Anarchistická federace

Píšou jinde : Norská tragédie připomíná, proč potřebujeme Pride

Toto je kopie článku uveřejněného na a2larm.cz.
Postrádá obrázky, formátování a zejména mohla být mezičasem aktualizována. Pokud možno, přečtěte si jej z originálního zdroje, prosím:
https://a2larm.cz/2022/06/norska-tragedie-pripomina-proc-potrebujeme-pride/

V Oslu se v noci z pátku na sobotu střílelo. Motiv policie ještě vyšetřuje, ale podobně jako v americkém Orlandu v roce 2016 pachatel zaútočil na gay bar v době měsíce hrdosti.

V sobotu se Norsko – a s ním možná i celá Skandinávie – probudilo do úplně jiného světa. Norské hlavní město se chystalo na pochod hrdosti, který měl zakončit festival Oslo Pride. Letošní ročník byl navíc výjimečný tím, že uběhlo padesát let od doby, kdy Norsko dekriminalizovalo homosexualitu. Oslavy se ale nakonec oficiálně nekonaly. V noci z pátku na sobotu útočník u gay baru London Pub zastřelil dva návštěvníky a dalších dvacet poranil. V reakci na to se pořadatelé rozhodli pochod z bezpečnostních důvodů zrušit. Víkend, který měl být ve znamení oslav lásky a svobody, se tak změnil v jeden z nejčernějších dnů Norska. Účastníci pochodu ale i tak chtěli ukázat, že se homofobii nesmí ustupovat, a centrem Osla prošel alespoň neformální průvod.
Nenávistná rétorika

Policie útočníka zadržela v blízkosti místa činu. Motiv zatím není znám. Vzhledem k tomu, že London Pub byl vyhlášeným místem, kde se setkávali queer lidé, se jako motiv nabízí homofobie a zločin z nenávisti.

    Víkend, který měl být ve znamení oslav lásky a svobody, se změnil v jeden z nejčernějších dnů Norska.

Oslavy lásky a hrdosti se přitom často skloňují i ve vyjádření politiků, a to nejen těch norských. Ministryně zahraničí Anniken Huitfeldt na Twitteru napsala, že Norsko musí v oslavách pokračovat. Její švédská kolegyně Ann Linde střelbu označila za útok na svobodné rozhodnutí milovat, koho chcete. Podle dánské premiérky Mette Frederiksen jsou zase oslavy Pridu jedna z nejhezčích věcí, protože oslavují lásku a rozmanitost. Ve vyjádření generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga potom zazněla věta, že všichni máme právo milovat a být milováni a že svobodná společnost musí být chráněna.

Právě poslední jmenovaný bohužel nezažívá podobnou tragédii v pozici vysoce postaveného politika poprvé. Stoltenberg byl totiž v čele norské vlády mezi lety 2005 a 2013, a jako premiér tedy zažil teroristický útok na ostrově Utøya. Ostatně krajně pravicový extremista Anders Breivik měl v hledáčku i Stoltenberga. Než odjel na ostrov zavraždit účastníky setkání mladých sociálních demokratů, zaútočil bombou vlastní výroby na oficiální vládní sídlo, kde se nacházela i premiérova kancelář.

Norsko, a obecně celá Skandinávie, ve světě platí za symbol diverzity a tolerance. Zrovna v centru Osla by zločiny z nenávisti asi čekal málokdo. Mezi nenávistnou rétorikou a přímým násilím je samozřejmě rozdíl. Je ale důležité si ujasnit, že zločiny z nenávisti nezačínají násilím. Zejména konzervativní politici využívají nenávistnou rétoriku vůči LGBTQ+ komunitě ke kulturním válkám a k nahrání politických bodů. Není přitom náhodou, že se norský útok stal v červnu, tedy v měsíci hrdosti queer komunity. Podobně tomu bylo v roce 2016 v americkém Orlandu, kdy útočník během masové střelby zavraždil 49 návštěvníků gay baru Pulse. „Pride month“, neboli měsíc hrdosti, připadá na červen na počest obětem stonewallských nepokojů v roce 1969. Spontánní demonstrace na protest proti policejním raziím byly první akcí, kdy se členové LGBTQ+ komunity nebáli postavit za svoji identitu.
Laciný nástroj

LGBTQ+ lidé se často setkávají s argumentem, že „někomu něco cpou“ nebo že kdyby „nepořádali duhové průvody, tak by už dávno měli rovná práva“. Na druhou stranu právě odpůrci LGBTQ+ komunity ji často používají jako laciný nástroj pro nahnání bodů. V USA se v poslední době diskutují zákony přezdívané „Don’t Say Gay“, po jejichž schválení by děti z duhových rodin nesměly ve škole mluvit o svých rodičích nebo by učitelé ve škole nemohli mluvit o existenci gayů a leseb. Marine Le Pen ve své prezidentské kandidatuře zase slibovala, že když vyhraje, zruší stejnopohlavní manželství.

V našich končinách se proti queer lidem nejčastěji vymezuje SPD a KDU-ČSL, ale i prezident Miloš Zeman. Předseda lidovců Marian Jurečka minulý rok pohrozil, že schválení manželství pro všechny by mohlo vést k pádu vlády, nyní mu na ministerstvu radí homofobní Aliance pro rodinu. Jurečkův spolustraník Eduard Dvorský zase nazval homosexuály „geneticky zvrácenými“.

Podobné výroky se ve větší či menší míře objevují u všech politiků bez ohledu na národnost. I to je jeden z důvodů, proč LGBTQ+ komunita stále potřebuje Pride pochody a oslavy své identity. Přestože dnes už ve většině evropských zemí mohou homosexuálové uzavřít manželství a adoptovat děti, stále je provází nenávistné výroky a kulturní války. Díky oslavám si tak mohou nejen připomenout bojovníky z minulého století, díky kterým už homosexualita není vedena jako psychická porucha, ale také ukázat, že si za svou identitou stojí a není třeba se za ni stydět.

Autorka je spolupracovnice redakce.

Verze pro tisk 27.6.2022 a2larm.cz
Jak pomoct anarchistkám a anarchistům v Rusku a Ukrajině
Aktuální číslo měsíčníku A3

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy