Uveřejňujeme článek kanadského profesora ekonomie Michela Chossudovského, věnovaný údajnému konci války. I když s ním v mnoha ohledech nemusíme souhlasit (zejména roli OSN a odvolávkám na mezinárodní právo hodláme věnovat v brzké době samostatný článek), je to kvalitní rozbor, která stojí za přečtení.

Jak nejlépe odzbrojit protiválečné hnutí?
Zabít nezávislá media a šířit iluzi, že „válka skončila“

Uveřejňujeme článek kanadského profesora ekonomie Michela Chossudovského, věnovaný údajnému konci války. I když s ním v mnoha ohledech nemusíme souhlasit (zejména roli OSN a odvolávkám na mezinárodní právo hodláme věnovat v brzké době samostatný článek), je to kvalitní rozbor, která stojí za přečtení.

Zabíjení „nezačleněné pravdy“

Michel Chossudovsky
11. dubna 2003

Zabíjení nezávislých médií

Tragická smrt dvou novinářů 8. dubna má přímý vztah k načasování amerických vojenských operací v Bagdádu. Tato zabití byla integrální součástí válečných plánů Pentagonu. Vyznačila bod obratu v dezinformační kampani.

8. dubna byly úmyslně zacíleny Al-Džazíra a a Reuters. Nebyla to nehoda. Ve skutečnosti to bylo v souladu se směrnicemi Pentagonu týkajícími se nezávislých novinářů, informujících od začátku války pod „ochranou“ iráckého ministerstva informací.

Týden před válkou Pentagon naznačil, že bude útočit na přesuny informací ze strany nezávislých novinářů z jejich satelitních a mobilních telefonů. (To ovšem neznamená, že by novináře skutečně zabíjel). Podle letité korespondentky BBC Kate Adie v rozhovoru a irskou TV, Pentagon:

“vyhrožoval střelbou na satelitní vzestupné pozice nezávislých novinářů. Vzestupné linky jsou tam, kde mate svou vlastní metodu distribuce informací, telefony a televizní signály. Podle představitele Pentagonu měly být ‘zasaženy... ti, které to zajímalo… byli varováni‘” (Viz přepis rozhovoru s Katie Adie, Pentagon Threatens to Kill Independent Reporters in Iraq, dostupný na http://www.gulufuture.com/news/kate_adie030310.htm)

Cílem v pozadí bylo vyhodit ze sedla „nezačleněná média“ a přerušit faktické a objektivní informování z válečného divadla. Zabití novinářů bylo také varováním pro mediální organizace z Asie a Středního východu, které pokrývaly válku z Bagdádu bez patřičné akreditace od armády USA.

Se vstupem amerických vojáků do Bagdádu se nezávislí novináři, kteří působili pod ochranou iráckého ministerstva informací, ocitli pod přímou kontrolou armády USA. „Začlenění novináři“, schválení americkým centrálním velitelstvím a připojení k americkým a britským divizím, nyní ovšem informovali přímo z Bagdádu a zastínili a umlčeli mnoho svých nezávislých „nezačleněných“ kolegů, kteří působili z hotelu Palestina.

Tato změna v jurisdikci nad nezávislými novináři v Bagdádu se odehrála 8. dubna, s kolapsem iráckého Ministerstva informací a zabitím dvou nezávislých novinářů americkými silami.

Dopisovatel Al-Džazíry Tariq Ayoub byl zabit, když dvě americké rakety zasáhly irácké kanceláře Al-Džazíry:

„Kameraman Al-Džazíry byl zabit na střeše, ‘když připravoval živé vysílání o zintenzivnění bombardování města, když byla budova zasažena dvěma raketami.’”

Další novinář zemřel a čtyři jiní byli zraněni, když americká tanková střela později zasáhla hotel Palestina, kde setrvává přinejmenším 200 zahraničních korepondentů, včetně reportérů Al-Džazíry… (Viz zpráva Al-Džazíry z 8. dubna 2003, dostupná na http://globalresearch.ca/articles/ALJ304B.html)

“Reportér, fotograf, kameraman a televizní technik agentury Reuters byli hospitalizováni po výbuchu. Rozsah jejich zranění nebyl ihned jasný.” (Reuters, 8. dubna 2003, dostupné na http://reuters.com/newsArticle.jhtml?type=topNews&storyID=2526685)

Podle Pentagonu, “američtí vojáci, kteří zabili dva zahraniční novináře v Bagdádu uplatňovali své základní právo na sebeobranu.“ (citováno v Advertiser, 10. dubna 2003).

Cíl Pentagonu byl jasný: předejít nezávislému informování o nastávající bitvě o Bagdád. Jak dosáhl tohoto cíle?

- zastrašením nezačleněných novinářů a jejich přinucením k tomu, aby usilovali o schválení a/nebo akreditaci americké armády,

- uplatněním přímé cenzury nad informacemi z Bagdádu.

Útok na „nezačleněné“ humanitární organizace

Shoda okolností? Stejného dne, 8. dubna, byl konvoj sedmi vozidel Červeného kříže (ICRC), zapojených do obnovených dodávek pro městské nemocnice, „chycen v křížové palbě“. Třináct lidí bylo zabito včetně delegáta ICRC v Bagdádu (který byl Kanaďanem). Vozidla „byla jasně označena velkými, z dálky viditelnými červenými kříži.“ (Health Newswire Consumer, 10. dubna 2003). Tiskové zprávy naznačují, že konvoj byl zacílen záměrně. Červený kříž byl poslední mezinárodní pomocnou agenturou působící v Bagdádu. Pozastavil své působení stejného dne, 8. dubna.

Útok na Červený kříž, který blízce spolupracoval s iráckými zdravotnickými úředníky a pracovníky nemocnic, byl také významným bodem obratu. Položil základy pro vstup Pentagonem schválených („začleněných“) humanitárních organizací a pomocných agentur.

Sadámova socha: Médii sehraná událost

Následujícího dne, 9. dubna, díky živému televiznímu vysílání celý svět viděl na vlastní oči pád Sadámovy sochy vysoké 40 stop, obklopený “jásajícím davem”.

Přitom se nanejvýš pár set lidí, hlavně čumilů, shromáždilo na náměstí Al-Fardus, zatímco byla socha strhávána americkými příslušníky námořní pěchoty v pečlivě sehrané mediální události. Letecké snímky události dokazují, že náměstí bylo “zataraseno a hlídáno tanky” (Jsou dostupné na stránkách Indymedia New York City nebo na http://globalresearch.ca/articles/NYI304A.html). Příslušník námořní pěchoty pověsil na sochu americkou vlajku a působivě ji shodil tahem náhradního tankového vozidla. Nanejvýš sto lidí bylo zobrazeno v televizních záběrech, jak jásají. (Video-nahrávka události je k dispozici on-line na internetových stránkách agentury Reuters. Fotografie události jsou také dostupné).

“Stopáž osvobození” byla posedle přehrávána sítí televizních stanic. „Ikonické obrázky“ povalené sochy pokryly první strany hlavních novin. Západní media sborově vypodobňovala tuto událost jako „historickou“, jako spontánní masové hnutí „šťastných Iráčanů“, oslavujících „osvobození Iráku“ americkými vojáky.

Reuters poprvé zveřejnil tento příběh 9. dubna, po živém televizním přenosu. Zpráva hovořila o „tuctech“ lidí, kteří oslavovali pád sochy. Pár hodin poté už byl příběh pozměněn. Zpráva AFP také potvrzovala, že jásaly „tucty“ lidí:

„Tanky rachotily v pozdním odpoledni v centrálním náměstí Al-Fardus (Ráj), kde tucty Iráčanů rychle strhly masivní bronzovou sochu Sadáma Husajna, symbol jeho čtyřiadvacetileté vlády tvrdé ruky… tucty Iráčanů skákaly po povalené postavě, řvaly radostí a dávaly průchod svému hněvu tím, že ji rozbíjeli na kousky.“ (AFP, 9. dubna 2003)

Hlásná trouba premiéra Tonyho Blaira, londýnský Daily Express, ležérně nafoukl „tucty“ na „tisíce“:

„V historických scénách připomínajících pád Berlínské zdi se tisíce civilistů radovaly, když mladí muži strhávali sochu a uvazovali improvizovanou smyčku kolem Sadámova krku.“ (Daily Express, 10. dubna 2003)

Bagdád nejásal. Od vypuknutí války bylo americkými a britskými vojáky zavražděno nebo zmrzačeno několik tisíc civilistů. Americké okupační síly s využitím záminky sebeobrany pokračují ve střílení do civilistů, jak bylo dokázáno několika tiskovými zprávami. (Viz např. vysílání televise ABC z 10. dubna 2003). Bagdád má 5,6 milionů obyvatel a většina z nich se ze strachu o své životy rozhodla zůstat doma. Se vstupem amerických vojsk vítězí v Bagdádu vláda teroru.

Mediální výmysly

Stržení sochy Sadáma hrálo klíčovou roli v propagandistické kampani Pentagonu. Přenášeno na Fox News a CNN bylo okamžitě ohlašováno na televizních kanálech a zpravodajských médiích celého světa jako znamení konce války. Zatímco boje stále pokračují s těžkými následky na obou stranách, západní média se sborově rozhodla: „Nastal konec hry.“

Ovšem, stržení Sadámovy sochy se stalo symbolem „osvobození“ Iráku americkými silami, který zastínil všechno ostatní, včetně ukrutností, spáchaných americkými a britskými silami.

Od vstupu amerických vojáků do Bagdádu už nejsou civilní ztráty zprávami z prvních stran. Masakry žen a dětí a krize v nemocnicích už nejsou problémem. Hrozící humanitární krize, o níž mluví pomocné agentury a OSN, už není zmiňována. Civilní mrtví jsou bráni jako „cena jíž se platí“ za „osvobození Iráku“:

„počet iráckých civilistů nešťastnou náhodou zabitých byl mnohem, mnohem menší, než počet, který by byl zabit zlým režimem Sadáma Husajna za normálního řádu věcí.“ (Daily Telegraph, Sydney, 8. dubna 2003)

„Jsem si jist, že bude více ztrát, ale to je jedna z cen, které musíme zaplatit.” (Washington Post, 10. dubna 2003)

“jednoho dne budou matky dětí zabitých nebo zmrzačených tříštivými bombami děkovat Británii za jejich použití.” (Britský ministr obrany Geoffrey Hoon citovaný v Independent, 5. dubna 2003)

Ovšem, protože „válka je skoro u konce“, není už detailní a přesné informování o válečném divadle pokládáno za nutné.

Mezitím se radují finanční trhy. Investoři na Wall Streetu „tleskali obrázkům Sadámovy sochy… [které] poslaly ceny akcií nahoru...“ (UPI, 9. dubna 2003).

Tato “osvobozovací euforie” také slouží k odzbrojení kritiků a rozdělování protiválečného hnutí. Část protiválečného hnutí nyní pokládá pád iráckého režimu za „pozitivní“, čímž tiše naznačuje svůj souhlas s americkou vojenskou intervencí na podporu „změny režimu“.

„Mír“, „obnova“, „demokracie“ a „post-sadámovská éra“ jsou prázdná slova. Hlavní ospravedlnění pro vedení války (tedy to, že Irák údajně vlastní zbraně hromadného ničení) už není pokládáno za relevantní. Fakt, že invaze byla zločinným aktem vzhledem k tomu, že se jednalo o nehorázné porušení charty OSN a norimberské charty o válečných zločinech už není problémem (pro další detaily viz Chartu Norimberského tribunálu a Rozsudek tribunálu. Přijato Mezinárodní právní komisí OSN v roce 1950).

Propagandistický aparát Pentagonu provedl převrat. Cílené zabíjení novinářů v Bagdádu znamenalo klíčový bod obratu. Nezávislé informování z Bargdádu bylo vážně poškozeno.

Zpravodajská média z arabských zemí včetně Al-Džazíry, kterým bylo vyhrožováno pro jejich “nezápadní zpravodajský pohled”, byly srovnány do latě. Od útoku na její kancelář v Bagdádu nabralo zpravodajství Al-Džazíry zdá se odlišný tón.

Ve skutečnosti se celé zpravodajské sítě staly “začleněnými”.

Válka neskončila

Jak nejlépe odzbrojit protiválečné hnutí a umlčet kritiky? Šířit iluzi, že válka skončila.

Ale válka neskončila.

Těžké boje pokračují. Důkazy svědčí o tom, že významná část iráckého arzenálu a vojáků je stále nedotčena. (Pro další detaily viz zprávu Richarda Bennetta publikovanou 5. dubna 2003, která je dostupná na http://globalresearch.ca/articles/BEN304A.html). Tisíce iráckých vojáků a civilistů včetně dobrovolníků ze sousedních zemí konfrontují útočníky.

Pentagon přiznal, že kontroluje pouze část města.

Bitva o Bagdád neskončila. Boj proti americké okupaci začal.