Анархистская федерация

Что пишут на других сайтах : Trump – naprostá katastrofa

Эта статья является копией статьи, опубликованной на a2larm.cz.
Нет изображений, форматирования и, прежде всего, могла быть тем временем обновлена. Пожалуйста, можете ознакомиться с оригинальным источником:
https://a2larm.cz/2018/09/trump-naprosta-katastrofa/

Přinášíme rozhovor s Noamem Chomskym o Donaldu Trumpovi, americké politice a budoucnosti demokracie.

Je dnes situace v Bílém domě hodně špatná? O čem vypovídá fakt, že americkým prezidentem je nevyzpytatelný xenofob a rasistický misogyn, který se stále těší neutuchající podpoře svých voličů? Co nám to říká o stavu politiky a demokracie ve světě a v USA? Nad těmito a dalšími otázkami se zamýšlí filosof a lingvista Noam Chomsky.

Donald Trump už řadu měsíců víří vody v Bílém domě, ale my se pořád ještě musíme občas štípnout, abychom zjistili, že to není jen zlý sen. Ale teď vážně: jak moc zlé je, že v Bílém domě sedí právě Trump?

Je to dost zlé. Akademici, kteří vydávají známý Bulletin amerických jaderných vědců, posunuli na začátku Trumpova druhého roku ručičky na takzvaných Hodinách posledního soudu na za dvě minuty půlnoc. Důvodem jsou rostoucí obavy z jaderných zbraní a klimatické změny. Takhle blízko jsme ke globální katastrofě byli naposledy v roce 1953, kdy USA a SSSR testovaly své jaderné zbraně. Hodiny se navíc letos posunuly k půlnoci ještě dříve, než Trumpova administrativa stačila zveřejnit takzvanou Zprávu o postoji k jaderným zbraním. Tato zpráva nebezpečí ještě prohlubuje – snižuje práh možnosti jaderného útoku a stanovuje, že se mají vyvíjet nové atomové zbraně, kvůli kterým budeme ještě blíž hrozbě třetí světové války.

Co se týče změny klimatu, Trump a jeho vláda jsou úplně nemožní. V republikánských primárkách všichni kandidáti do jednoho buď popřeli vše, co se právě na naší planetě děje, nebo prohlásili, že to stejně nezměníme. Tyto postoje zamořily celou stranickou základnu. Polovina republikánů globální oteplování popírá a podle sedmdesáti procent z nich za něj nenese odpovědnost člověk. Taková čísla by byla otřesná kdekoli na světě, ve vyspělé zemi s jedinečnými možnostmi a snadným přístupem k informacím je to ale ještě horší.

Nejbohatší země, která kdy na světě existovala, dnes nejenže přestává řešit vážnou existenční hrozbu, ona běh ke globální katastrofě přímo sama urychluje. A to všechno jen proto, aby se do přecpaných kapes nacpalo ještě pár dalších dolarů. Neuvěřitelné je i to, jak malá pozornost se klimatické změně věnuje. Také v dalších záležitostech docházíme ke stejnému závěru: je to katastrofa. Média se zabývají Trumpovými skopičinami, zatímco jeho kolegové v Kongresu usilovně prosazují zájmy nejbohatší části společnosti. Přitom ale šlapou po všem, co by mohlo mít význam pro budoucí generace. Trumpova vláda za svůj největší úspěch považuje daňovou reformu z loňského roku. Ekonom Joseph Stiglitz ji správně nazval „zákon o daňových úlevách pro bohaté 2017“. Je to obří dáreček pro republikány i jejich nejbohatší příznivce. „Předsednictvo Republikánské strany se přežírá u koryta v obavě, že možnost takové hostiny se jim už nikdy znovu nenaskytne – ostatně Trump s Jaredem Kushnerem a dalšími republikány ve vládě dostávají ty největší porce,“ píše Stiglitz. A „po nás potopa“ – v tomto případě doslova.

Důsledky jsou jasné. V USA nabobtná schodek rozpočtu (což se republikánům daří pravidelně už od dob Ronalda Reagana) a vláda se bude moci pustit do osekávání státní sociální podpory – tak to alespoň vesele ohlásil Paul Ryan, hlavní stranický stratég. V oblasti sociální spravedlnosti dnes USA zaujímají jednu z posledních příček mezi zeměmi OECD. A republikánský triumf nás posune ještě níž. Tenhle daňový podfuk je tím nejlepším prostředkem k získání bohatství a moci na úkor nepodstatné oběti, jakou je naše společnost.

I řada dalších opatření jsou prostě hanebnosti: třeba Trumpova iniciativa, v jejímž rámci začalo Ministerstvo vnitřní bezpečnosti odebírat matkám jejich děti včetně kojenců – jen aby se zamezilo imigraci. Podle New York Times byly od října minulého roku rozděleny asi tři tisíce rodin. Spousta z nich přitom prchala před vražednými následky samotné americké zahraniční politiky: vždyť jedním z hlavních výchozích bodů uprchlíků je už pár let Honduras, kde v roce 2009 USA podpořily vojenský puč proti demokraticky zvolenému prezidentovi. Následovaly podvodné volby, po nichž byla v zemi nastolena hrůzovláda.

Říká se, že politika je umění možného. Daří se Trumpovi plnit sliby, které dal svým voličům během kampaně v roce 2016?

Někdy ano. Zatím plní hlavně přání evangelikálů, kteří tvoří velkou část jeho voličské základny. Taky výrazně zvyšuje rozpočet armádě. Většina jeho slibů má ovšem ke splnění asi tak blízko jako jeho závazek „vysušit bažinu“. Tahle bažina totiž naopak přetéká. Třeba Agentura pro ochranu životního prostředí Scotta Pruitta je sama o sobě jedna velká žumpa. Ještě horší než rozkrádání ve velkém, kterého se Pruitt podle všeho dopustil, je způsob, jakým šlape po snahách řešit dopady klimatické změny. Snad jen Trumpova obchodní rétorika není úplně lživá. Je totiž pravda, že Čína dnes porušuje pravidla Světové obchodní organizace tím, že používá stejné ekonomické nástroje, jaké kdysi využívaly USA a Británie, aby získaly svoje obrovské bohatství. Západní země ale dnes už tyto nástroje a dohody o ochraně investic, nesprávně nazývané jako „dohody o volném obchodu“, zakazují. To je učebnicový příklad takzvaného „odkopnutí žebříku“ (což je známý jev z hospodářských dějin). Jde o to, že nejdřív po žebříku sami vylezete a pak ho odkopnete, aby se nahoru už nedostal nikdo jiný.

Trump dnes bývá často obviňován z údajných vazeb na Rusko a Vladimira Putina. Bývalý šéf FBI James Comey dokonce řekl, že Trump je „morálně nezpůsobilý“ vykonávat prezidentskou funkci. Co nám Trumpova neúcta k zákonům říká o stavu demokracie v Americe?

K tomu, abychom pochopili, že Trump je morálně nezpůsobilý, nepotřebujeme šéfa FBI. Trump se naplno předvedl už během své volební kampaně. Podstatné je něco jiného. To, že Oválná pracovna dnes připomíná spíše školní hřiště, je sice hrozné, ale snad ještě horší jsou lidé v Trumpově administrativě. A to samé lze říct o jeho údajných vazbách na Rusko. Mnohem závažnější totiž je, jakou skupinou lidí se obklopil. Je smutné, když musíme spoléhat na to, že jediný trochu rozumnější člen vlády, ministr obrany James Mattis, udrží ostatní na uzdě.

Trumpova voličská základna zatím vypadá dost loajálně. Velkou část Trumpových voličů představují bohatí lidé, kteří jsou s jeho politikou spokojení. Další část jeho příznivců představují pracující běloši, kteří nemají vysokoškolské vzdělání. I tahle skupina dala Trumpovi z velké části svůj hlas. V časopise Political Science Quarterly vyšla nedávno studie, která ukazuje, že rasismus a sexismus hrály při rozhodování těchto voličů důležitější roli než ekonomické problémy. Ani oni si tedy nemají na co stěžovat. To samé platí o evangelikálech, z nichž dalo hlas Trumpovi celých osmdesát procent. Mezi lidmi, kteří jsou právem naštvaní na poměry, najdeme spoustu těch, kterým dnes imponuje, jak Trump vyhrožuje nenáviděným elitám. Sice neplní sliby, které dal pracujícím před volbami, ale možná mu je lidé vlastně ani nevěřili.

Znovu tedy vidíme, jak neoliberální politika, která vede ke koncentraci moci a bohatství, podkopává funkční demokracii. Protože většina společnosti stagnuje nebo upadá, výsledkem je vztek, pohrdání institucemi, středovými politickými silami a často i asociální chování. Vedle toho ale naštěstí máme optimističtější fenomény, jako je Bernie Sanders, Jeremy Corbyn a další.

Podívejme se ještě na mezinárodní scénu. Co je podle vás na Trumpově přístupu k zahraniční politice nejnebezpečnější?

Trumpovi spadlo do klína několik krizí. Jeho zahraniční politika je celkově dost nesourodá, ale najdou se i výjimky – hlavně na Blízkém východě. Trump momentálně poskytl silnou podporu Saúdské Arábii a jejímu válečnému tažení v Jemenu, což je další velká katastrofa. Navíc s nadšením podporuje masivní prodej zbraní do oblasti. Vloni v prosinci agentury OSN varovaly, že saúdská blokáda Jemenu by mohla vést k jednomu z největších hladomorů v moderních dějinách. V Jemenu už dnes propukla světově nejhorší epidemie cholery. Kvůli sáudské blokádě je tam nemožné zajistit zoufale potřebný dovoz potravin a léků.

Navíc se zdá, že saúdská diktatura – s pevnou podporou USA – chce v Jemenu pokračovat v ničení historických památek. Předseda jemenské organizace pro památky tvrdí, že dosavadní útoky na zhruba šedesát míst usilují o cílenou likvidaci jemenského kulturního dědictví a demoralizaci obyvatel. Západní odborníci se shodují, že ničení probíhá záměrně a usnadňují ho oficiální informace získané přímo od UNESCO.

USA také vedly útok na syrské město Rakká a skoro celé ho zničily. Pro pomoc obětem ani rekonstrukci se ale zatím nepodniklo nic. Trumpa ovlivňuje americká velvyslankyně v OSN, Nikki Haleyová, jedna z nejzáludnějších postav v jeho vládě, pod jejímž vlivem Trump ostře omezil financování Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky. Výsledkem je, že se statisíce palestinských uprchlíků ocitly bez pomoci. Obecněji řečeno, „udělejme Ameriku zase skvělou“ znamená „skvělou“ hlavně v ničení. Není to zas taková novinka, ale teď dostává větší grády. Trump rovněž nechce obnovit zmírnění amerických sankcí proti Íránu, jak žádá íránská jaderná dohoda. Odstoupení od jaderné dohody by mohlo dát šanci poradci pro národní bezpečnost Boltonovi – válečnému zločinci, který veřejně volá pro bombardování Íránu. Následky by mohly být děsivé.

Krize ovšem probíhají i jinde. Třeba v Severní Koreji, kde se tu a tam dají spatřit i světlejší chvilky. Trump přijal dílčí kroky směrem ke zmírňovaní napětí ve vztazích se severokorejským diktátorem Kim Čong-unem. Pokud budou tyto iniciativy úspěšné, mohli bychom se vrátit až k dohodě ze září 2005, v níž Severní Korea slíbila, že se zřekne „všech jaderných zbraní a programů jaderného zbrojení“. Bohužel, tehdejší Bushova administrativa ihned veškeré závazky v dohodě porušila a Severní Korea dál pokračovala v atomovém zbrojení. Můžeme jen doufat, že Trump bude chtít prosadit úspěšné jaderné odzbrojení korejského poloostrova a následné kroky povedou k urovnání tamního sporu. A jestli se chce tímhle úspěchem vytahovat? Jen ať si poslouží.

Jaký je váš celkový dojem z trumpismu? Ukazuje nám Trump, jak bude od nynějška vypadat pravicová politika?

Trumpimus je jeden z mnoha důsledků neoliberální politiky. Ta vedla k extrémní koncentraci bohatství a zároveň ke stagnaci většiny společnosti. Deregulované finanční instituce krachovaly, každý případ byl horší než tem předchozí. Po praskání bublin následovala omilostnění pachatelů, ale obětí si nikdo nevšímal. Globalizace přišla s cílem přivést pracující po celém světě do vztahu konkurenčního boje, jenže soukromý kapitál oplývá neuvěřitelnými výhodami. Demokratické instituce se rozpadají. Jak už jsem řekl, všechno tohle vedlo ke vzteku i zoufalství. Jedním z následků je i rostoucí úmrtnost mezi bělochy středního věku, kterou odhalili ekonomové Anne Caseová a Angus Deaton. Tento jev se chápe jako „úmrtí ze zoufalství“ a ve funkčních společnostech jsme ho zatím neznali. Politická situace je také dost zablokovaná. V posledních letech jsme v USA mohli vidět, že když kandidáti postoupí ve stranických primárkách, vládnoucí moc je schopná je rozdrtit. Skutečným překvapením ve volbách přesto byla kampaň Bernieho Sanderse, která přerušila dlouhou tradici v podstatě zaplacených voleb. Zastavily ji pouze intriky demokratických lídrů Obamy a Clintonové. Demokratická strana je dnes rozdělená na technokratické „nové demokraty“ a rostoucí základnu aktivistických sociálních demokratů.

Co všechno tohle ve světovém měřítku znamená, není zatím zdaleka jasné. I když se ukazují záblesky naděje, někteří komentátoři právem citují známý postřeh filosofa Gramsciho: „Krize spočívá přesně v tom, že starý svět umírá a nový se teprve rodí. V tomto mezičase se objevují monstra.“

Z anglického originálu A complete disaster, publikovaného na webu truthout.org, přeložily Alžběta Franková a Linda Fořtová. Redakčně upraveno.

Версия для печати 9.9.2018 a2larm.cz

Что пишут на других сайтах

Ссылки