Po potyčce v moskevském obchodě zemřel politický vězeň a antifašistický aktivista Alexej Sutuga přezdívaný Sokrates. Podlehl vážným poraněním mozku.

Prvního září v moskevské nemocnici ve Výzkumném institutu Sklifosovského zemřel občanský aktivista, anarchista a politický vězeň Alexej Sutuga, známý pod přezdívkou Sokrates. Bylo mu pouhých třicet čtyři let. Dvacátého třetího srpna skončil na jednotce intenzivní péče po zdánlivě obyčejném konfliktu v obchodě s potravinami.

Jeho kamarád a také bývalý politický vězeň Alexej Polichovič popisuje, že došlo k malé hádce nedaleko stanice moskevského metra Baumanskaja. Později se objevily informace, že se celý incident vznikl pravděpodobně kvůli drobné krádeži, kterou mohl spáchat jeden z Alexejových známých. Celá situace se za chvíli vyřešila a kamarádi odcházeli pryč. V tom je dohnali čtyři lidé ze zmíněného obchodu a napadli je. V důsledku potyčky skončil Sutuga v nemocnici se silným otřesem mozku a ještě těžšími zraněními, kterým po osmi dnech v kómatu podlehl.
Potyčky a zadržení

Sokrates se narodil v jihosibiřském Irkutsku, ale skoro polovinu života prožil v Moskvě. Ještě předtím, než se přestěhoval do ruského hlavního města, se zde účastnil ekologických a politických aktivit. Byl jedním z iniciátorů vytvoření antifašistické skupiny fanoušků místního fotbalového týmu Hvězda. „Nechceme, aby fotbal býval spojován s rasovými předsudky,“ řekl v rozhovoru, který s ním v lednu 2009 dělala novinářka Anastasija Baburova, která byla několik dní poté zavražděna.

V Moskvě se rychle zapojil do místních antifašistických a anarchistických iniciativ. Na život si vydělával jako dělník a zpíval v punkové kapele Working Boys. „Hrdina dělnické třídy“, jako mu říkávali přátelé, se často zaplétal do pouličních rvaček s neonacisty. Opakovaně byl zadržen policií během různých protestních akcí či demonstrací. Po sérii drobných zatčení měl Sutuga strávit dva roky v moskevské věznici Butyrka, a to na základě obvinění z napadení ochranky nočního klubu. Vyšetřování však obvinění z těžkého ublížení na zdraví neprokázalo a Sutuga byl propuštěn.

Dva roky nato byl po dalším konfliktu s neonacisty v moskevské kavárně znovu uvězněn. O této události se také dlouho mluvilo jako o předem naplánované provokaci Centra pro boj proti extremismu, protože jejich předchozí pokusy usvědčit Sokrata z takzvané extremistické činnosti byly neúspěšné. Tehdy si odseděl tři roky v irkutské oblasti. Během nich napsal knihu vzpomínek Dialogy o vězení.
Pište dopisy politickým vězňům

Aktivismu se po propuštění nevzdal, ale vyzkoušel se také divadelní herectví. Byl jedním z účinkujících dokumentárního moskevského občanského divadla Teatr.doc. Zde se zapojil do čtení z Mučení. Sokrates měl na účasti v tomto představení i osobní důvody a jako bývalý politický vězeň ho doplnil vlastními vzpomínkami z „navštívených“ policejních oddělení a vězeňských cel.

„Všechno tě psychologicky i fyzicky spoutá. Po celou dobu myslíš na svobodu, ztrácíš kontakt s realitou, začínáš blbnout, sekáš chyby. Dopisy pomáhají. Lidé, kteří nemají podporu zvenčí, se baví mezi sebou. Také jsem s nimi mluvil. Dopisy zvenku mi hodně pomáhaly a ostatní samozřejmě pociťovali zvláštní typ závisti, že mi píše tolik lidí,“ píše na konci své knihy. Na svá představení vždy nosil pohledy, aby je diváci mohli podepsat a poslat politickým vězňům.

Poté, co Alexej Sutuga skončil v nemocnici, zorganizovali jeho kamarádi a známí finanční sbírku na jeho léčení. O to větší šok je čekal, když se ukázalo, že tuto svou poslední potyčku Sokrates nakonec nepřežil.

6.9.2020 a2larm.cz