Chystaná reforma veřejných financí polepší těm nejbohatším. Druhou stranu rozvírajících se sociálních nůžek čekají škrty a zdražení základních potřeb. Těm, kdož o tom rozhodují, to nepřijde nijak asociální, vždyť oni se mají dobře.

Pravice často kritizuje levicovou sociální politiku z toho důvodu, že je příliš benevolentní k nezaměstnaným, sociálně slabým či problémovým národnostním menšinám. Vyčítá jí přílišnou štědrost ohledně sociálních dávek a špatnou motivaci k práci v souvislosti s neúmyslnou podporou dobrovolné nezaměstnanosti. Radikálové nezřídka sáhnou k ostřejším slovům a tvrdí, že problémové menšiny, bezdomovci a další skupiny nižších společenských tříd parazitují na státu. Oním parazitováním je nejčastěji myšleno finanční využívání ostatních, „spořádaných“ občanů. Proč však lovit malé ryby?

V tomto státě jsou daleko větší zloději, kteří okrádají „spořádané“ občany v o mnoho více astronomických částkách, než činí almužny pro těch jedenáct procent, které dochází na Úřad práce. Nepracují, mnohdy porušují zákony i etické normy, a přesto pobírají takové „sociální dávky“, že by jimi bylo možno uživit celý azylový dům. A paradoxně nejsou kritizováni ani z pravé, ani z levé strany.

Ano, řeč je o poslancích. O lidech, kteří parazitují na společnosti tím, že žijí z práce ostatních občanů. V České republice bylo od června 2006 po volebním patu více než půl roku bezvládí. Sněmovna nepracovala, neboť se nepodařilo dlouhou dobu sestavit vládu (proč také sestavovat vládu, když se bez ní svět nezboří, že?) a její výkon byl za tuto dobu zcela minimální. Avšak i přes tu všechnu povolební anarchii poslanci stále dostávali svůj neustále se zvyšující plat, který neúměrně převyšuje standart průměrného pracujícího. Proč? Přestane-li dělník pracovat, přestane dostávat mzdu. Má-li učitel ZŠ letní prázdniny, pobírá pouze 50% svého platu. Nemůže-li se vyučený truhlář uplatnit ve svém oboru, často mu nezbývá než překvalifikovat se na lukrativnější profesi. Ano, „profesor“ Klaus sice s oblibou tvrdí, že „každý má stejnou možnost“, avšak v praxi ta rovnost příležitostí vypadá úplně jinak.

Takže kdo je větší parazit?? Ten nezaměstnaný, který měsíčně dostane 7000 Kč na základní životní potřeby anebo ten, který dostane měsíčně 70 000 Kč, přestože se topí v penězích? Zamysleme se nad tou opravdovou příčinou problémů…