Reportáž z rozloučení s Davydem Čyčkanem, který zahynul po dronovém útoku, připomínal protest, ale i historické obrazy anarchistického odboje.

Anarchosyndikalistické, anarchofeministické, ekoanarchistické, duhové i ukrajinské vlajky a také stužky, které v obrazech Davyda Čičkana tyto proudy symbolizují, v pondělí 18. srpna lemovaly čestnou uličku od Mychajlivského náměstí v Kyjevě až k okraji Majdanu nezávislosti. Ceremoniál zorganizovala Davydova manželka Anna, spolubojovníci z minometné jednotky, přátelé a aktivisté z anarchistické organizace Solidarity Collectives a kolegové z Resistance Committee, jednotky teritoriální obrany zformované na počátku totální invaze. Antiautoritářští a levicově smýšlející obránci, kteří se k Resistance Committee hlásí, přijeli na ze všech částí fronty, aby se s Davydem rozloučili. Vlajky budily pozornost kolemjdoucích, kteří se ptali, jaký svátek se tu slaví. Kromě všudypřítomné černé jim už z náměstí odpovídal hlas z reproduktorů smuteční kolony: „Davyd Čyčkan se vrátil domů, do rodného Kyjeva! Zahynul v boji! Čest hrdinovi!“

Okolo jedenácté hodiny doprovodil smuteční vlajkový průvod katafalk Mychajlivskou ulicí až pod Památník nezávislosti na Majdanu, kam byla svolána veřejná část rozloučení. Kromě početného davu, který průvod očekával, se před smutečním vozem podle tradice zastavují i náhodní kolemjdoucí, aby zesnulému vzdali hold. Někteří se ptají na jméno padlého pro pozdější vzpomínku nebo modlitbu, jiní pokleknou nebo si otírají slzy. Je cítit všeobecná solidarita. „Sláva hrdinovi Davydu Čyčkanovi,“ odpovídá průvod mužskému hlasu, který provolává Davydovo jméno mezi ukrajinskými revolučními písněmi, republikánskými písněmi španělské občanské války a romskou hymnou. Na Majdanu pak vystoupili s proslovy Davydovi spolubojovníci a spolubojovnice, přátelé a kolegové z levicových hnutí, umělci, kurátorky.

První z proslovů zazněl od Čyčkanova blízkého přítele od let formování kyjevského pouličního boje proti fašismu a současného spolubojovníka Lesika: „Přímočarost, s jakou Davyd naplňoval své ideje, se mohla zdát naivní. Ale to jen na první pohled. Jeho anarchosyndikalistická přesvědčení byla hluboká, erudovaná a praktická. Tuto upřímnost používal jako provokaci, jako nový jazyk pro náš postmoderní svět bez pravdy. Říkat pravdu je dnes provokací a říkat ji přímo se zdá být jurodivé. Jestliže se současnému ‚zdravému rozumu‘, kterému dominuje logika růstu, zdají Davydovy ideje nezávislé, svrchované, antiautoritářské, beztřídní, feministické, progresivní, sociální a socialistické Ukrajiny lehkovážné a dětinské, nám se jeví lehkovážným a dětinským politický a ekonomický systém, ve kterém je hlavní zisk,“ řekl mimo jiné. „Takovému světu cynismu, predátorství, exploatace a diskriminace čelíme. Dnes je na vzestupu. Ukrajina hoří a v tom ohni zahynul i Davyd. Nad světem se stahují mračna fašismu. Davydův boj byl pravdivý a nebyl marný.“

I Čyčkanovy kresby zobrazovaly nezávislou, demokratickou a inkluzivní ukrajinskou společnost. Vedle revolucionářů, jako byl Nestor Machno, zobrazoval osobnosti, jako byli spisovatelka Lesja Ukrajinka, básník Ivan Franko, politický teoretik Mychajlo Drahomanov, diplomat a sociální demokrat Julian Bačinský nebo disident a básník Vasyl Symonenko, a v posledních letech také obránce ve službě v ukrajinské armádě.

Ačkoli měly pro Čyčkana reprodukce jeho děl větší význam než originály, čelily výstavy jeho děl – i vzhledem k jeho identifikaci se subkulturou SHARP (skinheadi proti rasovým předsudkům) – útokům ze strany ultrapravicových radikálů. Ti označovali jeho kritiku dobrovolnických praporů zformovaných po roce 2014 za „protiukrajinskou propagandu“. V důsledku útoků docházelo později také k rušení jeho výstav kvůli obavám z nevole, kterou by mohla autorova přítomnost v institucích vyvolat.

Ani rozloučení s Davydem se bez takového útoku neobešlo. Přestože podle dostupných vysvětlení nešlo o organizovaný střet, došlo na Majdanu k násilnému pokusu o stržení duhové vlajky. Rusko-německý ultrapravicový aktivista a velitel Ruského dobrovolnického sboru (Russkyj Dobrovolčeskij Korpus – RDK), dobrovolnické polovojenské jednotky bojující na ukrajinské straně, Denis Nikitin alias White Rex zaútočil ke konci ceremonie na veterána, bojového záchranáře a spoluzakladatele organizace Vojáctvo LGBTQ+ Viktora Pylypenka. Další účastníci ceremoniálu útočníka zastavili pepřovým sprejem, čeká se však, jaké důsledky bude mít střet ve veřejné debatě.

Katafalk a kolona bílých autobusů později vyrazily na hřbitov Bajkove, kde se s Davydem loučila už jen užší skupina blízkých. I tato scéna jako by vypadla z některého z jeho obrazů. V centrální čtvrti Kyjeva mezi náměstím Nezávislosti a hřbitovem Bajkove, zastavěné luxusním developmentem, teď z reproduktorů do ulice zaznívaly sborem verše Ivana Franka Věčný revolucionář, zhudebněné v politickém zápasu o ukrajinskou samostatnost na počátku 20. století. A zatímco návštěvníci parterových kaváren dál popíjeli, na ulici vyšli příznačně vzdát čest zaměstanaci několika malých obchodů. Před kolonou se zastavili i pracovníci komunálních služeb. V nově otevřeném sektoru hřbitova Bajove pak po posledních rozloučeních nejbližších u rakve a čestných salvách padlého přikryly vlajky a kouř světlic. V paměti nám zůstává věta z proslovů: „Boj za naši věc pokračuje. Ale Davyd byl jediný.“

23.8.2025 denikalarm.cz