Přinášíme prohlášení uveřejněné na portálu belgických anarchistů z kolektivu A Voix Autre a anarchosyndikalistického odborového svazu CNT – MAP (sdružujícího pracující ve Francii a Belgii), které se zabývá postojem místních anarchistů k eskalaci vlámsko – valonského národnostního konfliktu, který v současné době v Belgii opět vyplul na povrch.

Ve středu 7. listopadu 2007 vlámští poslanci schválili většinou hlasů projekt zákona o zrušení některých práv francouzsky mluvících obyvatel žijících ve čtvrtích Bruselu, což způsobilo další vyostření politického konfliktu v Belgii.

Přijatý zákon předpokládá oddělení volebního okrsku Bruxelles Hal Vilvorde. Pokud by se to skutečně realizovalo, 120 000 francouzsky mluvících obyvatel žijících ve vlámských čtvrtích Bruselu, by ztratilo právo hlasovat pro frankofonní kandidáty v parlamentních volbách. Anarchistické hnutí nedoufá v sociální změny uskutečněné přes valonské (ani vlámské) poslance. Neméně horlivě odsuzujeme postoje vlámských parlamentarismů. Protože:

Tento politický tah je dalším krokem na straně politických provokací, jejichž jedinou motivací je jazyková xenofobie. Stanovuje významné omezení současně existujících svobod. Je to tudíž rána do zad také pro nás, stoupence přímé demokracie. Tento politický tah ukázal, že určitá společnost je schopna zneužít svoji demografickou převahu, aby si vynutila určitá rozhodnutí.

Jsme radikálně odlišní od postojů vlámských stran. Mnohokrát A Voix Autre vyjádřilo svůj názor na krizi: národa a regionu, jsou to pro nás mimotřídní záležitosti, které odmítáme. Z pohledu vidění anarchistické samosprávy, stát nemá právo na existenci, jako spojenec pracujících. Všechny nacionalistické požadavky jsou tudíž škodlivé. Anarchisté rovněž stojí proti myšlence regionalismu, který je pouze kopií státu v menším měřítku.

Regionalisté se odvolávají na území. Původně bylo území chápáno jako fyzický prostor ohraničený přirozenými hranicemi. Nyní je to umělý útvar vytvořený proto, aby zdůvodnil existenci nějaké specifické „kultury“, přežitku. Všichni obyvatelé regionu mají podle regionalistů rozdělovat stejné znalosti a vědomosti. Regionalismus je ušit silnými nitěmi manipulace, která popírá všechny rozdíly a slouží jedině nejkrajnějšímu konservatismu. Jak zpívá Brassens: „Šovinisti, nosící stuhy, šťastní imbecilové, kteří se někde narodili…“

Pojetí státu, národa a regionu se snaží ovládnout význam území svými byrokratickými a svobodu zabíjejícími metodami. Cílem těchto snah je vytvoření umělých rozdílů mezi těmi, co se nachází uvnitř a těmi, co jsou mimo arbitrážně určené území. Nesmíme se omezit na myšlení, které je nám vnucováno shora. Hranice byly vytvořeny pouze proto, aby umožnily vládě (králům, prezidentům, vlastníkům…) spravovat kontrolu nad určenou oblastí a obyvatelstvem, které se pod ní nachází.

Anarchistické principy usilují o odstranění národnosti jako takové a její nahrazení autentickými společenskými svazky. V současné kapitalistické společnosti musí být naše hnutí mezinárodní. Náš boj je bojem utlačovaných s utlačovateli, pracujících se zaměstnavateli. Vykořisťování člověka člověkem nezná hranic. Náš boj proti vykořisťování také nezná hranice!

Zdůrazňujeme, že tzv. „kulturní rozdíly“ jsou zdrojem duševního obohacení, když je doprovází kulturní výměna. Stojí za to bojovat s každým druhem kulturní unifikace a podrobování kultury kontrole státu, národa či regionu. Z tohoto ohledu je nutné se pozastavit nad údajnou „emancipační“ hodnotou regionalismu. Chceme se stát svobodnými a jedinečnými jednotlivci, nebo chceme navždy zůstat uvězněni za zdmi hranic? K čemu jsou nám národní vlajky, vlastenecké písně a další projevy folklóru, pokud jsou to pouze symboly diktatury společnosti nad jednotlivcem?

Někteří lidé vnímají kulturní útlak a bojí se o své kulturní, historické a jazykové dědictví. Aby se tomu postavili, uvádějí do života regionalistické útvary. Tímto způsobem napodobují v miniatuře identické struktury jako ty, které jsou pro ně zdrojem nebezpečí. Despotismus není otázkou velikosti. Státní útlak vůči kulturní různorodosti nezávisí na národním nebo regionálním charakteru, ale na charakteru státu. Snaha vytvořit menší stát je odsouzena k vytvoření nových vládců, sice blízkých, ale stejně despotických. Pokud někomu skutečně záleží na záchraně kulturního dědictví, ať skoncuje s tímto způsobem myšlení a uzná jednotlivce za nejzákladnější buňku společenského organismu. V anarchistickém pojetí se každá síť jednotlivců stává volnou, aby využívala, kultivovala, předávala a vyměňovala s druhými ideje a myšlenky, ke kterým je nakloněná.

Rozhodně odmítáme osvobozenecká a „identifikační“ hnutí, Jsou nositeli skryté xenofobie a nacionalismu. Je snadné vyvrátit argument, že „jakmile se krajní pravice zapojí do osvobozeneckého hnutí, demokraté je nemohou ponechat svobodně působit a proto musí také vstoupit do osvobozeneckého hnutí“. Zaprvé existuje mnoho dalších obzorů, kde je možné se skutečně postavit fašismu, je možné začít u sociální nerovnosti, městských problémů nebo rovného přístupu ke školství. Nepřekvapuje, že se fašizující skupiny snaží využít populistické vlastenecko-regionalistické hnutí. Nakonec se populistické národně-vlastenecké hnutí opotřebovalo jako staré klišé a již ho nikdo nechce vážněji brát. Myšlenka uzavřených území patří do ideologie krajní pravice. Pod zástěrkou ochrany kultury regionalisté budují bariéry a hranice, vytváří umělé pojetí „ciziny“. Podporují xenofobii a staví se proti komunikaci mezi jednotlivci. Není možné bojovat proti této ideologii na stejném ideologickém podkladě. Právě naopak musíme radikálně porazit tento způsob myšlení.

www.avoixautre.be