Čínským stavebním dělníkům se podařilo nemožné – na státem kontrolovaném internetu zorganizovali celostátní protest.

Za hrobového mlčení světových zpravodajských agentur proběhla v Čínské lidové republice událost, která dle některých pozorovatelů představuje přelom v tamním dělnickém hnutí: jeřábníci zorganizovali protesty, které přesahovaly hranice provincií a ani se neomezovaly na jednu firmu. Situace dokazuje prohlubující se právní povědomí dělníků na čínských stavbách, stejně jako jejich schopnost se v krajně nepříznivých podmínkách účinně organizovat.

V předvečer 1. máje

Koncem dubna se po internetu rozšířil otevřený dopis z čínské komunikační platformy WeChat: „Pozdravy všem těžce pracujícím! (…) Pracujeme na nejnebezpečnějším úseku stavby, a naše platy ani náhrady naprosto neodpovídají riziku, které podstupujeme, ani naší nenahraditelnosti. Ve stavebním průmyslu naše odpracované hodiny vysoko překračují zákonem dané normy a nemáme žádné sociální zabezpečení (…) Abychom spustili vlnu souběžných stávek mezi jeřábníky po celé zemi, abychom ochránili svá základní pracovní práva a důstojnost, abychom dosáhli rovného platu, jsme se my, organizace jeřábníků z Čchang-ša, rozhodli sjednotit, povstat a rozhlásit, že máme právo na základní důstojnost a také právo účastnit se kolektivních vyjednávání. Proto svoláváme jednotnou stávku v předvečer Svátku práce, na náměstí 1. máje v Čchang-ša, abychom byli slyšet.“

Cílem protestujících je změna neutěšených pracovních podmínek – jeden z dělníků citovaných China Labour Bulletinem uvádí, že průměrně pracují 12 hodin denně za plat ve výši čtyři až pěti tisíc jüanů, bez nároku na sociální dávky, placené přesčasy a příplatky za noční směny nebo rizikové práce. Situace dělníků na stavbách (je jich odhadem 60 milionů) je špatná dokonce i na poměry ČLR, kde podle vládní studie z roku 2016 nemají dvě třetiny dělníků pracovní smlouvy a polovina má zkušenost se zpožděným vydáváním mezd (situace přistěhovalých dělníků v systému, kde jsou sociální služby vázány na prakticky nezměnitelnou registraci k pobytu, je samostatným tématem). Polostátní nacionalistický server Global Times cituje jiného protestujícího: „Jsme 24 hodin denně v pohotovosti za plat 4000 jüanů a kromě ubohého kontejneru na stavbě nemáme kde bydlet.“

Desítky měst

Ke kolegům z Čchang-ša se podle serveru ChinaChange.org postupně přidali jeřábníci celkem z devatenácti čínských provincií, respektive dvaceti až třiceti měst. Počty účastníků každého z protestů se dle odhadů pohybovaly od desítek do stovek. Účastníci demonstrovali, nesli transparenty, provolávali hesla s požadavky a sdíleli fotografie na internetu. Čínští stavební dělníci během posledních dubnových dní uskutečnili po několika desetiletích vůbec první takto rozsáhlou, celostátní kolektivní akci. Stávka samotná se 1. května nekonala – ať už to bylo proto, že na některých místech dělníci dosáhli změn k lepšímu už demonstracemi, nebo je místní vlády zastrašily. Mohlo také jít o snahu předejít politizaci protestu, který by se dostal do souvislosti s jinými událostmi probíhajícími na 1. máj.

Bez cizích nepřátelských sil a zlých nevládek

Wang Ťiang-sung, čínský odborník na problematiku pracovních vztahů, ve své analýze publikované na serveru ChinaChange uvádí několik důvodů, proč si právě tato kolektivní akce mezi všemi akcemi odporu čínských pracujících zaslouží zvláštní pozornost. Tvrdí, že teprve tato událost je počátkem dělnického hnutí v Číně – vytvořila totiž vazby mezi dělníky z různých regionů a podniků. Četné kolektivní akce z let 2010 až 2015 jsou oproti tomu izolovanými událostmi – většinou omezenými na jeden podnik (například protesty zaměstnanců Wallmartu). Takto sjednocené dělníky z poměrně specializovaného odvětví označuje expert za strukturální sílu, která je schopná vyjednat kolektivní smlouvy se závazností zákonů.

Další zvláštností, kterou se nynější protesty vymykají, je fakt, že jejich organizaci nelze svést na obvyklé viníky: cizí nepřátelské síly a nevládní organizace. Citujme Wang Ťiang-sunga: „Nemáme žádnou informaci nebo důkaz o tom, že by se záležitosti nějak účastnili vnější aktéři – žádná výpomoc, ani rady, ani poskytování jakékoli další pomoci. Natož aby se objevily nějaké ‚cizí nepřátelské síly‘. Takže máme všechny důvody si myslet, že tenhle sled událostí byl kolektivní akcí: sebeřízením a sebeorganizací jeřábníků samotných.“

Podle Global Times čínský režim povzbuzuje dělníky, aby se přidali k činnosti Všečínské odborové federace. S tou však nemají čínští pracující právě nejlepší zkušenosti. Místo aby stály na straně dělníků, paktují se zkorumpované čínské odbory s kapitalistickými manažery využívajícími mizernou čínskou pracovní legislativu.

Husarský kousek

Kdo sleduje současnou situaci v ČLR, okamžitě se zeptá: jak se něco takového mohlo stát? Je zde přece prolustrovaný internet, sociální sítě svázané nejrůznějšími pravidly ztěžujícími skupinové aktivity, tvrdé represe. Přesto se dělníkům podařilo zorganizovat online. Prostřednictvím uzavřených skupin, prověřených a placených členství vytvořili strategii a sdíleli mezi sebou potřebné informace. Členové skupin podléhali kvůli konspiraci přísným pravidlům nastaveným skupinou administrátorů.

ChinaChange ve své analýze uvádí zkušenost jednoho z těch, kdo výše citovaný otevřený dopis na internetu sdíleli. Ministerstvo veřejné bezpečnosti v Čchang-ša o tomto muži nasbíralo během 24 hodin veškeré informace a předvolalo ho na policejní stanici. Tam musel slíbit, že se v žádných dalších aktivitách nebude angažovat. Muž se nyní bojí o práci. Za narušování stability a harmonie v čínské společnosti mu ovšem může hrozit i horší trest než vyhazov. Takový je osud proletariátu v režimu, který má být jeho ochráncem.

Autorka je redaktorka Sinopsis.

Článek vychází souběžně i na stránkách webu Sinopsis.

11.5.2018 a2larm.cz