Digitální technologie slouží k represi, sledování i umlčování. Eric Sype z organizace 7amleh v rozhovoru vysvětluje, proč se to týká i nás.

Zpravodajka OSN pro palestinská území Francesca Albanese zveřejnila v polovině června zprávu, která vyvolala více pozornosti, než bývá obvyklé. Mimo jiné proto, že na její autorku Spojené státy uvalily sankce. Proč? Italská právnička ve zprávě popisuje zapojení technologických gigantů a dalších velkých firem do genocidy v Gaze. Mezi zmíněnými společnostmi přitom figurují i jména jako Google, Amazon, IBM či Microsoft – tedy firmy, které hrají klíčovou roli v každodenním životě miliard lidí po celém světě. Jakým způsobem se ale tyto firmy do páchání genocidy zapojují? Jaké mechanismy využívají? O tom jsme hovořili s Ericem Sypem z organizace 7amleh – Arabského centra pro rozvoj sociálních médií. Rozhovor vznikl na konferenci RightsCon v Tchaj-wanu ještě před zveřejněním reportu Francesky Albanese.

Už víc než deset let sledujete digitální práva Palestinců. Co se za tu dobu změnilo?

Organizace 7amleh vznikla během Arabského jara, kdy náš zakladatel Nadim Nashif viděl, jakou roli hrála sociální média, hlavně Facebook, v tom, že lidé mohli sdílet své zkušenosti a usilovat o demokratičtější budoucnost. Současně ale rostla digitální represe a nikdo se tehdy nezaměřoval konkrétně na ochranu palestinského digitálního prostoru.

Na začátku jsme se soustředili hlavně na svobodu projevu a cenzuru na sociálních sítích. To je stále jádrem naší práce, ale situace se změnila. Cenzura palestinského obsahu přetrvává, dnes se však týká i lidí po celém světě, kteří o Palestině mluví. Kromě cenzury tu navíc máme i nárůst násilného, rasistického a otevřeně genocidního obsahu, který platformy často neřeší. Proto tlačíme i na jejich odpovědnost. Platformy by měly chránit své uživatele před tímto druhem škodlivého obsahu. Monitorujeme ho prostřednictvím databáze Violence Indicator, kam můžou lidé takový obsah nahlásit. Od října 2023 jsme zaznamenali miliony takových příspěvků zaměřených proti Palestincům – převážně v hebrejštině.

Za posledních pět let jsme se posunuli i k širším tématům digitálních práv. Snažíme se upozorňovat na „palestinskou laboratoř“, tedy na to, jak jsou sledovací technologie testovány na Palestincích a pak vyváženy do světa. Tyto nástroje často vyvíjejí bývalí členové izraelské armády a zpravodajských služeb. Výsledkem je neustálý pocit sledování a psychologické trauma. Digitální útlak Palestinců je tak propojený se všemi zásadními globálními boji za svobodu.

Zabýváme se i digitálním vyloučením. Například PayPal neumožňuje služby Palestincům v Gaze a na Západním břehu, kdežto izraelským osadníkům ano. Tím blokuje Palestincům přístup k digitální ekonomice, převodům peněz i mezinárodnímu financování.

Došlo po říjnu 2023 k nějakému zásadnímu posunu?

Ano. I když jsme se vždy zaměřovali na porušování digitálních práv Palestinců, od října jsme mnohem otevřenější v tom, jak poukazujeme na spoluvinu technologických korporací na apartheidu a genocidě. Zvlášť upozorňujeme na roli umělé inteligence. Zatímco technologické firmy tvrdí, že AI je pozitivní silou, my ukazujeme, že se zároveň používá k útlaku – konkrétně při historicky první genocidě podporované umělou inteligencí. Považujeme za klíčové mluvit o rizicích a skutečných škodách, které tyto technologie způsobují.

Můžete podrobněji vysvětlit, jakou roli hrají v této genocidě technologičtí giganti?

Nejedná se o kompletní výčet, ale víme, že firmy jako Microsoft, Amazon, Google, Cisco nebo Oracle mají velké smlouvy s izraelskou vládou, včetně armády a ministerstva obrany. Bombardování Gazy by pravděpodobně nebylo možné v takovém rozsahu bez jejich cloudových služeb a AI technologií. Systémy jako Where’s Daddy, Gospel nebo Lavender fungují právě na této infrastruktuře.

Detaily těch smluv nejsou veřejné. Firmy tvrdí, že jejich technologie umožňují „dvojí použití“ a že nenesou odpovědnost za to, jak je zákazníci využívají. Ale díky whistleblowerům z těchto firem víme, že vztahy jsou mnohem hlubší, než se přiznává. Tyto firmy chtějí být vnímány jako nositelé pokroku, ne jako výrobci zbraní. Jenže vojenské zakázky – zejména v oblasti cloudu – představují rychle rostoucí segment. A právě smlouvy s izraelskou armádou jsou přímo spojené s těmito nebezpečnými technologiemi. Není přitom vyloučeno, že u firem jako Google cloudové výpočetní služby do pěti až deseti let předeženou reklamu jakožto největší zdroj příjmů.

Proč by měly být smlouvy mezi armádou a technologickými firmami transparentní? Proč bychom o nich měli vědět?

Zásadní problém je, že korporace jako Google zacházejí s těmito smlouvami stejně, jako kdyby šlo o běžné služby pro spotřebitele, a přitom jde často o technologie se zjevně vojenským využitím. Na výrobce zbraní a vojenské kontraktory se po celém světě vztahují přísné zákony a mechanismy veřejné kontroly – a to z dobrého důvodu. Technologické firmy se ale nechtějí takto profilovat. Kdyby své vojenské zakázky přiznaly, čelily by kritice a poškodilo by to jejich image i obchodní model. Takže se tváří, že jen prodávají „neutrální“ nástroje, i když ve skutečnosti umožňují válečné zločiny.

Ať už si ale o jejich roli myslíme cokoliv, nemohou sedět na dvou židlích. Existují jiné standardy pro výrobce zbraní a jiné pro firmy, které slouží běžným uživatelům. A technologické korporace se dnes vydávají za ty druhé, i když se chovají jako ti první.

Když se podíváme na platformy jako Meta, X nebo LinkedIn, vidíme, že jsou často kritizovány za cenzuru palestinských hlasů, ale zároveň pomohly šířit informace o dění v Gaze. Jak byste zhodnotil roli Meta v tomto kontextu?

Sociální média jsou dvojsečná zbraň. Pro Palestince byla naprosto zásadní k tomu, aby mohli sdílet své každodenní zkušenosti a dostat do světa pravdivější obraz o realitě. Ale je nebezpečné spoléhat se na to, že největší tech firmy na světě budou spravedlivými strážci pravdy. Pokud tyto platformy chtějí působit globálně, mají povinnost chránit lidská práva a férově moderovat obsah. A to se dnes rozhodně neděje. Hebrejský obsah je jedním z nejméně moderovaných na světě, což znamená, že lidé mohou beztrestně zveřejňovat genocidní nebo rasistické výroky, zatímco Palestinci jsou cenzurováni třeba za frázi „Palestina bude svobodná od řeky k moři“. Nejde přitom o nenávistný výrok, ale volání po svobodě pro všechny obyvatele daného území.

Nežádáme ideál, pouze naprosté minimum: aby obsahové politiky byly konzistentní, opřené o znalost místního kontextu a uplatňované rovným způsobem. Pokud je určitý typ obsahu zakázán pro jednu skupinu, měl by být zakázán pro všechny. Všechno ostatní je diskriminace. A právě tu dnes vidíme ve velkém.

Zmínil jste, že úzce spolupracujete s palestinskou občanskou společností. Můžete popsat každodenní výzvy této práce?

Prostor pro palestinskou občanskou společnost se dramaticky zmenšuje. Jako všechny palestinské organizace i my čelíme neustálým hrozbám a překážkám – častým finančním auditům nebo vyšetřováním, které jsou často neopodstatněné a zjevně určené k tomu, aby ztížily nebo paralyzovaly naši práci. Existují také omezující zákony od různých autorit, které limitují, co můžeme dělat. Podle toho, kde přesně v Izraeli nebo Palestině sídlíte, se zásadně liší, kam se váš tým může fyzicky dostat, koho může navštěvovat nebo s kým spolupracovat.

25.7.2025 denikalarm.cz