Novodobí nadnárodní zlatokopové se touží podstatnější měrou zakousnout do hor Latinské Ameriky. Co to přinese přírodě a místním komunitám? Jak to souvisí s válkou v Iráku? A existuje účinný odpor?

Dnes je každá latinskoamerická země hostitelem cizích důlních aktivit. Zlato může být těženo s moderními důlními technikami kdekoliv, kde jsou hory: geologické podmínky, které s sebou hory nesou, znamenají, že stopová množství zlata, okem neviditelná, leží rozptýlená hluboko uvnitř horských pásem. Moderní důlní technika způsobem „otevřená jáma“ ničí a rozemílá hory, aby louhovala rudu v kyanidu a dostala tak asi jednu unci zlata na každých 80 tun skály. Tyto techniky mají za následek neuvěřitelnou destrukci a kontaminaci. Zanechají celá horská pásma zdevastovaná, vytvoří enormně toxické „nádrže hlušiny“, vytvoří jedovatý odtok, který kontaminuje celé říční systémy a zanechá obrovské regiony opuštěné a dotčené komunity ožebračené.

Zlato nadevše

Ničivými moderními technikami bylo za posledních dvacet let vytěženo více zlata než ve zbytku lidské historie. Moderní těžba je prováděna téměř výlučně několika málo sílícími nadnárodními korporacemi, jako jsou Barrick Gold, Rio Tinto, Glencore, Goldcorp a výzkumnými aktivitami stovek „dceřiných společností“.

Moderní vyhledávání zlata je, spíš než o geoologii, o vyhlídkách ohledně společenských podmínek, které umožní korporacím, aby znečistili a volně využili energii a vodní zdroje při ovládání území o velké rozloze. Vstup nadnárodních důlních společností a privatizace běžných statků, jako jsou země a voda, není přijatelná v lokalitách, kde jsou instituce, informovanost a kultura silné a zdravé. Naopak zelenou mají těžaři v regionech, kde vládne korupce a závislost a kde tradiční, autonomní ekonomiky, prostory a kultury byly oslabeny nebo zničeny.

Důlní firmy závodí s časem: tváří v tvář přibývajícímu veřejnému odmítnutí je jejich cílem, aby dostali svou „nohu do dveří“, což znamená zavést své důlní projekty za mnoho milionů dolarů za každou cenu, aby mohly transformovat sociální a ekonomický terén, a tak zabezpečit svou pokračující a ziskovou existenci před tím, než veřejnost zjistí, co se na ní opravdu chystá. Přímá akce umožňuje předejít nebo oddálit důlní projekty typu „otevřená jáma“. Ale když jsou jednou reálně započaty, je to navždy. Tak to dopadlo u osmdesáti rozlehlých projektů na rudné doly, které jsou v provozu po celé Latinské Americe. Každý z nich je regionální pohromou. A doslova tisíce dalších je ve fázi průzkumu.

Lidový odpor a zelené lži

Ale přicházejí odtamtud i skutečně dobré zprávy: Sociální konflikty eskalují v každé jednotlivé zemi, kde nyní důlní firmy operují: Peru, Ekvádor, Kolumbie, Mexiko, celá Střední Amerika, Brazílie, Venezuela, Bolívie, Chile a nyní i Argentina. V Tambogrande v Peru, v Esguelu v Argentině a v Miramaru v Hondurasu byly zlatokopecké firmy vytlačeny místním tlakem. V La Rioja v Argentině zrealizovali toto jaro aktivisté čtyřměsíční blokádu, která úspěšně vyhnala Barrick Gold, stejně jako zkorumpovaného guvernéra z jejich provincie. V Argentině byl prosazen legislativní zákaz velkého dolování v pěti provinciích.

Na takto rozšířenou opozici reagují těžařské firmy tak, že se těsně semknou se zkorumpovanou národní vládou, aby zajistily užití armádních jednotek, zatímco současně na lokální úrovni uskutečňují dobře placenou kampaň podporující „zodpovědnou těžbu“, „udržitelný rozvoj“ a „pracovní příležitosti“ – pokouší se na svou stranu získat a rozštěpit komunity kupováním podpory institucí, jako je tisk, university a různé agentury. Toto je praxe „sociální inzerce“ – strategie důlních korporací koupit si „legitimitu“ pomocí balíčku bankovek, a tak ovládnout mnohé veřejné instituce, na které neoliberální stát nemá takový vliv.

Povaha lidových hnutí proti důlním činnostem se často liší komunitu od komunity, ale všechny jsou založena na jasném „NE“ všem formám důlních aktivit. Komunity prokoukávají korporativně-nevládkářské rádoby zelené řeči jako „těžba pod kontrolou“, „nejvyšší mezinárodní standardy“ nebo „společná společenská odpovědnost“ a chápou, že jedině neudělení koncese pro těžbu, která užívá chemikálií při louhovacích procesech, je způsob jak se ubránit strašidlu kontaminace a lokálního zbídačení, které probíhá dokonce za nejlepších podmínek v nejpokročilejších zemích prvního světa, jako jsou Kanada a Spojené státy.

Nejmocnějším nástrojem komunit jsou veřejná shromáždění a referenda. Boj komunit by měl vést k referendu, které v každém případě vyhrává pod tíhou drtivého odmítnutí důlních projektů a zanechává řeči důlních společností a globálních finančních agentur v prachu. Díky realizaci těchto referend (Esquel, Tambogrande, San Xavier v Mexiku a Sipikapa v Guatemale) provedly komunity rozhodující akci dvojího významu: odmítly dolování a začaly důležitý demokratický proces, který určuje jejich vlastní autonomní cestu „rozvoje“.

Průmyslová okupace

Letos 16. září komunity v horách nad Piura v Peru uspořádaly historické veřejné referendum, které se týkalo pokračujícího konfliktu s důlním projektem Majáz. 97 procent zúčastněných v hlasování projekt zamítlo. Meanwhile v Calingastře v Argentině, zkorumpovaný provincionální guvernér zakázal veřejné setkání tři roky po sobě. V těchto krásných, ale feudálních a zkorumpovaných stojatých vodách, ovládaných Barrick Gold Corporation, se cizí „těžaři“ prohání po venkovských cestách v autech 4x4 s tmavými okny. Když projedou, místní přestanou mluvit a koukají se nepřítomně ve strachu a pohrdání. Tyto skupiny moderních „těžařů“, svalnatých, ošklivých a hrubých, jsou Yenkeeská okupační armáda v těchto moderních „obětovaných zónách“.

10. září „okupační armády“ těžařských koncernů udeřily na severomexické městečko Celemania: Důlní kamionový transport 25 tun dynamitu havaroval v malém horském městě. Při následné děsivé explozi bylo 28 vesničanů zabito a 250 zraněno, tucty ztracených končetin, zraku a sluchu. Zodpovědná byla australská chemicko-důlní společnost ORICA. Každý den tisíce takových potencionálně smrtících nákladů křižuje vesnice v celé Latinské Americe.

Zlato a válka v Iráku

Co má co dělat zlato se zastavením Bushovy války v Iráku? Podle Le Monde Diplomatique Bushovy Spojené státy zoufale potřebují koupit všechno zlato, které jen lze, proto, aby podepřely národní ekonomiku v tomto válečném čase. Za každý dolar, který je utracen za pochybnou válku v Iráku (spočteno na nějakých 450 miliard dolarů), musí mít Bush ekvivalentní množství zlata v rezervě. A tváří v tvář stále více nestabilnímu dolaru na světových trzích nakují cizí vlády, banky a investoři stále více zlatých prutů jako ochranu proti případnému kolapsu dolaru.

Tato potřeba sebou nese rostoucí cenou zlata a zvýšený politický a ekonomický tlak na rychlou těžbu zlata. Zlatokopečtí obři, jako je Barrick Gold Corporation, upevňují svou moc pomocí fúzí a přebírání společností, a to s podporou veřejných a soukromých mezinárodních finančních korporací. Ale odpor jejich zisky stále více omezuje: různé druhy taktik od politických průtahů po sabotáže. Tlaky na místní úrovni mohou přes všechnu svou různorodost přispět k pokulhávání jejich projektů a odpálkování těchto firem.

Boj proti velkým důlním zájmům v Latinské Americe, Severní Americe, Asii, Austrálii a po celém světě je ekologickou bitvou za uhájení hor a vody, která udržuje život a živobytí; je to boj za lokální moc navzdory globalizovanému světovému systému; je to boj za důstojnost lidí a kultury uvnitř jejich životního prostředí. A konečně: musíme podporovat boj proti destruktivní honbě za zlatem, protože každá unce zlata získaná dnes z našich posvátných hor je příspěvkem k podpoře tohoto imperiálního militaristického světového řádu.

Více informací naleznete na stánkách:
www.minesandcommunities.org
www.protestbarrick.net
www.conflictosmineros.org
http://slingshot.tao.ca/displaybi.php?0095003


Pozn. překladatele: Snaha o započetí těžby zlata chemickou metodou se objevila i Čechách. Například nedaleko města Kašperské Hory chtěla svůj projekt realizovat kanadská korporace TVX Gold. Avšak díky ostrému nesouhlasu a aktivnímu postupu místních obyvatel, kteří založili občanské sdružení Šumava nad zlato, a také moc často nevídané neúplatnosti vedení města svůj záměr nakonec nerealizovala. Nikoliv však bez boje: financovala rozsáhlou a nákladnou PR kampaň, na níž najala světoznámou PR agenturu Burson-Masteler, která se mimo jiné snažila ovlivnit volby do místního zastupitelstva. Více informací ZDE. V současné době se snaží firma Potamen GTS opět o prosazení projektu těžby zlata u Kašperských Hor.

Původní článek napsal David Modersbach, Rosario (Argentina). Vyšlo v periodiku Slingshot č.95.
Z www.infoshop.org přeložil a mezititulky opatřil St.R.