Na konci září postihla americké město New Orleans ve státě Luisiana mediálně velmi exponovaná katastrofa. V záplavě srdceryvných komentářů a šermování stovkami a tisíci mrtvými se však ztratila spousta velmi zajímavých souvislostí. Hurikán Katrina, jehož působením se protrhly hráze chránící město (postavené z valné většiny pod úrovní mořské hladiny) před zaplavením, totiž upozornil na spoustu více či méně skrytých problémů.

Na konci září postihla americké město New Orleans ve státě Luisiana mediálně velmi exponovaná katastrofa. V záplavě srdceryvných komentářů a šermování stovkami a tisíci mrtvými se však ztratila spousta velmi zajímavých souvislostí. Hurikán Katrina, jehož působením se protrhly hráze chránící město (postavené z valné většiny pod úrovní mořské hladiny) před zaplavením, totiž upozornil na spoustu více či méně skrytých problémů.

Ekologické souvislosti

„Neuděláme nic, co by ohrozilo naši ekonomiku, protože o co jde v prvé řadě, jsou naši lidé, jež žijí v Americe.“ – George Bush o opatřeních proti globálnímu oteplování

Pro spoustu lidí v Americe, masírovaných oficiálních propagandou Bushovy vlády, jejíž ideologie praví, že globální oteplování neexistuje, byl letošní rok pokud ne definitivním potvrzením opaku, tak alespoň velkým otazníkem. Sucha na americkém středozápadě, hurikány, vlna smrtících veder v létě a rekordní množství napadaného sněhu v zimě a stoupající počet horkých dnů v New Yorku (definovaných meteorology jako tropické – v New Yorku!?) – takové množství extrémních klimatických jevů přímo doma, v USA, a tudíž s velmi dobrým mediálním pokrytím, lze již jen těžko odbýt mávnutím rukou a mumláním o tom, že takhle to bylo vždycky. Ukazuje se, že ani USA nejsou proti šílícímu počasí imunní a i když počet mrtvých dalekosáhle převyšuje například počet obětí terorismu, vláda se nějak nehrne ani do pomoci obětem, natož do řešení problému.
Motivace Bushovy administrativy totiž není jen ekonomická, i když tlak ze strany průmyslu proti jakýmkoliv ekologickým opatřením není zanedbatelný, ale i náboženská. Vedoucí činitelé včetně prezidenta Bushe a ministra spravedlnosti Ashcrofta jsou evangelíci a křesťanská pravice třímá v rukou téměř veškerou výkonnou moc. V jejich ideologii je přitom rozsáhlá environmentální devastace pouze potvrzením Boží vůle, naplněním biblických proroctví a potvrzení blížícího se návratu Ježíše Krista.
Zatopení New Orleans také pokud ne přímo umožnilo, tak velkou měrou urychlilo vysoušení a likvidaci okolních mokřadů. Právě ty sloužily v minulosti jako nárazník – šlo o zelené oblasti zadržující povodeň a chránící tak město před následky hurikánu. Tisíce akrů padly za oběť rozvoji, miliony pak škrtům v rozpočtu.

Za vším hledej válku

„Oni tvrdí, že znovu vybudují Irák za miliardy. A my jsme tady, sedíme tady už pět dní a nic. Já nemůžu ani najít nikoho od Červeného kříže.“ - Bob Mattern, důchodce uvíznutý v zatopeném New Orleans

Může se to na první pohled zdát přehnané, ale jak vznik této katastrofy, tak neuvěřitelný zmatek při zmírňování jejich následků zapříčinila válka v Iráku.
Bushova administrativa totiž od roku 2001 systematicky seškrtává rozpočet a finanční prostředky směřuje na „bezpečnost“ a „boj proti terorismu.“ Federální agentura pro řízení záchranných prací (FEMA), která má na starosti jak předcházení, tak zmírňování následků živelních pohrom, byla v podstatě privatizována. Hráze chránící město nevydržely nápor hurikánu i proto, že byla značně zanedbána jejich renovace důsledkem seškrtání rozpočtů armádních ženistů.
Finanční, materiální i lidské zdroje jsou i uvnitř armády soustředěné výhradně na Irák. Armádní inženýři, kteří by mohli opravit povolující hráze, se nacházeli v Iráku. Samotný zásah armády přišel pozdě a i když politická motivace mohla tuto rychlost ovlivnit, neakceschopnost armády soustředěné na jiný cíl zřejmě také sehrála svou roli. Tvrdí to alespoň řada Bushových kritiků.

Sociální souvislosti

„Nemůžeme dovolit, aby historie konstatovala, že důvodem, proč někteří přežili a někteří zahynuli, nebylo nic jiného, než to, že ti, kdož zahynuli, byli chudí, staří a barevní“ - kongresman Elijah Cummings

Spojené státy americké nějak výrazně neoplývají sociálními programy. New Orleans je navíc chudým městem nacházejícím se v chudém americkém státě a jako takovému se mu nedostává prostředků téměř na nic. Třicet procent jeho obyvatel žilo pod hranicí chudoby a úroveň negramotnosti činila čtyřiačtyřicet procent. Pro další řádky není ani bez zajímavosti, že výrazně nadpoloviční podíl obyvatel je černé pleti.
Bílí obyvatelé New Orleans patří téměř výhradně k vyšším vrstvám. Mohli si tak dovolit z města, na které se hurikán řítil, odjet. Ve městě tak zůstali téměř výhradně černí obyvatelé a obyvatelky. Autobusy, které by mohly po hurikánu posloužit k evakuaci, byly zabaveny armádou a sloužily buď pro její potřeby, nebo pro evakuaci turistů z hotelů nezasažených povodněmi.
Nedostává se ani peněz na odklízení trosek a obnovu města. Radnice v situaci, kdy na řadě míst ještě leží trosky ukrývající mrtvoly, propustila tři tisíce lidí. Podle starosty Ray Nagina se městu nedostává peněz téměř na nic, včetně základních funkcí.

Rasové souvislosti

„New Orleans bude vypadat jako malé Somálsko… Jdeme tam a město si vezmeme zpátky. Bude to vojenská operace s cílem dostat město pod kontrolu.“ - Brig. Gen. Gary Jones, velitel zasahující národní gardy

Exploze rasismu byla očividná: městem projížděly gangy bílých, kteří stříleli na černochy, kteří se jim nezdáli být místní. Policie v Luisianě obsadila most přes řeku Mississippi, bránu ze zničeného New Orleans, a střelbou bránila lidem prchajícím ze zničeného města v jeho překročení. Bílí policisté tak bránili své nezasažené bílé předměstí.
Vedle těchto incidentů byl ale až příliš očividný i skrytý rasismus... Pod vizuálním dojmem obrázků ze shromaždišť přeživších, kde šlo jen z obtížemi zahlédnout bílou tvář, začala i korporativní média (např. CNN) mluvit o „moderní genocidě.“ Bohatí byli zachráněni, chudí černí ponecháni svému osudu, bez zdrojů jídla a vody a v naprosto neuvěřitelných hygienických podmínkách. Vlastně až pod tíhou mohutné kritiky přistoupila vláda k rozhodné záchranné akci.
Celá operace byla vedena jako válečná. Její cílem bylo dostat oblast pod armádní kontrolu, ne „pomáhat.“ Pokud se někdo nechtěl podvolit nucené evakuaci, byla na něj zahájena palba, zatímco jiní lidé byli zastřeleni, když se snažili dostat z města pryč do některého z bílých předměstí.
Na reprodukci rasistických stereotypů se notně podílela i korporativní média. Během vojenské operace byli reportéři po vzoru války v Iráku „svázáni“ s vojáky. Přinášeli obrázky černými „rabujícími“ poničeného města a vzrušeně popisovali znásilňující a vraždící černošské gangy. Jakmile se ale situace ustálila, zjistilo se, že k žádnému znásilňování a vraždění nedocházelo (žádné oběti nebyly nalezeny). „Rabování“ v podobě odnášení potravin, informačních zdrojů jako televize a rádií nebo dalších věcí nezbytných pro přežití ze supermarketů pak bylo jediným způsobem, jak ve městě ponechaném na pospas osudu zůstat na živu.

Chromá neviditelná ruka

„New Orleans je americkým kanárkem v důlní štole. Privatizační ideologie, které ochromují efektivní vládu, umožňují privilegovaným, aby se zachránili, a chudé přitom nechávají přilepené na střechách, musí být nyní zpochybněny.“ - Terry Lynn Karl, profesorka politologie na Stanfordově univerzitě

O faktické privatizaci FEMA a jejich následcích už byla řeč. Výmluvné je, jak příslovečná neviditelná ruka trhu tváří v tvář přírodní katastrofě jaksi zchromla. Měsíc před katastrofou v New Orleans udeřily záplavy v indické Mumbaji – a situace byla během několika dní pod kontrolou. Před nedávnou dobou udeřil hurikán kategorie 5 (stejné síly jako Katrina) na Kubu, kde ohrozil 1,5 milionu lidí. Evakuace proběhla efektivně a humánně.
Skupiny jako Food Not Bombs vyrazily do New Orleans téměř okamžitě po hurikánu. Okolo čtyř set dobrovolníků poskytovalo obětem hurikánu jídlo a přístřeší (v obsazených evakuovaných hotelech atd.). Velkým vtipem je, že i Národní garda hledala u Food Not Bombs pomoc, protože aktivisté byli organizováni lépe a efektivněji než vojáci...
Armáda přitom jakýmkoliv snahám o humanitární pomoc bránila, občas i střelbou. Vláda vytvořila oficiální seznam charitativních organizací, kterým by veřejnost měla darovat finanční a další pomoc. Jeho čelo obsadil Červený kříž spolupracující na „humanitárních intervencích“ na celém světě, druhou uvedenou organizací pak byla Operation Blessing, evangelická a pravicově fundamentalistická organizace.

Když voda opadla

„Lidé v Iráku žijí se zničenou infrastrukturou už roky, protože kapitalisté si dávají na čas s vybíráním té nejlepší nabídky na obnovu. Podobnost je zjevná.“ – Brenda Lone, komunitní aktivistka z New Yorku

„Slýchávám, a je to děsivé, že všichni chtějí zůstat v Texasu... Spousta lidí, co se tu nachází na stadionu, byli, však víte, stejně neprivilegovaní – a tohle jim hraje do karet“ – Barbara Bush

Armáda vyklízela postižené oblasti pod výhružkou zastřelením, a to včetně oblastí, které byly obyvatelné. Oficiálním důvodem bylo šíření nemocí, ale zdroje přímo z místa mluví spíše o čištění města od slumů. S milionem přemístěných obyvatel je celé město připravené k masivní obnově a rozvoji.
K návratu chudých obyvatel do postižených oblastí zřejmě nedojde. Pod záminkou obnovování protipovodňových opatření nebude dovolena znovuvýstavba chudých čtvrtí a ceny ostatních pozemků letí strmě nahoru, a to až o 40%. Z města se tak dost možná stane luxusní turistické letovisko a katastrofa nechá určité lidi pěkně vydělat.

Jan Hanuš

Zdroj: A-kontra 4/05: Atom: cesta k záchraně, nebo záhubě?