Izrael tento týden schválil zákon, který má umožňovat popravy Palestinců odsouzených vojenským tribunálem za smrtící útoky. Oprátka, kterou si někteří izraelští politici hrdě připnuli na svá saka, přitom hrozí jen Palestincům na okupovaném Západním břehu Jordánu. Podmínkou trestu je totiž zabití Izraelce v rámci teroristického útoku, tedy s úmyslem „ukončit existenci Izraele“. Právě z terorismu jsou přitom Palestinci často obviňováni.

O vině či nevině Palestinců mají rozhodovat izraelské vojenské soudy, které operují na nelegálně okupovaném území. Ačkoli se před tyto soudy teoreticky mohou dostat i Izraelci (například ti žijící v osadách), již v 80. letech rozhodl generální prokurátor, že izraelští občané mají být souzeni v civilním soudním systému, nehledě na to, kde žijí a kde se trestného činu dopustí. Tak vznikly dva paralelní systémy práva – jeden pro Izraelce, druhý pro Palestince z okupovaného Západního břehu Jordánu.

U vojenských soudů dosahuje míra odsouzení podle lidskoprávní organizace Be-celem 96 procent. „A to převážně na základě ‚přiznání‘ vynucených nátlakem a mučením během výslechů,“ doplňují zástupci organizace. Monitoringu porušování lidských práv ve věznicích a u vojenského soudu se dlouhodobě věnují například také organizace Military Court Watch nebo Breaking the Silence. Svědectví o tom, jak procesy probíhají, si můžete přečíst také v reportáži Terezy Langrové přímo na Alarmu. 

V odhlasovaném návrhu zákona je ukotvené, že pokud budou Palestinci odsouzení za terorismus, soudci jim trest smrti musí udělit povinně. Není přitom ani třeba shoda všech přítomných soudců, stačí nadpoloviční většina. Osoby odsouzené k trestu smrti pak mají být drženy v izolovaném zařízení bez možnosti návštěv a právní konzultace budou probíhat pouze prostřednictvím videohovorů. Poprava oběšením se má uskutečnit do tří měsíců od vynesení rozsudku. Milost odsouzeným nejspíš nebude možné udělit. Podle organizace Be-celem již izraelská vězeňská služba začala připravovat popravčí zařízení. 

Masové věznění Palestinců a absurdní procesy před vojenským soudem (jako ty popsané v reportáži Terezy Langrové) jsou charakteristickými rysy izraelského apartheidního režimu. Podle organizace Be-celem bylo v březnu 2026 v nelidských podmínkách izraelských věznic zadržováno asi 9500 Palestinců, z nichž zhruba polovina je ve správní vazbě nebo jsou vedení jako „nezákonní bojovníci“. Bez soudu a bez možnosti se bránit.

Ministr terorista
Návrh zákona, pro nějž hlasoval i premiér Benjamin Netanjahu, se těší v Izraeli významné veřejné podpoře i přesto, že nově zavedený trest porušuje základní lidská práva, stejně jako izraelskou ústavu i mezinárodní právo. S jeho návrhem přišla ultrapravicová strana Židovská síla a její předseda a ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir.

Ben-Gvir byl v minulosti odsouzen za podněcování k rasismu. Byl také členem dnes již zakázané teroristické skupiny Kach a jeho nenávist vůči Arabům byla tak extrémní, že ho nepustili ani na povinnou vojenskou službu do IDF. Přestože je sám spojovaný s teroristickou skupinou, ve videu zdůrazňoval, že se „nemůže dočkat, až bude popravovat teroristy“.

Odhlasování návrhu diskriminačního zákona, který prošel Knesetem s většinou 62 ku 48, oslavil ultrapravicový ministr národní bezpečnosti šampaňským. Na saku měl připnutou brož ve tvaru oprátky. Politici, kteří zákon vytvořili a hlasovali pro něj, se ani nesnaží tvářit jako nositelé spravedlnosti. Jejich cíl je jasný – legalizovat vraždění Palestinců na Západním břehu Jordánu. Izraelský vojenský soud je na to ideálním nástrojem. Je také třeba dodat, že už před přijetím zákona bylo na okupovaném Západním břehu od 7. října 2023 zavražděno více než tisíc Palestinců.

Výzva k ničemu
Vůči zavedení trestu smrti pro Palestince se vymezují tentokrát nejen humanitární a lidskoprávní organizace, ale také ministři zahraničí Austrálie, Německa, Francie, Itálie a Spojeného království. „Jeho přijetí by mohlo ohrozit dodržování závazků Izraele v oblasti demokratických principů (…) Naléhavě vyzýváme izraelské rozhodovací činitele v Knesetu a ve vládě, aby od těchto plánů upustili,“ píší ve sdíleném prohlášení. Šéf OSN pro lidská práva Volker Türk dokonce prohlásil, že v případě přijetí zákona by šlo o válečný zločin. Otázka je, zda to izraelské politiky zajímá. Dosud Netanjahuova vláda všechna obvinění z válečných zločinů odmítla, často jako antisemitská – stejně jako dlouhodobě odmítá reporty humanitárních a lidskoprávních organizací, včetně těch izraelských.

„Řekli mi, že pokud se nepřiznám a neposkytnu všechny informace, vybombardují můj dům a zabijí mou rodinu,“ popisuje čtyřiatřicetiletá žena v reportu UNRWA. I samotní pracovníci Spojených národů, kteří byli zadrženi v Gaze izraelskou armádou, líčí vyhrožování a mučení, které mělo za cíl donutit je k falešnému přiznání, že spolupracují s Hamásem. Praktiky vojenského soudu jsou stěžejním nástrojem okupace a útlaku. A ani tlak mezinárodního společenství dlouhodobě nedokáže jejich nelidskému chování zamezit.

Jestliže se má na přístupu IDF k Palestincům na Západním břehu něco změnit, bude potřeba mnohem více než jen společné prohlášení několika evropských ministrů. Nově přijatý zákon totiž pouze legalizuje to, co už se děje dekády: popravy bez možnosti dovolat se spravedlnosti. Pokud si mezinárodní společenství konečně uvědomí, co izraelský apartheid opravdu znamená pro mezinárodní právo a lidskou důstojnost, mohlo by vytvořit potřebný tlak například tím, že by na Izrael uvalilo sankce. Pravděpodobnější však je, že vše skončí u prázdných hesel a výzev, které k ničemu nevedou.

3.4.2026 denikalarm.cz