Anarchistická federace

Píšou jinde : V Praze rostou nová „jiná místa“

Toto je kopie článku uveřejněného na a2larm.cz.
Postrádá obrázky, formátování a zejména mohla být mezičasem aktualizována. Pokud možno, přečtěte si jej z originálního zdroje, prosím:
https://a2larm.cz/2018/06/v-praze-rostou-nova-jina-mista/

Squatting není jedinou cestou, jak lze v pozdním kapitalismu vytvářet prostory s jinou než tržní logikou.

Sociální centra tvoří ve městech ostrůvky, kde si můžeme v praxi zkoušet společnou aktivitu, která se neřídí logikou zisku. Kolektivy, které je spravují, zde vytvářejí alternativní svět. Získat prostor pro utváření sociálních center je v České republice, jak víme z případů vyklizených squatů, extrémně obtížné až nemožné. Obnáší to konfrontaci s policií i vleklá soudní řízení. Není však představa sociálního centra v podobě squatu spíš tradice než nutnost? Pojďme se podívat na tři projekty v Praze, kterým se během posledního roku podařilo oživit nevyužité nemovitosti.

Prostor 39 – jiná ekonomika

„V našem kolektivu je kontinuita se squattingem,“ říká Radek z Prostoru 39 a doplňuje, že v pronajaté budově, tak jako dříve na squatech, chce vytvořit „svobodný prostor k potkávání lidí“ a že nájem nemusí být natolik zatěžující, aby udusil veškerou nekomerční aktivitu. Nájmem se kolektiv vykupuje z věčné nejistoty squattingu, a může tak naplno rozvíjet své politické a společenské hodnoty. „Na squatu hrozně makáš a nevíš, jestli ti to za měsíc někdo nerozmlátí, jestli tě nezavřou a všechno to nezničí. Tady víš, že je to ve tvém prostředí, že když se rozhodneš podpořit například Ne Rasismu, tak to nikdo nemůže ohrozit.“

Kolektiv Prostoru 39 oživuje industriální haly bývalé žižkovské tiskárny. Tu čeká po třiceti letech nepoužívání rekonstrukce a zatím je pro svůj technický stav komerčně nevyužitelná. Skupina přátel pocházejících částečně z bývalého pražského squatu Milada či například z neziskové organizace Green Doors se však rozhodla si ji pronajmout. Objevili ji na internetu, avšak dům je „okouzlil“ už před pěti lety, kdy se zde zúčastnili krátkodobé squatovací akce. Po několika měsících jednání podepsali nájemní smlouvu na dva roky a v únoru 2018 prostor poprvé zpřístupnili veřejnosti. Na rozdíl od podnikatelů kolektiv nelituje investic do dočasných prostor, neboť doufá, že v domě vyroste komunita tvořící funkční projekt, který bude mít později sílu pokračovat jinde. „Podmínky nikdy nejsou úplně skvělé. Až budeme mít komunitu, budeme mít větší šanci se někam přesunout, než kdybychom si tři roky povídali o tom, že něco chceme dělat,“ vysvětluje Radek.

Finanční odpovědnost i veškerá práce nyní spočívá na čtyřčlenné skupině, projekt se ale teprve rodí. Pro všechny je zásadní udržitelnost a ekonomická soběstačnost. Zdrojů financí by mělo být víc, aby se vzájemně pojistily. Základním příjmem by měl být pronájem ateliérů ve vrchních patrech. Ty by měly být sdílené, a tím osvobodit umělce od závislosti na komerční tvorbě. Díky stabilnímu příjmu bude možné realizovat i projekty, které by se samy nezaplatily, avšak dají domu „život“. Vedle ateliérů tu tak najdou místo akce pro veřejnost či coworkingová kavárna. Kolektiv chce také nabídnout pracovní místa osobám, které jsou na běžném pracovním trhu znevýhodněné, v čemž se inspiroval organizací Green Doors. „Vtipný je, že jedna z prvních akcí bude schůze družstva domu odnaproti.“ Sousedé, kteří kolem prázdného domu leta procházeli, jeho oživení vítají. Prostor 39 tu chce být i pro ně.

Sdílený dům v Pobřežní

Jiný funkční projekt zajišťující si svobodnou aktivitu sdíleným nájmem se zrodil z dlouhodobé spolupráce dvou neziskových organizací bojujících proti bezdomovectví. Žižkovská Přestupní stanice zaměstnává lidi na hranici bezdomovectví jako prodavače ve výběrovém bazaru oblečení. Pomáhá jim vyřešit si „bydlení, práci, vztahy a dluhy“, jak takřka cynicky vyjmenovává Eva, zakladatelka Přestupky. Po půlroce mohou „přestoupit“ do dlouhodobé práce a pokračovat v započatém stabilnějším životě. Nezisková organizace Jako doma svým zaměřením na ženské bezdomovectví podporuje ty, jež neutlačuje jen neoliberalismus, ale i patriarchát. Komunitní centrum, které v Továrně Pobřežní na Florenci zřídila, nabízí pomoc ženám žijícím na ulici: mohou si zde nerušeně vyprat oblečení nebo „si poležet“, jak popisuje Lada z kolektivu Jako doma. Součástí je však i „navracení schopností a sebevědomí“ ženám, jež se mohou účastnit různorodých kurzů, samy je zorganizovat pro ostatní či se stát zaměstnanou „peer pracovnicí“, která v komunitním centru i v terénu pomáhá ostatním ženám se zkušeností s bezdomovectvím.

Poté, co změnil majitele, čeká prý dům v Pobřežní ulici na Florenci demolice. Původní majitel, který se svým nástupcem domluvil možnost objekt dočasně využívat, oslovil Přestupní stanici jakožto úspěšný sociální podnik a nabídl jí dům k smysluplnému oživení. Po krátkých jednáních na podzim 2017 podepsalo Jako doma, kterému Přestupní stanice nabídku předala, nájemní smlouvu na rok.

Vizí kolektivu Přestupní stanice pro karlínský domek byla „herna, experiment, inspirující směs kulturních, ekologických a sociálních projektů, které by navzájem spolupracovaly a vytvářely něco nového“, popisuje Eva. Ačkoli jej lidé z Jako doma otevírali takřka sami, postupně se do domu nastěhovaly další kolektivy podílející se na nájmu a konsensuálně spravující společný prostor. Součástí Továrny Pobřežní je nově vzniklá Dočasná pracovní zóna, prostor pro anarchistické vzdělávání s veřejně přístupnou Radikální knihovnou, nebo grafická a knihtiskařská dílna. Dům tak slouží jak ženám bez domova, tak veřejnosti či skupinám, které se zde mohou scházet na přednáškách a workshopech. Ačkoli aktivity jednotlivých „nájemníků“ spolu původně nesouvisely, v domě se začaly přirozeně prolínat, například na jazykové kurzy pro veřejnost pořádané D-zónou docházejí už i ženy bez domova.

Univerzitní centrum města

Na organickém utváření města se podílí i Kampus Hybernská. Ten má být společným prostorem Filosofické fakulty UK a veřejnosti. Podle Jana Bičovského, jednoho z jeho iniciátorů, není náhoda, že FF UK je často personálně propojena s různými kulturními a společenskými institucemi. „Ta fakulta je všude, a vůbec humanitní školy jsou všude, a přitom jsou neviditelné. Spousta lidí netuší, k čemu humanitní vědy jsou. No, třeba k tomuhle…“ Prostor Kampusu Hybernská se veřejnosti nabízí jako jakési zhmotnění vzdálených humanitních věd. Proto mají v Hybernské své místo zejména vzdělávací a vědecko-popularizační akce. „Když tu měl být například festival kávy, dohodli jsme se, že v rámci toho festivalu tady budou přednášky o kultuře Jižní Ameriky, které zajišťovalo Středisko iberoamerických studií.“ Kampus Hybernská čerpá z intelektuálních obsahů, diverzity i politických postojů utvářejících se na fakultě, která se například v březnu aktivně vymezila proti zpochybňování závažnosti sexuálního násilí.

Vnitroblok domů přímo v pražském centru, které jinak ovládá byznys s turismem, je univerzitě od roku 2017 zapůjčen Magistrátem hlavního města Prahy, a to na delší dobu. Za dohodou Prahy a univerzity stojí bývalí proděkani Filosofické fakulty Jan Bičovský a Pavel Sitek. Současně s Kampusem Hybernská, jejž provozuje především Filosofická fakulta a s Magistrátem spolufinancuje Univerzita Karlova, probíhá v domě postupná rekonstrukce realizovaná magistrátem. Podle Bičovského „potřeba využití prázdných prostor“, často spojovaná se squattingem, „nemusí vycházet jen z alternativní scény“. Angažovat by se měly i takové instituce jako jsou humanitní fakulty. Ty nemohou překračovat rámec legality, avšak jakožto etablované instituce mají lepší pozici při usilování o dohodu s majitelem.

Dění v objektu těží z širokého fakultního zázemí: mohou se zapojit studenti, akademici i absolventi, a to i z jiných fakult UK. Mají nebývalou příležitost se ve společném prostoru seznámit, což může ovlivnit třeba i jejich vědeckou budoucnost. Jan Bičovský zdůrazňuje význam studentských spolků, pro něž je v Hybernské prostor nazvaný Studentský dům, který by měl usnadnit jejich styk s veřejností a navazování mezispolkové spolupráce. Takto vnitřně různorodý projekt založený na sdílení a participaci je na Karlově univerzitě unikátní. Studenti, kteří na fakultě pořádají množství akcí, však na novou příležitost reagovali spíše pozvolna, nikoliv okamžitou aktivní participací, jakou očekávali zakladatelé Kampusu. Jedním z problémů prý je, že studenti jsou často zvyklí na roli „uživatelů“ se zajištěným standardem služeb. „Role tvůrců, kteří mají dotvářet společný projekt, lidi zaskočí. Nejsou zvyklí říkat, jak to má vypadat, co vlastně chtějí, aby vznikalo,“ vysvětluje Bičovský.

Úsilí, které se může vyplácet

Na příkladech nově vzniklého Prostoru 39, Kampusu Hybernská i Továrny Pobřežní se ukazuje, že neziskové organizace – ať už silné instituce, nebo neformální kolektivy – mohou i dnes získat svůj prostor. Úspěšnou strategií může být oslovení majitele pozapomenutého objektu či nemovitosti před rekonstrukcí, ať už jím je soukromník, či státní instituce. Vyžaduje to sice dlouhodobé úsilí a promyšlený projekt, pro leckoho to však může být schůdnou alternativou ke squattingu, jehož legalizace a legitimizace je zatím v nedohlednu. V pronajatých prostorách ostatně dlouhodobě funguje i anarchistické centrum Salé.

Situace v Praze samozřejmě zdaleka není ideální. „Je to spíš řešení v nouzi. Lze si představit příznivější situaci, silnější autonomní hnutí, pro-squatterský zákon a vstřícnější vedení radnic, které by komunitám nechávaly prázdné prostory a aktivně by je podporovaly,“ říká Dalibor z D-zóny. Na konkrétních pronajímatelích a dohodách navíc záleží, do jaké míry politicky „radikální“ či otevřeně kritické projekty zde mohou vzniknout. Přes všechny překážky však v Praze tvůrčí prostory různě rozmístěné na škále „mimo stát a kapitál“ vznikají a mají šanci. Kolektivy zaměřené na nekomerční kulturu, utváření sousedských komunit zdola, radikální sociální práci či anarchistickou politiku a praxi mohou koexistovat, propojovat se a spoluvytvářet nové formy. Pokračujme v cestě k síti „sociálních center“: k živým domům, společným vizím a svobodným experimentům.

Jak můžete podpořit představené projekty?

Prostor 39: chodit na akce, organizovat akce, zapojit se do technické práce.

Jako doma: hodí se jakákoli finanční podpora, můžete ji poslat na účet číslo 2200262792/2010.

Přestupní stanice: nakupovat zde oblečení, darovat oblečení, účastnit se akcí, poslat peníze na účet číslo 2801087476/2010, využít veřejný freeshop v Továrně Pobřežní.

D-zóna: organizovat akce, připojit se ke kolektivu, využívat a podpořit Radikální knihovnu.

Kampus Hybernská: navštěvovat prostor, zapojit se.

Verze pro tisk 17.6.2018 a2larm.cz

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy