Barikády, demonstrace, nespokojenost. V reakci na zdražení cen benzínu a nafty vyrostlo během čtrnácti dní ve Francii nové protestní hnutí.

Zhruba dva týdny trvají ve Francii občanské nepokoje s názvem gilets jaunes (žluté vesty). Jejich symbolem se staly reflexní vesty, které jsou součástí povinné výbavy všech řidičů a řidiček. Na demonstrace a blokády si je po celé zemi oblékají stovky tisíc lidí. Kdo přesně jsou protestující a jaké mají požadavky?

Vše začalo navýšením ceny pohonných hmot o rekordních sedm eurocentů za litr. Podle vlády se jedná o jedno z opatření tzv. ekologické tranzice. Francouze a Francouzky má motivovat, aby začali více využívat hromadnou dopravu a elektromobily. Na první pohled zní návrh rozumně. Hrozbu klimatické změny si kromě českých politiků uvědomují asi všichni, tudíž se podobná opatření nabízejí. Pro obyvatele velkých měst a hlavně Paříže, kde hromadná doprava funguje skvěle a auto opravdu k běžnému životu nepotřebuje téměř nikdo, se nejedná o nic závažného. Pro cestu do regionu můžou Pařížané využít vysokorychlostní vlaky (TGV) nebo se s někým svézt.

V regionech je ale situace odlišná. Nejen že cena vlaků stále stoupá, ale – k velkému údivu pařížských elit – TGV nejezdí do všech koutů země. Do některých vesnic a menších měst se například dostanete jen autobusy, a to ještě v omezených časech. Bez auta se tady neobejdete. Není tak překvapením, že první protesty a blokády čerpacích stanic začaly na dálnicích a v menších městech. Jak ukázala reportáž rozhlasové stanice France Culture, pro většinu obyvatel menších měst je cena benzinu naprosto zásadní. „Denně vozím děti do školy, na kroužky, jezdím nakupovat a rozvážím vlastní produkty. Navýšení pro mě měsíčně znamená zhruba 140 euro navíc a to je hrozně moc,“ říká v reportáži biofarmářka a matka čtyř dětí Adele ze severofrancouzského městečka Domfront.

Nejde ale už jen o pohonné hmoty. Hnutí každým dnem roste a získává podporu napříč společností, od politických stran i odborových organizací. Podle průzkumu agentury OpionionWay z 27. listopadu více než 66 procent oslovených Francouzů a Francouzek souhlasí s požadavky hnutí. Zdá se, že žluté vesty začínají zaštiťovat širší nespokojenost s kroky vlády Emmanuela Macrona, ale také nenávist venkova k Paříži.

Do širšího povědomí zahraničních médií se hnutí dostalo po posledním listopadovém víkendu, kdy došlo ke střetům protestujících a policejních jednotek. Na pařížském bulváru Champs-Élysées demonstranti postavili barikády, zapalovali auta a všude byl cítit slzný plyn. Vedle hesel jako „Macron – prezident bohatých“, které jsme mohli vídat při protestech proti liberalizaci pracovního trhu letos na jaře, se velmi hojně objevuje také „Macron – demisi“, přičemž na rozdíl od stávek a protestů, které jsou v zemi galského kouta časté, vyzývání prezidenta k odstoupení je stále poměrně raritou.
Regiony na nohou

V kontextu francouzských protestních hnutí posledních let jsou „žluté vesty“ výjimečné hned z několika hledisek. Oproti dřívějšku dochází k silné mobilizaci lidí žijících mimo velká města, kteří se aktivně zapojují do protestů a blokád. Někteří komentátoři a komentátorky připodobňují žluté vesty k hnutí Nuit debout (Noc na nohou), které vzniklo jako odpor vůči novele zákoníku práce v roce 2016. Rozdíl je ale právě v tom, že na jaře 2016 vše začalo v Paříži. Nyní je to přesně naopak.

Hnutí je zároveň poměrně složité politicky zařadit. Objevují se články o rasistických, homofobních a sexistických projevech během protestů a blokád. Na několika místech údajně došlo i k hajlování. Jedním z šesti mluvčích „žlutých vest“ je bývalý člen krajně pravicové Národní fronty (nyní Národní sdružení), z níž byl vyloučen kvůli otevřenému rasismu. Šéfka Národního sdružení Marine Le Pen a další představitelé pravicově-populistické opozice protesty hlasitě podporují. Jedné demonstrace se zúčastnil také kontroverzní umělec Dieudonné, který se proslavil svými antisemitskými projevy. Liberální část obyvatel se vymezuje vůči násilí demonstrantů. Prezident Macron dokonce protestující přirovnal k antisemitskému a xenofobnímu hnutí poujadistů z padesátých let dvacátého století.
Role levice

K nespokojenosti velké části Francie se ale přidávají i odborové organizace a parlamentní levice. Režisér, novinář a poslanec Nepoddajné Francie François Ruffin se stal výrazným obhájcem „žlutých vest“. V rozhovoru pro televizní stanici BFMTV uvedl: „Hýbe se to konečně i v regionech, na vesnicích, nejen ve velkých městech jako při Nuit debout.“ Zároveň uvedl, že si je vědom kontroverze a diverzity v ulicích, to ale okomentoval slovy: „Pokud celé hnutí odsoudíme, protože se v něm najdou rasisté, tak jsme jako levice selhali. Musíme si uvědomit, že jde o boj nás „dole“ s těmi „nahoře“ – s Macronem, korporacemi, bohatými. Náš prezident je představitelem nerovnosti a nespravedlnosti a ti lidé v ulicích právem volají po sociální spravedlnosti.“

Také lídr nejsilnější levicové opozice Jean-Luc Mélenchon se zúčastnil protestů ve svém volebním okrsku, v jihofrancouzské Marseilli. Apeluje, aby z hnutí vznikla občanská shromáždění a byl vyřešen problém reprezentace a kolektivního rozhodování. Stejně jako Ruffine se domnívá, že vláda sice tvrdí, že realizuje kroky vedoucí k ochraně klimatu, ve skutečnosti se ale jedná o další neoliberální reformu. „Ekologie nemůže být neoliberální, musíme myslet na životní podmínky běžných lidí, neviditelných Francouzů,“ řekl Mélanchon.

Na sobotu 1. prosince je vyhlášen další mobilizační den. Premiér země Edouard Philippe projevil zájem se s představiteli nespokojenců ve žlutých vestách sejít. Otázkou zůstává, co se z hnutí vyvine, jakou roli v tom bude hrát krajní pravice a zda se levici podaří udržet si své dominantní postavení.

Sára Vidímová

Autorka studuje politologii.

29.11.2018 a2larm.cz