Evropu poslední desetiletí pomalu, ale jistě objímají plíživá chapadla fašistické hrozby. Ruští neonacisté zabíjejí cizince a antifašisty s tichou podporou ultrapravicových stran, německá NPD láká voliče s líbivou maskou moderní demokratické strany a v Maďarsku zakládají národovci ozbrojené gardy.

Evropu poslední desetiletí pomalu, ale jistě objímají plíživá chapadla fašistické hrozby. Ruští neonacisté zabíjejí cizince a antifašisty s tichou podporou ultrapravicových stran, německá NPD láká voliče s líbivou maskou moderní demokratické strany a v Maďarsku zakládají národovci ozbrojené gardy. Snad jen v Polsku se voliči zalekli mezinárodní izolace a svůj odmítavý názor na nacionálně-klerikální vládu vyjádřili v posledních volbách.
V Česku se veřejnost probrala z letargie také a 10. listopadu si naplno uvědomila, že hrozba nacismu zdaleka neskončila porážkou Adolfa Hitlera. Je zajímavé, nakolik se před oním osudným dnem předháněli novináři v kritice policie a fungování státu. Židovská obec žádala podporu mezi „fyzicky zdatnými muži a vojáky“, poslanci se dušovali, že vytvoří živý řetěz. Dokonce i konzervativní MF Dnes burcovala lidi do ulic (např. v komentáři 26. října Stát selhal, jdeme na plešouny). Teze o selhání systému a nutnosti lidového odporu se do režimního deníku opravdu moc nehodily. Zejména když zdejší komentátoři, jindy označující kohokoli nalevo od ODS za „rudé zlo“, náhle mluví rétorikou hodnou anarchistického revolucionáře. Ať tak či tak, bezzubá legislativa se nakonec přece jen rozhýbala k tomu, že byl neonacistický pochod zakázán. To už však příliš rychlý spád událostí neovlivnilo.
V centru Prahy se sešlo přes 1000 antifašistů a těm neonacistům, kteří si přece jen troufli demonstrovat v Praze svoji zrůdnou ideologii ukázali, že o ně společnost nestojí. Práce policie byla vychválena v superlativech, avšak podíváme-li se na konkrétní čísla, pochopíme, že její „práce“ byla v rovině antifašismu zcela k ničemu (jak jinak, že?). Téměř 400 zadržených, z toho 6 osob obviněných. A z oněch pěti jen jeden neonacista. Není to trochu paradoxní? Obvinit ty, kteří bránili hodnoty svobody?
Poté, co se situace mírně uklidnila, mezi novináři byl po boji každý generál. I když televize mluvila o střetech mezi odpůrci a příznivci fašismu opatrně, řada novinářů opět vytasila otřepanou frázi „střet extremistů“. Nejhloupější článek měl zajisté komentátor MF Dnes Karel Steigerwald, který namísto nenávistného plivání vulgarismů začal rovnou již otevřeně lhát (vzhledem k tomu, že jde o zkušeného novináře, těžko předpokládat, že šlo o jeho nevědomost). V článku (zde) označuje antifašisty za „levicové vyzáblíky“ a Antifašistickou akci za „leninskou“. Takže kdokoli, kdo se k antifašistické demonstraci připojil, je „levicový vyzáblík“? Jak by na toto označení reagoval třeba spisovatel Arnošt Lustig, který se k demonstraci připojil také? Kdyby policie selhala a Lustig by pomohl neonacisty fyzicky konfrontovat, byl by také „levicový vyzáblík“ a „extremista“? Ještě kurióznější je představa „leninské antify“. Pan Steigerwald se asi v politice moc nevyzná, protože ať by se snažil jak chtěl, nenašel by jediný aspekt, v němž se onen leninismus projevuje. Že by protestními akcemi proti maoistické Číně či demonstracemi proti Komunistickému svazu mládeže, kterých se radikální antifašisté rovněž účastní? Ostatně podrobnou reakci na Steigerwaldův článek je možné si přečíst zde .
Nechme však polemizování nad přihlouplými články a zamysleme se nad výsledkem antifašistické demonstrace. Lidé konečně začínají otevírat oči a radikálně se vymezovat vůči těm, kteří nám chtějí vzít naše svobody, práva a důstojnost. To dokázali i 17. listopadu dvoutisícovou protestní akcí namířenou proti výstavbě americké radarové základny, kterou prosazuje vláda skrze většinovou vůli lidu. Demonstrace měla mimo jiné poukázat na to, že se stavem demokracie je to v česku 18 let po listopadovém převratu opravdu špatné a její ideály už se dávno utopily v moři kapitalismu. Toho využili také neonacisté, kteří se tentýž den sešli na Palackého náměstí, aby „pohřbili svobodu slova“. Slza nám ukápne, když vidíme, jak jim společnost brání potlačovat práva jiných…
A jak vlastně reagují neonacisté na svém webu na události z minulého týdne, o nichž již byla řeč výše? Zcela bez jakékoli schopnosti sebereflexe považují své rozbité hlavy za jednoznačný znak vítězství. Nad námi, strůjci „židovského teroru“. Nezbývá tak, než jim popřát „Neonacisté, kéž byste takto vítězili pokaždé!“.