Václav Klaus se ve své nové knize pasuje na obránce vědy a svobody před zlými ekology. Na jednu stranu může být jeho fundamentalistický postoj k smíchu, na stranu druhou může být nebezpečím, které přinejmenším oddaluje řešení existující celoplanetární ekologické hrozby.

Všiml jsem si billboardu na novou knihu prezidenta Václava Klause Modrá, nikoli zelená planeta. Recenzi na zmiňovanou knížku jsem četl již v deníku Právo a zcela potvrdila mé domněnky o této pseudovědecké slátanině, jejímž autorem je „vševědoucí“ reprezentant státu. Na zcela zcestné názory prezidenta Klause jsou rozumně uvažující lidé již řadu let zvyklí, ovšem to, co předvedl nyní, je již na pováženou.

Prvním rozporem, který se na tomto billboardu objevuje, je věta (patrně z úst samotného autora) „Ptám se: Co je ohroženo? Klima, nebo naše svoboda?“. Nevím, jak dlouho si autor této věty svůj argument promýšlel, ale citát je minimálně zavádějící. Klaus totiž před slůvko „svoboda“ patrně zapomněl přidat slovíčko „ekonomická“, čímž se opět poněkud znemožnil. Ačkoli nevěřím, že v současné vládě existuje politik, který by nabízel svým voličům svobodu, Klaus je možná tím, kdo svobodu podporuje ze všech nejméně. Co je blíže ideálu svobodné země? Neoliberální džungle, kde se vše řídí zájmy vládnoucích elit, nadnárodních korporací a potřebám trhu, vyžadující obrovské lidské a přírodní ztráty? Anebo alternativa na bázi vyspělé občanské společnosti, kde převládá solidarita nad konkurencí a kde se fungující odbory, nevládní organizace a ekologická hnutí alespoň snaží vyvinout odpor proti bezpráví? Druhá možnost (Havlův ideál) je samozřejmě Klausem ostře odmítána, údajně by nám pak hrozil NGOismus, neboli nadvláda nevládních organizací. Jsem však přesvědčen, že by tato „nadvláda“ obyčejným lidem vůbec, ale opravdu vůbec nevadila.

Volejte Chocholouška!

Vrátíme-li se ke knize, nemůžeme si nevšimnout jednostrannosti zdrojů, ze kterých autor čerpal. Jak by také ne. Je všeobecně známo, že Václav Klaus „s čím nesouhlasí, to nečte“. Ale budiž. Co je však těžko pochopitelné, je Klausův (a koneckonců i všech ostatních anti-ekologů) argument o tom, že důkazy o působení člověka na stav klimatu nejsou stoprocentní. Zde již člověk opravdu neví, zda se smát, či zpozornět. Neoliberálům již došly argumenty, a jelikož životní prostředí již samo bije na poplach, je třeba začít lhát. A když to nepůjde, tak třeba i uplácet. To, že ropná korporace Exxon Mobil nabídla astronomické honoráře novinářům, kteří by zpochybnili nedávno zveřejněné výsledky předních světových environmentalistů, je dostatečný důkaz o tom, že kapitalismus je schopen pro záchranu svých zisků jakékoli bezpáteřnosti.

Klaus tedy tvrdí, že pravda je na jeho straně. Výsledky vědců hovoří o devadesátiprocentní jistotě, a proto se tonoucí pan prezident chytne posledního stébla v podobě oné jedné desetiny pravděpodobnosti. Dobrá. Já tvrdím, že Země je placatá. Je to stejná placka jako čerstvě upečená pizza, a kdybychom šli moc dlouho rovně, přepadli bychom přes její okraj. Že mi někdo tvrdí opak? Ať mi to dokáže! Jaképak fotografie z vesmírných stanic! Co když je to podvrh!? Co když nikdo nikdy ve vesmíru nebyl a Gagarin s Armstrongem hráli jen roli ve velkolepém divadélku? Kdo mi dokáže, že obsah atlasů není dílem celosvětového spiknutí? Ano, beru, že na 90% by ta Země opravdu kulatá mohla být. Ovšem těch deset mi tu zbývá, ať chci nebo ne! Nikdy jsem Zemi jako kouli neviděl a fotografie pro mne není dostačující důkaz. Co by mi teď „profesor“ Klaus řekl? Asi by se mi smál, tak jako se směje půlka národa jemu…

Nesnažím se konstruovat banální teorie, pouze stejně pošetilým způsobem reaguji na argument, na základě kterého Klaus urputně bojuje proti zachraňování deštných pralesů, třídění odpadu, omezování emisí a zachování zvířecích a rostlinných druhů. Inu – ušlechtilé to cíle. Proti gustu žádný dišputát.

Co se týče samotného názvu knihy, znalce současné politické scény jistě napadne, že „modrá“ by mohla být barva nejen planety Země, ale i strany, v níž zůstává Klaus čestným předsedou. Ať tak či tak, přijde mi to před volbou nového prezidenta jako zbytečné podkuřování těm, kteří by byli ve svém patolízalství stejně loajální i v případě, že by Klaus žádnou knížku nenapsal. A když už jsme u té volby prezidenta, jen ať to Vašek znovu vyhraje. Prezident je jen figurka, která nemá na rozhodování o osudech lidí tak velký vliv jako vláda. Ať Klaus či jiný kariérista, my anarchisté nikdy nebudeme vnímat hlavu státu jako autoritu. Prezidenta si nevolíme my, ale politici, je to v tom případě jejich prezident. Vítězství Klause v prezidentských volbách by však bylo přece jen menším zlem. Protože pokud by se nedejkropotkine dostal takový hlupák, jako je Klaus, do vlády, mohlo by se stát, že by naše děti znaly les už jen z obrázků.

Ten, kdo si nevidí na špičku vlastního nosu, potřebuje nastavit zrcadlo. A proto buďme kreativní a nechme se Klausovými billboardy inspirovat k parodii jeho vlastní blbosti, když už nám k tomu tak hezky pomohl. Přímou akcí i satirickou glosou! Nenechme politiky, aby nám za naše peníze lhali do očí!