Anarchistická federace

Píšou jinde : Dovolíme Turecku obsadit Kobaní, symbol kurdského hrdinství?

Toto je kopie článku uveřejněného na a2larm.cz.
Postrádá obrázky, formátování a zejména mohla být mezičasem aktualizována. Pokud možno, přečtěte si jej z originálního zdroje, prosím:
http://a2larm.cz/2018/11/dovolime-turecku-obsadit-kobani-symbol-kurdskeho-hrdinstvi/

Osud syrských Kurdů nyní závisí na dohodě mezi Spojenými státy a Tureckem.

Turecko útočí na další kurdské oblasti v severní Sýrii, tentokrát kolem měst Kobaní a Tal Abyad. Pod palbou tureckých děl jsou vesnice ležící západně od Kobaní. Jedenáctiletou dívku Saru Mustafu zasáhl turecký sniper do hlavy. Další civilisté jsou zranění. Zasaženi byli také dva novináři. Sledujeme další kolo hry zvané „porcování Sýrie“.
Svět mlčí

Turecko už na severu Sýrie zabralo přes 10 tisíc čtverečních kilometrů – od města Džarabulus přes Afrín až po provincii Idlíb. Území Afrínu Turecko zabralo počátkem letošního roku a spáchalo při tom množství válečných zločinů. NATO i svět k tomu mlčeli a mlčí. Nyní má Erdoğan zálusk i na kurdskou Rojavu. Vůbec se netají svou nenávistí vůči syrským Kurdům, ani svým záměrem obnovit Osmanskou říši, která v minulosti zahrnovala právě území severní Sýrie. Postup ovšem komplikuje přítomnost jednotek Spojených států a Francie, které Turecku brání v úplné porážce syrských Kurdů. A právě USA rozhodnou o jejich dalším osudu.

Rojava je oblast pod kontrolou Kurdů, kteří ji ubránili před Islámským státem. Kobaní a vesnice kolem byly během bojů s islamisty téměř srovnány se zemí a desetitisíce Kurdů a Kurdek v boji s džihádisty zemřely. Během našich šesti cest do Rožavy jsme spolu s Lenkou Klicperovou strávily po jejich boku spoustu času přímo na frontách při boji proti ISIS. Většina z nich už nežije. Vzpomínám, jak jsme byly se skupinou čtyřiceti bojovnic YPJ u řeky Eufrat. Dnes z nich žijí jen dvě dívky. Ostatní zemřely v boji s ISIS u města Manbidž. „Jedna z nich dostala zásah přímo do krku. Umírala vedle mě a nedala znát ani bolest. Byla to nejstrašnější chvíle celé války,“ vzpomíná náš kamarád Ekrem, který byl v Manbidži s nimi.
Rozkol v NATO

V době, kdy kurdské jednotky YPG a YPJ za cenu obřích ztrát bojovaly s ISIS, se Turecko od přímého boje s džihádisty zcela distancovalo. Erdoğanův režim ani neuzavřel hranice, přes které se do Sýrie dostalo víc než 20 tisíc džihádistů z celého světa. Nedávno uniklé e-maily dokazují, že Erdoğanova rodina bylo přímo zapojena do obchodu s ropou pocházející od ISIS. Zatímco se celý svět bál islamistů a Kurdové s nimi válčili, Turecko profitovalo z obchodu s Islámským státem. Přestože je turecká armáda nejsilnější v regionu a druhá nejsilnější v NATO, do bojů s ISIS se nikdy přímo nezapojila.

Erdoğan stále opakuje mantru, že Kurdové jsou největším nepřítelem jeho země. Během kurdského povstání vedeného Stranou kurdských pracujících (PKK) proti Turecku mezi lety 1984 a 1999 zemřelo údajně na obou stranách celkem 40 tisíc lidí. Jenže zpočátku byla PKK podporována Sovětským svazem a vedena marxistickou ideologií. Dnes je PKK pod kontrolou syrských Kurdů, kteří namísto kolektivizace zemědělství a věznění kulaků prosazují myšlenky demokratického konfederalismu. Bojují za rovnoprávnost mužů a žen a za sekulární stát. Zároveň nepožadují nezávislost Kurdistánu – chtějí, aby jejich území zůstalo součástí Sýrie. Podle Erdoğana jsou však Kurdové teroristé a představují větší ohrožení než ISIS.

Turecký prezident dlouhodobě vyhrožuje útokem na kurdské oblasti. Členská země NATO tak opět svoji agresi zdůvodňuje takzvanou ochranou hranic, přestože na Turecko v současnosti nikdo neútočí. Naše zdroje z místa k tomu podotýkají: „Vše teď záleží na Američanech a na tom, co mezi sebou dohodli Trump a Erdoğan. A to nikdo neví.“ Spojené státy, které kurdsko-arabské jednotky SDF otevřeně podporují, vyjádřily znepokojení a snaží se tureckou agresi zmírnit. Turecko je dlouhá léta nejsilnější spojenec USA v NATO na Blízkém východě, ale podpora syrských Kurdů vráží mezi velmoci klín už několik let. Otázkou je, nakolik Spojené státy Kurdy skutečně podporují a nakolik je jen využívají v boji proti ISIS. V Kurdech získali Američané na Blízkém východě věrné a oddané spojence, kteří jsou nejliberálnější silou v celé oblasti. Nemáme ale žádnou záruku, že USA toto spojenectví docení. Boj s ISIS se chýlí ke konci a je nasnadě, že Američané již Kurdy nebudou potřebovat. Nyní se rozhoduje o tom, jestli za nimi budou stát, nebo je předhodí jejich největšímu nepříteli.
Nepřehledná situace

Druhou část Sýrie kontrolují Bašár Asad a Rusko s Íránem, kteří by rádi kurdská území ovládli. Lze tedy předpokládat, že nakonec USA spíše „přenechají“ Kurdy Turecku než Rusku. Proti tomuto scénáři se staví i samotní Kurdové, kteří paralelně vyjednávají s Rusy. Na vnější podpoře jsou závislé všechny válčící strany, a tak je vše, co se na syrském bojišti děje, předem dohodnuto mezi Ruskem, USA, Tureckem a Íránem. Dřívější silná pozice Syrské armády a Kataru je teď značně oslabena. ISIS stále ovládá oblast Hadžínu na hranici s Irákem, kde proti nim bojují Syrské demokratické síly (SDF). V reakci na turecké útoky se SDF z Hadžínu stáhly. Příčinou může být to, že se mocnosti zatím nedohodly, která z nich Hadžín ovládne. V oblasti jsou navíc přítomné šíitské milice Hašd aš-šábí a situace je mimořádně nepřehledná. Situaci dále komplikuje skutečnost, že Kurdové za pomoci USA dobyli území, na kterém se nachází většina syrské ropy a zemního plynu. O tuto oblast pochopitelně stojí všechny mocnosti.

Turecko pod vedením Erdoğana dělá politikům zemí Severoatlantické aliance vrásky na čele. Turecký vládce dojednává spojenectví s Putinem a hrozí, že nakoupí od Ruska systém protivzdušné obrany. Proti tomu se staví NATO a je možné, že Spojené státy nakonec kývnou na obchod s Tureckem a prodají jim stíhačky F-35A. Obchod v hodnotě 12 miliard dolarů je už předjednaný, ale v srpnu letošního roku ho dočasně zablokoval americký Kongres. Panují totiž pochybnosti o tom, jestli Turecko tajné technologie neposkytne Rusku a jak hodlá stíhačky využívat.
Ticho po Afrinu

Kurdové od roku 2014 svádí kruté boje s ISIS a na severu Sýrie vyhlásili autonomní oblast Rojava, kde neplatí zákony režimu Bašára Asada. Kurdové v Rojavě zažívají jakési malé národní obrození, po čtyřiceti letech útisku opět mohou veřejně mluvit kurdsky a šířit národní hudbu a literaturu. Zasazují se o rovnoprávnost žen, prosazují ekologická témata a zrušili trest smrti.

V případě Rojavy a oblastí východně od Eufratu se může opakovat podobná situace jako nedávno v Afrínu, napadaném a anektovaném Turky. Tyto kurdské oblasti přitom USA deklarovaly jako zónu, kde by Turecko nemělo zasahovat. Afrín nakonec Turecko dobylo během operace Olivová ratolest počátkem letošního roku. Afrín bránily čtyři tisíce Kurdů, ale proti tureckým bombardérům a tankům neměli šanci. Z Afrínu vyhnalo Turecko a jeho žoldáci ze sunnitských islamistických skupin téměř 100 tisíc Kurdů. Jejich domy a obchody jsou nyní rozdělovány mezi věrné bojovníky. OSN a Amnesty International marně upozorňují na válečné zločiny, kterých se Turecko se svými spojenci dopustilo. Po Afrínu panuje ticho. „Byla jsem tam během turecké invaze a nabízela videa, fotky i informace všem světovým médiím. Nikdo je ode mě nechtěl. Prý to je citlivé téma,“ zmínila dokumentaristka Jana Andert.
BONDY clanek

Kurdská oblast Afrín na severu Sýrie už je turecká. Náměstí v Afrínu se nyní jmenuje podle Erdoğana. Musíme se ptát, jestli se bude stejný scénář opakovat i nyní s Kobaní a dalšími kurdskými oblastmi v Sýrii? Dovolí Spojené státy páchání dalších válečných zločinů jen proto, že je Turecko jejich spojencem v NATO? Severoatlantická aliance vznikla jako vojenský pakt v době studené války se Sovětským svazem. Chování Turecka zvyšuje naléhavost otázky, zda není čas na revizi tohoto paktu. Kurdové vybojovali válku s Islámským státem a nyní turecká armáda útočí na ty, kteří se největší teroristické hrozbě v posledních letech dokázali úspěšně ubránit.

Autorka je novinářka.

Verze pro tisk 7.11.2018 a2larm.cz

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy