Mnozí kamarádi a kamarádky, a hlavně naše vlčata se blížícího čundru v Krušných horách nemohli dočkat. Konečně přišel pátek 15.května a naše cesty nás svedli do kraje černých démantů, ale v poslední době i kraje se stále krásnější přírodou. Lesy zdecimované chemickým průmyslem se sic nedařilo obnovit tradiční smrkovou monokulturou a tak nakonec zvítězila příroda a obnovila se zde původní bučina, tak jako před staletími.

První kamarádi dorazili do Krupky již před polednem. Další se postupně trousili během odpoledne. Místní kamarád Martin připravil vegan zbruf s kolínkama k večeři. Do půl sedmé jsme již byli všichni a tak dle plánu vyrážíme ve stanovený čas na tábořiště, kde je již vše připravené. Ještě před příjezdem jdou totiž kamarádi Martin, Petr, Míra a René nanosit dřevo a připravit ohniště, zároveň připravit první „pátrací hru“ pro vlčata.

Cesta netrvá dlouho, po zdolání prudkého kopce, jsme během několika minut na místě, travnatém palouku s nálety průkopnických stromů jako je bříza, jeřáb, ale i krásných dubů. Jelikož je vše připravené, stačí škrtnout sirkou a již plápolá táborový oheň, který vydrží hořet až do konce našeho setkání. Kamarád Martin si bere slovo a seznámí ostatní s programem čundru, organizací vaření a především co čeká na vlčata.

Ještě večer se několik kamarádů jako doprovod vydává s vlčaty do skal, kde je čeká hledání skrýše „wervolfu“. Místo ke skrýši musí vlčata vyluštit poskládáním indicií v podobě obrazů a nápisů napsaných do skal. Úkol vlčata splní a nakonec v dutině staré třešně nachází ukrytou buzolu. Nalezená buzola se totiž bude vlčatům hodit druhý den, kdy se mají vydat hledat ukrytý poklad. Kamarád Karel jim druhého dne vysvětlí, jak se s buzolou pracuje. Respektive zatím jak se určují světové strany, práce s mapou je čeká příště.

Zbytek večera mají vlčata volný program dle svého gusta. Některá usednou s dospělým k táborovému ohni, jiné dovádí na palouku. Po setmění vytáhnou naši pražští kamarádi David a Jana „kytaru“, a tak krom jiných zazní za praskání jisker i slavná partyzánská píseň „Bella čao“. Dospělí se baví až do půlnoci. Dnešní noc má být nejchladnější a teplota klesnou ke 3 stupňům.

Sobotní ráno je slunné, paprsky slunce začínají ohřívat vzduch. Zavoní káva či čaj dle chuti. Posnídáme chleba s domácí pomazánkou od kamarádky Simony. Zatímco kamarádi Martin a Pajda jdou připravit večerní „hledání pokladu“, ostatní začínají připravovat oběd. Tentokráte fazolový guláš. Dáváme menší siestu a po 13. hodině vyrážíme na plánovaný výlet. Tři kamarádi zůstávají na tábořišti hlídat, nanosí dříví na další den a připravují medaile pro vlčata za střelbu a terče. Ostatní schází do údolí a vyráží po modré turistické značce do krušnohorských lesů. Naším cílem je kamenolom ve Vrchoslavi, kde se těžil vápenec. Pochází z období křídy a dle sběratelů je tam možné objevit zkameněliny a otisky žraločích zubů, ryb, mořské houby, korály, různé korýše, ale zkamenělé dřevo a kapradiny. Lom je zatopený vodou, a tak se někteří z nás osvěží. Jiní hledají zkameněliny, avšak bez větších úspěchů, jen několik lastur nachází vlče Aron. Čas kvapí a tak vyrážíme zpátky do Krupky. Zastavujeme se na hradu Rosenberg (Růžový hrádek), děcka skotačí na hradbách a my si dáme na osvěžení zlatavý mok v hradní restauraci se zahrádkou. Po 18 hodině dorážíme na tábořiště. K večeři se ve velkém hrnci vaří na 100 veganských párků. K nim hořčice či kečup s chlebem. Hledání pokladu překládáme na nedělní odpoledne. Vlčata se dožadují slibované střelby ze vzduchovek na cíl. Kamarád Martin řekne pár slov o pražském povstání z 5.května 1945 proti nacistickým okupantům. Vlčata trénují střelbu na cíle (plechovky s nacistickými symboly). Musíme podotknout, že dívky střílí znamenitě a skoro bez chybného zásahu. Střelba vlčata očividně nadchla, a pokračují v ní i druhý den. Vystřílí přes tisícovku diabolek. Večer následuje tradičně posezení u táboráku, občas doprovázeno zpěvem, debatami a volnou zábavou. Padne také návrh sejít se již za čtrnáct dní, nikoli až za měsíc na vodáckém sjezdu. A tak je smluveno, že se sejdeme ve dnech 28-31.května v Podkrkonoší.

Nedělní ráno je citelně teplejší. Posnídáme v trávě chleba s domácí pomazánkou od kamaráda Petra. Kamarádi Honzin, Pajda, Bára další se pouští do vaření oběda – husté čočkové polévky s uzeným tempehem. Kamarád Martin svolává vlčata. Každé je za participaci na střelbě odměněno památní medailí z březové větvě. Pak následuje „přijetí“ tří nových vlčat do našeho oddílu uvázáním černorudých šátků kolem krku. Pak už se vyráží s vlčaty hledat poklad. Po instrukci jak pomocí buzoly najít světové strany se vydáváme dle „příběhu s nápovědami“ na výpravu. Vlčata určí správný směr a nakonec dojdeme k Hlemýždím skalám. Přestože vlčata najdou i poslední indícii puklinu ve skále ve tvaru kříže, dá jim to dost sil poklad najít. Nakonec poklad nacházejí, jedná se o různé druhy polodrahokamenů. Ty si mezi sebou spravedlivě rozdělí. Na tábořišti poté ještě pomocí atlasu minerálů určují názvy polodrahokamů, které našli. Mezitím se dovaří oběd, zasytíme žaludky a začínáme se balit. Uklidíme naše tábořiště a uhasíme oheň. Po společné fotce odcházíme dolů do Krupky. Část kamarádů se loučí a odjíždí, jiní setrvají déle, než jim pojedou spoje na vlaky.

20.5.2020 skaut.451.cz