaha o vytvoření moderního virtuálního světa se všemi jeho současnými možnostmi. To znamená, že svoji humanoidní postavičku můžeš libovolně měnit, převlékat, přebarvovat a i jinak přizpůsobovat svým představám. Pokud si zakoupíš členství, máš přístup dalším možnostem, jako je třeba možnost zcela libovolného avatara. (ještěr, chodící penis, brouk apod …)

Oproti konkurenci jde však Second Life ještě dál tím, že umožňuje ve virtuálním světě vytvářet vlastní objekty a nejen vytvářet ale i programovat. To znamená, že mnozí hráči vytvářejí nejrůznější roztodivnosti. Třeba logické hry s objekty, nebo krámek s nejnovějšími mǒdními modely návrhářky, která ty samé vytváří i ve skutečném životě. S tím vším je možné ve hře obchodovat pomocí virtuálních Linden dolarů, které jsou s těmi skutečnými (debatu na téma nakolik jsou „skutečné dolary“ virtuální nechme prosím na jindy :) směné v kurzu 1:1...

No a stala se ta věc, že kdosi v Second Life naprogramoval duplikátor. Věcičku, toť schopnou naklonovat libovolný předmět. Že to v jistých kruzích vzbudilo značné nadšení, a dalších ještě značnější znepokojení a nevoli, jistě netřeba zdůrazňovat. Představa, že někdo strávil několik měsíců budováním virtuálního domu, který jej stál i nemálo finančních prostředků – nehledě na to, že virtuálních a pak si jej druhý jen tak okopíruje, je pro člověka odkojeného kapitalistickými hodnotami, neskousnutelný problém.

Nebude jistě trvat dlouho, než se dění ve virtuálních světech začne chtě-nechtě řídit stejnými zběsilými pravidly jako ten skutečny. Jeden příklad za všechny, který moc pěkně popsal František Fuka na Lupě.

A v Japonsku byl zatčen čínský student za to, že naprogramoval robota, který ovládal jeho postavičku ve hře Lineage 2 tak, aby běhala po virtuálním světě, vyhledávala hráče se vzácnými předměty, tloukla je a předměty jim kradla. Student pak tyto virtuální předměty prodával v online aukcích za skutečné peníze! V tomto případě mě docela zajímá, na základě jakého zákona byl onen student zatčen. Že by programování zabijáckých botů bylo v Japonsku něčím závažnějším než jen porušením zásad hry?

A právě dění kolem dvou herních světů SL a WOW mne přivedlo na myšlenku, vytvořit si vlastní virtuální svět, nazvěme ho třeba (A)-Life, který by fungoval podle našich představ, myšlenek a ideálů. Jeho hlavní význam by byl v možnosti vytvořit místo, které nejspíš nikdo z nás za svého života již ve skutečnosti neuvidí – místo kde lidé (jejich digitální obrazy) sdílejí vysledky své práce rovným dílem. Místo umožňujcím překlenout místo, čas, předsudky a sociální rozdíly. Místo kde nebude žádná policie vyklízejcí squaty a humanitární bombardování.

Doba pokročila a s ní i programy a programovací techniky. S použitím svobodného software, by jistě za předpokladu, že se najde ta správna parta lidí, bylo možné dát dohromady první zkušební verze v relativně krátkém čase. Nedoufám, že to bude tento, nebo příští rok, ale věřím, že se tomu tak, dříve či později stane a já budu u toho.