Existuje mezinárodní klimatické dezinfohnutí. Špinavé kampaně, pavědecké konference a manipulující organizace tvářící se jako nezávislé expertní skupiny. O tom je tento pětidílný seriál. Začínáme v Česku.

Klimatická dezinformační hnutí jsou v chodu dávno předtím, než se začalo psát o „fake news“ a „hoaxech“. Jsou udržovaná při životě marketingovými specialisty a obrovským množstvím peněz z fosilního průmyslu. To vše s jediným cílem – vytvořit dojem, že globální oteplování není problém, který musíme řešit.

Před deseti lety visel na pražské výpadovce na Smíchově tento billboard. „Kam zmizelo globální oteplování?” píše se za mužem v teplé péřové bundě. Jedná se o Vítězslava Kremlíka, který patří k nejaktivnějším postavám českého klimaskeptického hnutí: jeho blog na idnes.cz vyhrál ocenění blog roku 2011 hned rok po svém založení a kniha Obchodníci se strachem se stala oblíbeným argumentačním nástrojem politiků – především těch z ODS. Kremlík se prezentuje jako hlas nezávislého apolitického rozumu, který přichází do zpolitizované a zkorumpované vědy.

    Na základě klimaskeptických argumentů bychom tedy měli vidět změny vědeckého diskurzu. To jsme ale neviděli. I když byl u moci Donald Trump, který klimatologii vyhlásil de facto válku, vědci svoje teorie podle politického zadání nezměnili.

Billboard byl součástí údajného velkého vyvrácení „politické klimatologie“ a s fanfárami ohlašoval vítězství klimaskepticismu. O zastavení globálního oteplení mluví dodnes Václav Klaus nebo lobbistická skupina uhelného průmyslu Konec uhlí – Nová energie. Ivan Brezina v práci pro think-tank vedený politikem ODS Janem Skopečkem a založený Václavem Klausem – Centrum pro ekonomiku a politiku – psal o tom, že kvůli zastavení oteplování potichu zmizelo z médií i samotné sousloví „globální oteplování“. Brezina je aktivistický pravicový novinář, který podobně jako Vítězslav Kremlík překládal texty klimaskeptického dezinformačního hnutí do češtiny. Dlouhodobě tak zásoboval širokou paletu českých médií. Naopak klimatologii označil za pavědu a šarlatánství. Ve svém článku z roku 2014 na Neviditelném psu napsal:

„Ve snaze zachránit centrální dogma hledají političtí klimatologové nejkrkolomnější vysvětlení, proč se oteplování zastavilo. […] V odkládání vytoužené katastrofy tak političtí klimatologové připomínají jehovisty, kteří také už několikrát posunuli datum Soudného dne.“

Kremlík měl ale jasno už roku 2009: „Svým ekologickým kolegům musím říci jedno – doufám, že jste si užili svoje oblíbené globální oteplování z 90. let, protože už ho neuvidíte do konce života! […] Lidmi způsobené katastrofální změny klimatu pokládáme za neprokázanou hypotézu, jako je astrologie a různé alternativní medicíny. Jde o součást vlny iracionality.“

Klimatologie je podle klimaskeptiků jedním velkým podvodem a psychopatologií. Jak píše v roce 2009 zmíněný publicista Ivan Brezina, změna klimatu je „výmyslem malé skupinky podvodníků. Jsou za tím obrovské peníze.“ A tyto peníze jsou prý určené pro budování opěrné moci politiků, kteří mají v plánu omezit naše svobody. Vrcholní politici ODS si v tomto hojně notují například s Okamurovou SPD. Pro okamurovce se pro změnu jedná o celosvětové totalitní globalistické spiknutí: „Tato zvrácená agenda je nástrojem globalistů. Chtějí vyměnit původní evropskou populaci, která se má přestat reprodukovat, za imigranty z Afriky a Arábie.“ Jedná se o novou totalitní ideologii, která nás má zotročit, rozvíjí také Václav Klaus konspirační teorii známou ze zahraničí.

Jedním z mnoha jejích představitelů je například americký konzervativní moderátor a bývalý meteorolog Brian Sussman. V knize Climategate trasuje původ globálního oteplování až k „ďábelským myšlenkám Marxe a Engelse“, které dnes ústí v machinace OSN v oblasti globální vlády. Podle Sussmana je budoucnost „podkopávána falešnou pseudovědou, jejímž cílem je změnit a ovládnout všechny aspekty života ve Spojených státech a ve světě.“ Podobnou teorii razí ve své knize Obchodníci s pochybnostmi také Vítězslav Kremlík, který říká, že je to prostě nástroj vládnoucí třídy k emocionálnímu managementu populace, skrze nějž se ji snaží udržet vystrašenou a tudíž ovladatelnou. Vědecká obec je v tomto pojetí od počátku zkorumpovaná, protože zkrátka dodává takové výsledky, jaké si politici platí.
O možnostech vědeckého komplotu

Přitom pro tvrzení, že se otepluje, existuje tolik spolehlivých dat, že je dobré si shrnout, co všechno by muselo být komplotem vědců, aby teorie o jejich spiknutí fungovala. Na globální konspiraci by musely participovat prakticky všechny meteorologické instituce světa po více než 150 let, během nichž provádí instrumentální měření teplot.

Musely by falšovat archivované záznamy o teplotách, ze kterých jsou počítány průměrné teploty. Musely by nějakým způsobem udržovat falšovaná data ze satelitních měření, radiosond a tisíců námořních bójí. Bylo by také potřeba zfalšovat záznamy o počtech tropických dní a tropických nocí. Zakonspirovaní vědci by museli potají přepsat změnu vegetačního období, které podle dostupných údajů začíná dříve a trvá déle, a také přepsat záznamy o době kladení ptačích vajec. Bylo by nutné do konspirace zahrnout také biology, ekology, entomology, kteří by museli tvořit nepravdivé zprávy o pozorovaných migracích hmyzu, živočichů, rostlin a celých klimatických zón.

Záznamy totiž ukazují, že se živé organismy v závislosti na teplotních změnách poměrně rychle posouvají do vhodnějších podmínek. Tedy většinou směrem k pólům a do vyšších poloh. Musely by se falzifikovat záznamy o počtu ledových dní. Také by bylo nutné zkorumpovat celý systém reportování o stavu sněhové pokrývky a zajistit, že nikdo z horské a meteorologické služby neodhalí masivní podvody s údaji o snižujícím se množství sněhové pokrývky. Bylo by třeba do celého velkého spiknutí zahrnout i hydrology, aby podvrhli měření hladin řek vykazujících sestupnou tendenci.

Globalistická klika by také musela držet pod palcem oceánology, aby zfalšovali údaje o růstu teploty oceánů. Musela by podplatit také vědce měřící růst hladin oceánů – ať už prostřednictvím satelitních měření nebo měřením hladiny přílivu. Nezbytné by také bylo  zkorumpovat vědce zkoumající kryosféru, aby falšovali data o tajících ledovcích. V neposlední řadě by také bylo třeba falšovat historické fotografie, které ukazují masivní ústup ledovců. A nakonec by bylo potřeba přesvědčit i pamětníky o falešnosti jejich vzpomínek na chladnější období. O tom, že vaše vyschlá studna je prostě norma. To jsou totiž všechno indicie, které podporují tvrzení, že žijeme v oteplujícím se světě.

V řadě případů výše uvedených dat by navíc bylo třeba, aby konspirace byla udržována už od konce 19. století, kdy se datují první archivní údaje. Nezapomeňme na to, že metodologii a požadovanou míru falšování by bylo třeba učit na univerzitách, případně ve všech zmíněných oborech zaučovat stále nově příchozí odborníky. Bylo by také nezbytné pořádat speciální školení pro odborníky na správu systémů, programátory, techniky a podobně. Bylo by zkrátka potřeba standardizovat metodiku pro falšování, aby byla zajištěna konzistence falšování napříč obory, měřicími metodami, a to také při výměně přístrojů. K tomu všemu je nutné mít fondy, všechny ty lidi vyplácet a zajišťovat finanční kontrolu. A nikdo z těchto lidí nesmí mluvit. A také se nesmí stát jednoduchá věc – že narazíte na člověka, kterého nelze podplatit.
Politické zadání ano, ale…

Vztah mezi vědou, politikou a ekonomikou bezpochyby existuje. Stejně jako jsou přítomné politické tlaky na klimatologii. Ale vzhledem k tomu, že žijeme v ekonomice stále primárně poháněné fosilními palivy, je ten tlak spíše opačný, než tvrdí klimaskeptici. Ostatně to potvrzuje i český zástupce při IPCC Radim Tolasz, že pokud nějaké politické tlaky cítil, tak právě na „tlumení alarmismu“ kolem klimatické změny. Nicméně vztah rozhodně není tak primitivně přímočarý jako v případě „klient-zadavatel“, jak se nás snaží klimaskeptici přesvědčit. Zřejmě nejsilnější zázemí má klimatická věda v USA. Za posledních 30 let, kdy se globální oteplování řeší, je u moci zhruba polovinu času republikánská strana. Kromě počátku éry George Bushe staršího se přitom jednalo prakticky vždy o klimaskeptické prezidenty, silně podporované fosilním průmyslem. Politické zadání tehdy bylo nepochybně přesně opačné – popřít klimatické změny a globální oteplování. Na základě klimaskeptických argumentů bychom tedy měli vidět změny vědeckého diskurzu. To jsme ale neviděli. I když byl u moci Donald Trump, který klimatologii vyhlásil de facto válku, vědci svoje teorie podle politického zadání nezměnili.

Není tedy možné, že konspirace se ve skutečnosti nachází někde jinde? Podívejme se například podrobněji, co vede klimaskeptiky k tvrzení, že se „oteplení zastavilo“. Více než 100 let oteplování vedlo k tomu, že rok 1998 byl nejteplejší rok dvacátého století. A to do té míry, že několik dalších let bylo o něco chladnějších, ačkoliv šlo stále o jedny z nejteplejších let za poslední staletí. Dočasné výkyvy jsou součástí klimatického systému a nikoho to nepřekvapuje. To ale klimaskeptikům nebrání tvořit propagandistickou mlhu a donekonečna opakovat mantru o zastavení oteplování. V podstatě po celou dobu více než 100 let oteplování můžete najít období, kdy se po několik let či dokonce dekád ochlazuje. Není to nic překvapivého a na trendu setrvalého oteplování to nic nemění.

Vraťme se ale ke Kremlíkovu billboardu. Je to v podstatě jen přeložený billboard z USA. Ten byl  součástí kampaně organizace Committee for Constructive Tomorrow, což je pravicový, volnotržní think-tank financovaný konzervativními kruhy a fosilním průmyslem. Finanční krytí na informování o klimatických změnách mu poskytovala například fosilní megakorporace ExxonMobile proslulá vytvářením rozsáhlého pseudovědeckého hnutí s cílem podkopat autoritu klimatologů. Jeho hlavní postava Marc Morano byl poradcem jednoho z největších příjemců fosilních financí v americké politice, republikána Jamese Inhofeho. Kremlík prostě jen billboard „přeložil do češtiny“.

Rozšířené problémy s chápáním základních pojmů

Vrtám se nohou ve vyschlé půdě. Vzpomínám si na několik let sucha. Myslím, že extrémní sucho hluboce ovlivnilo naše vnímání klimatické změny. Vrhlo nás přímo do reality globálního oteplení tak jasně, že každý mohl změnu pocítit ve své každodenní realitě. Těžko se vám vysvětluje, když je vám horko k zalknutí, že je to celé výmysl a podvod. Teď snad musí být jasně vidět, že varování klimatologů jsou důvěryhodná. Se sousedy se bavíme o suchu prostě proto, že musíme neustále zalévat, nerostou houby, všude kolem umírají stromy a závěje sněhu, které pamatují z dětství, jsou pryč. Není to ale tak jednoduché.

V rozhovoru pro Svobodné univerzum si Daniel Vávra vyhrnuje rukávy a pouští se do českých klimatologů: „Posledních pět let tady jelo, že je 500letý sucho, každý rok se k tomu přidalo dalších 100 let, přičemž už dva roky chčije. A teď si z toho člověk udělá legraci, protože prostě jsem přesvědčen, že lidé, kteří to tady šířili, to dělali proto, že z toho měli prachy, a možná tomu ani sami nevěří. A hlavně se brutálně sekli. Když někdo v květnu říká, že bude 500leté sucho, a v ten den začnou povodně, a neskončí až do podzimu, tak to asi nebude takový expert, jak se tváří. […] Když někdo něco tvrdí, a je tak blbej, že se druhý den stane něco jiného, tak je to prostě vtipný, a musí čekat, že se mu někdo bude posmívat. Obzvlášť, když se tím živí, a ještě z mých peněz. Prostě tito lidé žijí z dotací a ze státního rozpočtu, a prostě dělají blbě to, co dělají. Tvrdili, že se něco stane, a nestalo se to. Tak jestli jsou tak chytrý, tak to měli vědět, že se to nestane. Mě nezajímá, proč se to nestalo, ale oni tvrdili, že se to stane. Tak co?“

Vávra mluví o vědcích z projektu Intersucho při Akademii věd. Problém je, že Vávra nepochopil samotný základ toho, co sousloví 500leté sucho znamená. Nejedná se o žádnou předpověď do budoucna. Naopak je to porovnání v dané době existujícího sucha s poměry v minulosti. Znamená to, že sucho podobného rozsahu a intenzity má šanci zopakovat se jednou za 500 let. I kdyby přišla povodeň přesně ten den, kdy vědci prohlásili, že bylo 500leté sucho, neměnilo by to nic na pravdivosti jejich tvrzení.

Smutné je, že Vávra tenhle nesmysl opakuje v rozhovoru s novinářkou Martinou Kociánovou, s paleoekologem Petrem Pokorným nebo ho prezentuje svému desetitisícovému diváctvu na Facebooku a YouTube. A zdá se, že podobně elementární rozdíl nechápou ani další kritici vědců. Ostatně na Vávru navázal i Tomáš Jirsa z ODS: „Neslyšeli jsme mnohokrát na počátku tohoto roku z úst odborníků, že nás čeká největší sucho za posledních 500 let?“ Ostentativní neschopnost klimaskeptiků pochopit základní pojmy je ale mohutně doplňována obviněními vědců ze zkorumpovanosti, prolhanosti a ze zneužívání našich daní.

Klimaskeptici ale pokračují dál. Začali také dodávat, že nás ve skutečnosti čeká globální ochlazování. Přišli na to tak, že blíže neurčeným způsobem našli „skutečné a nezkorumpované“ vědce mimo jádro specializovaných institucí a odborností. Pouze ti nejsou podle klimaskeptiků zkorumpováni granty a politickým zadáním a říkají nám pravdu. Ta se točí nejčastěji okolo toho, že za všechno může aktivita Slunce. A nutno přiznat, že se jim pravidelně daří dostávat do mediálního mainstreamu. Klimaskeptici jsou zkrátka úspěšní ve vytváření veřejného obrazu „zmatené vědy“, která tvrdí stále něco jiného.

„Globální oteplování a tání ledovců se stoupající hladinou oceánů lidstvu podle nejnovější analýzy uznávaných fyziků nehrozí,“ informovaly v roce 2011 Novinky.cz (a později i v roce 2020, kdy ovšem po kritice článek stáhly). „Z toho Greta padne do mdlob: Přichází doba ledová, bude minus 50 stupňů, varují vědci,“ psalo v roce 2020 Extra.cz. Jaroslav Petr v Echo24 zase tvrdí, že doba ledová začne kolem roku 2030. Jan A. Novák ohlašoval příchod ochlazení pro časopis Ekonom. „,Globální oteplování skončilo v roce 1998,‘ říká skutečný vědec,“ informují pro změnu Reformy.cz. Konec oteplování hlásil také Osel.cz v článku V krátké době nás postihne malá doba ledová nebo předpovídal ochlazení do roku 2030 v článku Igora Turečka. Parlamentní listy zase v roce 2011 s odkazem na konspiračního lunatika Petra Hájka tvrdily: „Naopak během deseti let začne malá doba ledová. Slunce totiž přechází do své útlumové fáze.“ Teorii o člověkem způsobeném globálním oteplování považuje Hájek za jasný podvod. Web Epochální svět už se rovnou ptal: „Možná se blíží další doba ledová: Přežije ji lidstvo?“ Konspirační teoretik, odsouzený antisemita, předseda Národní demokracie a oblíbenec Václava Klause, Adam B. Bartoš poté rozvíjel myšlenku neudržitelnosti globálního oteplování a místo toho přišel s tím, jak „představitelé elitního spolku Bilderberg“ ovládají lidi. Kremlík pak varoval před ochlazováním, které má trvat až do roku 2030. „Od začátku podvodu s globálním oteplováním skuteční vědci upozorňovali na to, že je to naprostý nesmysl. Říkali, že snižováním obsahu CO2 se nic nezmění a jde o typickou snahu ,poručíme větru, dešti‘. Devadesát devět procent toho, co se děje s počasím na Zemi, ovlivňuje Slunce a jeho aktivita,“ řekl pro Parlamentní Listy Petr Hájek.

Přes všechny klimaskeptické předpovědi ale ochlazování nepřichází a nepřichází. Zatímco aktivita Slunce od šedesátých let vytrvale klesá, teploty nezadržitelně rostou. Všechny myslitelné přírodní faktory byly intenzivně zkoumány a působí naopak spíše ochlazujícím směrem. Čím více se klimaskeptické předpovědi míjí s realitou, tím větších fantasmagorií o různých podvodech klimatologů jsme svědky.

Teď již máme za sebou několik desetiletí klimaskeptických předpovědí. A můžeme je porovnat s těmi údajně poplašnými zprávami údajně zkorumpovaných vědců. Zatímco klimatické predikce v zásadě platí, klimaskeptické předpovědi nezestárly dobře. Podle Petra Hájka jsme teď měli vstupovat do malé doby ledové. Podle Kremlíka jsme neměli vidět žádné oteplení do konce života a naopak se připravovat na globální ochlazování. Je rok 2022 a ochlazení stále nepřichází. Předpovědi klimatologů o oteplování se naopak potvrzují. Uplynulá dekáda byla nejteplejší v dosavadní historii měření a pouze tak potvrzuje dlouhodobý trend.
Klausem ukradená patafyzika

Klimaskeptickou specialitou je také prosté popírání zcela očividných jevů. Václav Klaus například prohlašuje, že „není pravda, že se na severním pólu výrazně otepluje.“ Oteplování je přitom spolehlivě zdokumentované údaji z meteorologických stanic a satelitních měření. Oteplování je tam tak rychlé, že se nedá prakticky přehlédnout ani „pouhým okem“. Dramatické tání ledovců je velmi dobře viditelné na fotografiích, satelitních snímcích, tající permafrost poškozuje infrastruktury, dochází k dramatické proměně celých ekosystémů. Všechny tyto zprávy by tedy musely být podvodem.

Nebo spíše Klaus dlouhodobě dokazuje svoji neschopnost orientovat se v základech toho, o čem se tak rád a často vyjadřuje. To samozřejmě není nic výjimečného. Klaus není první ani poslední, kdo nemá přehled ani v elementární odborné literatuře, není schopen rozlišovat spolehlivé a nespolehlivé zdroje a šíří velmi snadno vyvratitelné nesmysly. Nicméně jeho odborná neschopnost jde ruku v ruce s mediální popularitou danou jeho politickou pozicí. To dlouho fungovalo jako červený hadr na ty, kteří o tématu na rozdíl od Klause něco věděli. Máloco je tak motivující jako elementární neznalost dávaná okázale najevo s arogantní zpupností. S podobnými pocity ale můžeme sledovat i tristní vyjádření Miroslavy Němcové, která prohlašuje, že na „globální oteplování nevěří,“ protože si prý pozorně prostudovala knihu Václava Klause Modrá, nikoli zelená planeta, a celá věc s globálním oteplováním jí připomíná komunisty. Přitom Klausova knížečka je slepencem různých anekdot a výpisků z četby ze zcela irelevantních zdrojů. Každý, kdo má základní povědomí o problematice, musí mít chuť vyškrábat si při četbě oči a je pro něj obtížné si vůbec představit, že tento pamflet někdo může brát vážně. Nicméně Klausova aktivistická horlivost, stejně jako odborná nekompetentnost, mu otevřely dveře do jedněch z nejvlivnějších globálních think-tanků financovaných fosilním průmyslem – do globálních dezinformačních hubů jako je Cato Institute nebo Heartland Institute. Cato byl založený osobně ropnými megamagnáty bratry Kochovými a vyprofiloval se jako jeden z nejvýznamnějších hráčů v šíření klimatických dezinformací. Podobně jako Heartland Institute, který má za sebou bohatou historii antivědeckých kampaní – například na podporu tabákového průmyslu. Podobně ale tato horlivost otvírala Klausovi dveře do Ruska, které je na exportu fosilních paliv fatálně závislé.

Kolem Klause se zformovala celá skupina na sebe navzájem odkazujících lidí, institutů a nevládních organizací, která exceluje v něčem, co bychom mohli nazvat zmutovanou verzí patafyziky Alfreda Jarryho. Jarry ji definoval v knize Zkušenosti a názory doktora Faustrolla: „Patafyzika je věda o imaginárních řešeních“. Jednalo se o paradox a vtip, který se vyvíjel v úzkém kontaktu celé řady uměleckých a filozofických směrů dvacátého století a který usiloval o rozvolnění rigidity technokratické modernity ve prospěch imaginace, spontánnosti a svobody. Čím vážněji se zabýváte argumentací klimaskeptiků, tím více na vás dýchá jakýsi zlý dvojník této patafyziky, která sama o sobě má pozitivní a emancipační obsah. V případě klimaskeptiků vidíme únos imaginace, paradoxu, vtipu směrem k vytváření zmatku a chaosu jako politické strategie.
Fosilní byznys zdrojem představivosti

Každý fenomén může mít mnoho různých vysvětlení a klimaskeptická antivědecká praxe přirozeně probouzí imaginaci, vzrušení z objevování nových a netušených souvislostí. Dává příležitost vystoupit z nudné repetice stále stejného „vědci zjistili, že…“ směrem k „vědci by mohli zjistit něco zcela jiného!“ Tam, kde věda soustředí svou energii na ustanovení reference s fyzikálním a materiálním světem, klimatická patafyzika vzbuzuje představivost řady možností. Této mutaci patafyziky se daří v mediálním prostoru, protože je hbitá a mrštná, neplatí pro ni těžkopádná omezení mnoha vědeckých procedur. Nehledá primárně oporu v odkazu k realitě, ale daří se jí zakotvit v imaginárních řešeních. S masivní podporou fosilního průmyslu a států závislých na vývozu fosilních paliv potom vidíme vytváření celé institucionální sítě, která zahušťuje klimaskeptický patafyzický propletenec, jenž má budit dojem jakési paralelní nezaprodané vědy. Navazuje přitom spojenectví tu s vyhroceným antikomunismem, tu s nacionalistickým a konspiračním šovinismem, tu s antifeministickou paranoiou. Snaží se tak vtáhnout do hry emoce, identitu a vytvářet kulturní válku.

Byl to původně Ladislav Jakl z Institutu Václava Klause, který podle Parlamentních listů v roce 2019 zpochybňoval, že vůbec můžeme vědět, k jaké změně klimatu dochází: „Nemáme vůbec data, která by mohla vypovídat něco o tom, jakého charakteru ty údajné změny jsou teď,“ myslí si Jakl. Podle něj jsou veškerá data velmi sporná už proto, jak se získávají a na kterých místech se měří. V jiné debatě s Václavem Cílkem používá izolované teploty z historie k tomu, aby zpochybnil změny dlouhodobých trendů. Patafyzickým argumentem tu je: Co když vůbec nemáme možnost zjišťovat dlouhodobé trendy! Co když je to celé blamáž? A patafyzici excelují v mediálním prostředí, moderátor či moderátorka předávající slovo od patafyziků k fyzikům, kteří konsternovaně zírají a neví, na co reagovat dřív. Vědci si naivně myslí, že fakta mluví sama za sebe, často nemají patřičný mediální trénink a nedokážou na podobné útoky reagovat.

Kde se opřít o svá pracně získaná data, jak představit svoje pracovní postupy, jak vysvětlit statistické metody, možné chyby a jejich ověřování? A když to všechno udělají, patafyzik přijde se zcela virtuálním vysvětlením, které zní dostatečně přesvědčivě pro posluchačovu imaginaci. Má ovšem také k dispozici již desetiletí vytvářený korpus pseudovědeckých tvrzení a falešných kontroverzí nafukovaný penězi fosilního průmyslu. Každému v té chvíli asi dojde patafyzikova výhoda. Může totiž hbitě mluvit prakticky o všem a tím zahnat do kouta leckterého odborníka svázaného fakty. Volně přeletujícímu patafyzickému fantazírování tak nejen, že odborníci nemusí stačit – dokonce mu můžou začít věřit! V tomto seriálu se několika takovým případům budeme také věnovat. Nakonec v médiích jde o to, které vysvětlení je srozumitelnější, zajímavější, vtipnější nebo třeba skandálnější.

V takovém stylu pracoval Marc Morano, jedna z nejznámějších postav klimaskeptického hnutí, poradce republikánského senátora Jamese Inhofea. Morano založil řadu projektů získávajících podporu od fosilních gigantů jako je Chevron nebo ExxonMobile. Inhofe je jedním z politiků, který přijal nejvíce sponzorských darů od fosilních společností. Morano založil Climate Depot – jednu z nejpopulárnějších stránek šířících klimatické dezinformace. Asi nepřekvapí, že ho s oblibou cituje Vítězslav Kremlík, který to dokonce nedávno dotáhl i na pozvání do Moranovy show.

Hokejková válka

Donekonečna opakovaným „důkazem“, že se klimatickým vědcům nedá věřit, je aféra Climategate. Při ní mělo být díky neznámému hackerovi usvědčeno několik vědců z manipulace s daty. Poslední dobou to zmiňuje například Martina Kociánová, moderátorka serveru Svobodné Universum v rozhovoru s paleoekologem Petrem Pokorným, dále Daniel Vávra v rozhovoru na YouTube. Také mediálně známý glosátor a politický aktivista, ekonom Pavel Kohout, tvrdí, že vědci data zfalšovali, aby „prodávali strach“, stejně tak Kremlík v nedávném rozhovoru pro iUhli.cz. Koneckonců právě Vítězslav Kremlík se dostal k publikování o klimatické změně právě na základě Climategate.

„Sussman sleduje původ současného strašení klimatem od ďábelských myšlenek Marxe a Engelse v 19. století až po dnešní machinace OSN v oblasti globální vlády. Climategate je výzvou k akci, která varuje Američany, že jejich budoucnost je podkopávána falešnou pseudovědou, jejímž cílem je změnit a ovládnout všechny aspekty života ve Spojených státech a ve světě,“ dočtete se v anotaci ke knize Climategate od amerického konzervativního moderátora a bývalého meteorologa Briana Sussmana. Vzrušující tvrzení, že klimatologové jsou spiklenci pracující na přípravě nového globálního neokomunistického řádu, je poměrně běžné přesvědčení mezi klimaskeptiky. Není to nic specificky českého, nacházíme ho v anglosaském i ruském prostředí a má dlouhou historii. Toto tvrzení postupně mutuje do celé řady konspiračních teorií různé úrovně sofistikovanosti.

Podle Kremlíkova článku na webu Českého klubu skeptiků Sisyfos „IPCC a klimatologové James Hansen, Stephen Schneider, Phil Jones, Michael Mann, Keith Briffa a další se podíleli na šíření iracionální ideologie klimatismu. Místo vědy (uvěříme, až uvidíme důkaz), hájili víru (věří tomu většina, nemáme čas čekat na důkazy). Jak ukazuje aféra CLIMATEGATE, zradili základní principy vědy.“ Podobný emočně nabitý a nactiutrhačský jazyk je u klimaskeptiků běžný. Všechno je podvod, zrada, lež; všichni jsou zrádci, podvodníci a lháři. Klimaskeptici tak především budují konflikt, ve kterém je třeba bojovat. A v tomto konfliktu se zdá, že pouze klimaskeptici mají přístup k pravé, čestné vědě, která má skutečná objektivní fakta očištěna od politické korektnosti a politické ideologie. Člen a agitátor strany Svobodných Vítězslav Kremlík poté dodává: „Dozvěděli jsme se, že hokejkový graf — vlajková loď Třetí zprávy IPCC a symbol alarmismu — vznikl podvodem.“

Jak tedy vznikla a hlavně skončila aféra Climategate? Začala roku 2009, krátce před klimatickým summitem v Kodani, hacknutím e-mailové komunikace klimatických vědců, jejichž části poté byly šířeny prostřednictvím klimaskeptických webů a médií. Z těch velmi rychle pronikly do hlavních médií a od té doby je už neopustily. Emblematickým se stal takzvaný hokejkový graf, který poprvé publikoval klimatolog Michael Mann v roce 1998. Michael Mann analyzoval data z celé řady měření, z nichž vytvořil odhad teploty pro severní polokouli v horizontu několika staletí. Mann analyzoval letokruhy stromů, ze kterých se dá vyčíst teplota daného roku podle přírůstku, růst korálů, analýzu ledovcových jader a historických záznamů. Výsledkem byl poměrně jednoznačný graf, kde po staletí průměrná teplota severní polokoule osciluje nahoru a dolů v rozmezí cca jednoho stupně Celsia. Mann zahrnul i (poměrně široké) intervaly spolehlivosti, které ukazují, že krátkodobě mohlo docházet ke značným výkyvům. Dlouhodobý trend ale byl jasný i laikům: graf ukazuje, jak počátkem dvacátého století začíná globální teplota prudce růst. S krátkou epizodou uprostřed století, kdy oteplování stagnuje, potom křivka letí raketově vzhůru a je pravděpodobně bezprecedentní v historii stovek let. Z klimatických modelů přitom vychází, že globální teplota má dále stoupat.
Skryj pokles

„Právě jsem dokončil Majkův trik s přidáním skutečných teplot. Ke každé řadě za posledních 20 let (tj. od roku 1981) a od roku 1961 pro Keithovy, aby se skryl pokles,“ se píše v hackery zveřejněné komunikaci klimatologů. Autorem byl přední klimatolog a ředitel Climate Research Unit University of East Anglia Phil Jones. A zpráva se šíří jako požár. S naprosto devastujícími důsledky pro důvěru v klimatickou vědu. Známé klimaskeptické weby zavalují internet a kauza se rychle dostává do všech světových médií. Je to právě Kremlík, který kauzu agilně propaguje v českém prostředí. Při překladu si ještě pomáhá a překlad upravuje tak, aby za „skryl pokles“ dodal „skryl pokles teplot“.

To skutečně pro klimatology nevyznívá příliš povzbudivě. Odstartuje se tím masivní odsouzení klimatologů, jejich pronásledování, řada z nich čelí kárným řízením, žalobám, výhružkám smrtí. Budí to představivost o všech možných dalších situacích, podvodech a skandálech. Vědci se dostávají pod psychický i institucionální tlak, který někdy vede k depresím. Předního klimatologa a oběť honu na klimatology Phila Jonese dohání stres z obvinění k myšlenkám na sebevraždu. A především – nejprestižnější světoví klimatologové se musí připravovat na vyšetřování, kárná řízení, stání před komisemi a komunikaci s médii. Na to nejsou připraveni, nemají s tím zkušenosti. Navíc se pohybují v extrémně nepřátelském terénu plném zmiňované patafyziky.

V rozhovoru pro Jordanka.cz dále Vítězslav Kremlík objasňuje: „Někomu došla trpělivost a prostě se jim naboural do počítačů a zveřejnil jejich e-mailové konverzace pracovní, ze kterých vyplynulo, že něco jiného si říkají v soukromí a něco jiného říkají veřejnosti. Takže například v jednom tom e-mailu se píše: Právě jsem použil Majkův trik na zamaskování poklesu. Míněno zamaskování poklesu teplot. A ono totiž, na severní polokouli v zemích jako je Grónsko a Amerika mezi druhou světovou válkou a mezi rokem 1990 se vůbec neoteplilo. Jinde jo. Tady ne. No ale většina těch měření, které se odvozují z letokruhů stromů, jsou právě z těchto lokalit. Takže oni právě když potom chtěli vytvořit nějakou tu apokalyptickou vizi v těch zprávách, tak měli jenom tyhlencty data, podle kterých nemohli prokázat, že se nějak dramaticky otepluje.“

 
Takzvaný hokejkový graf, který měl sloužit jako příklad zkorumpovanosti klimatologů. Modré čáry ukazují odhad historických změn teplot severní polokoule na základě analýzy proxy dat. Šedé jsou intervaly spolehlivosti, tedy šířky odchylek, kam je relativně pravděpodobné, že se krátkodobě teplota vychýlila. Červené potom již odhad teplot na základě analýzy měření teploměry.

Všimněte si, že manipulace klimatologů měla podle Kremlíka zamaskovat neexistenci oteplení od druhé světové války po rok 1990. Přitom dočasnou pauzu v globálním oteplování během druhé poloviny 20. století graf zachycuje. Dokonce v tu dobu ukazuje dočasný pokles průměrné teploty o zhruba 0,1 °C. Není tedy úplně jasné, čeho měli klimatologové podle Kremlíka dosáhnout. Každopádně Kremlík pokračuje:

„Tak z toho byli nešťastný, jedna studie dokonce vykázala ochlazování v tomhle úseku časovým. Tak z toho byli úplně na větvi, co s tím maj dělat. Nemůžou prostě jít do médií: Šíleně se otepluje, blíží se konec světa! A pak ukázat takovýhle graf! Tak z toho byli dost zoufalí a potom přišli s tímhletím trikem, o jehož provedení jsme se dozvěděli z těch e-mailů, takže oni prostě ty nepohodlné údaje vygumovali, v těch posledních desítkách let to prostě smáznuli. A přimontovali k tomu úplně jiná data z úplně jiného typu měření, z úplně jiných míst, kde to oteplení bylo.“

Jaký trik tedy měl sloužit k „zakrytí poklesu“? Co Kremlík zamlčel, je, že data letokruhů stromů mají svá omezení. Jedním z nich je, že z dosud ne zcela jasných důvodů nejsou spolehlivá zhruba po roce 1960. Příčiny se v paleoklimatické komunitě široce diskutují a je to známý problém. Jestli jde například o efekt chemického znečištění, efekt rychlého zvyšování koncentrace oxidu uhličitého nebo něco jiného, je zatím otevřená otázka. Každopádně zhruba do roku 1960 analýza letokruhů stromů docela dobře umožňuje odhadovat teplotní odchylky na daném místě. Po roce 1960 z nějakých důvodů přestává být tento ukazatel spolehlivý a naopak vypadá, jako by se ochlazovalo. Ale to, že se neochlazuje, přece víme, protože v tu dobu již existuje velmi hustá síť meteorologických stanic poskytující spolehlivé a dlouhodobé časové řady, jež se dají porovnávat. Na jejich základě víme, že se otepluje. Od konce šedesátých let jsou k dispozici i satelitní měření, která říkají to samé. Oteplování zaznamenává i měření teplot oceánů. Existuje i celá řada dalších nepřímých důkazů, jako je tání ledovců, růst hladin oceánů nebo posuny ve vegetačním období rostlin. Pouze data z letokruhů stromů ukazují, jako by se ochlazovalo. „Majkův trik“ (asi přesnější překlad v tomto kontextu by byl „zlepšovák“) spočíval v tom, že by nespolehlivá data z dané doby nebyla prezentována a místo nich do grafu vynesl instrumentální měření teplot, která považoval (celkem pochopitelně) za přesnější. To je koneckonců v grafu i napsáno.

Také „zamaskování poklesu“ nebylo o „skrytí poklesu teplot“, jak to překládá Kremlík, nýbrž o „skrytí zavádějících dat“. Tento fenomén je zcela běžně diskutovaný jako „divergence problem“, protože představuje problém věrohodnosti dat z letokruhů.

 
Na grafu vidíme zanesené údaje pro průměrné teploty (plná tenčí čára) a vybrané indikátory růstu stromu (hustotu dřeva a šířku letokruhů). Lze vidět, že zhruba do roku 1960 se hodnoty poměrně kopírují. Po roce 1960 to už neplatí (Briffa 1998).

Kremlík přitom hlasitě vyčítá vědcům to, že se snaží vyhnout používání problematických dat. Zároveň však obviňuje vědce z nejhorších provinění proti vědecké etice, jaké se vůbec mohou dopouštět. Ani bloggerce to očividně nesedí a nedůvěřivě se ptá, zda-li něco takového není trestné. Zda byli poté, co to bylo odhaleno, viníci za tento podvod nějak potrestáni. Kremlík jen krčí rameny s tím, že za to se trestat nedá a maximálně se v případě odhalení podvodu článek stáhne. To ale není úplně pravda.

 
Vítězslav Kremlík během rozhovoru s youtuberkou Jordankou. Pro kontext je možná dobré dodat, že oba jsou političtí agitátoři, aktivní ve straně Svobodných. Jordanka dokonce v nedávném youtubovém vstupu šla obtěžovat rodinu pražského radního Jana Čižinského. Natočila video o tom, jak zvoní na byt Čižinských a chce se u nich vyčůrat.
Věda a její procedury

Během několika let (dnes přerušeného a nedokončeného) doktorského studia sociologie jsem zažil několik případů, kdy byli výzkumníci, učitelé či studenti obviněni buď z plagiátorství nebo z falšování výzkumů. Vědci jsou samozřejmě také lidé a podobné věci se dějí. Pouhé obvinění z takového neetického chování znamená podstatný šrám na pověsti vědce – a to, ať už se potvrdí, nebo ne. A případné usvědčení je jedna z nejhorších věcí, která může výzkumníka či výzkumnici v kariéře potkat. Ale samozřejmě – i na akademickém poli se dějí levoty, chyby a omyly. Nicméně právě proto existuje řada nástrojů, které takovým problémům mají předcházet – a v případě, že se vyskytnou, je i řešit.

Čím prestižnější časopis, tím jsou pravidla pro řešení případných podvodů přísnější. Mannova práce byla publikovaná v Nature – v jednom z nejprestižnějších časopisů na světě. Článek Michaela Manna přesto nikdo nestáhl. Pochopitelně, klimaskeptická verze je taková, že globální spiknutí vědeckých elit jej podrželo. Ale neexistuje i jiné vysvětlení?

Po skandálu University of East Anglia ve spolupráci s jednou z nejstarších vědeckých institucí světa – britskou Royal Society – vytvořila panel odborníků bez vazeb na Climatic Research Unit nebo IPCC, aby posoudil podezření na manipulaci s daty. Panel posuzoval výběr prací Climatic Research Unit za posledních 20 let. A po svém vyšetřování vydal 160stránkovou zprávu. Závěr je následující: „V případech obvinění vznesených proti chování vědců CRU shledáváme, že jejich přesnost a čest jako vědců není zpochybněna […] Nenašli jsme žádné důkazy o chování, které by mohlo zpochybnit závěry hodnocení IPCC.“

Vlastní vyšetřování zahajuje i britská dolní sněmovna a dochází k závěru, že „poslanci neviděli žádné důkazy, které by potvrzovaly tvrzení, že Jones manipuloval s údaji nebo zasahoval do recenzního řízení.“
Celkem proběhlo osm nezávislých vyšetřování různých institucí a žádné z nich nepotvrdilo údajný podvod nebo manipulaci s daty. Nezávislé panely zorganizované institucemi od Pensylvánské univerzity přes americkou Agenturu pro ochranu životního prostředí (EPA) po generálního inspektora ministerstva obchodu USA neshledaly pochybení.

Hokejkový graf byl ale napadán už před aférou Climategate. Těžař a expert působící ve fosilním průmyslu Steve McIntyre a ekonom Rosse McKittrick obvinili hlavního autora „hokejkového grafu“ Michaela Manna z podvodu. Tvrdili, že graf je postavený na špatném použití statistických metod, které ukazovaly růst i na základě náhodných dat. Svojí argumentací vzbudili rozhořčení i u renomovaného fyzika Richarda Mullera v roce 2004. Tvrzení McIntyra a McKittricka sloužilo jako podklad pro dalekosáhlý proud obvinění klimatologů ze lží a podvodů napříč médii – od Luboše Motla po Ivana Brezinu. Očividně se však nikdo nezajímal o to, jak přesná jsou jejich skandální odhalení ve skutečnosti. Ivan Brezina pro lidovky.cz v roce 2009 napsal:

„V interních dokumentech, které pověsili na internet, vědci přiznávají, že nedokážou vysvětlit stagnaci teplot v posledních letech. Do pohádky o klimatické katastrofě se jim to nehodí, a tak se domlouvají, že to zamaskují ,trikem‘. […] Že podvádějí, víme už dávno. Šok? Vůbec ne. […] Hackeři teď prokázali, že […] globální oteplování je výmyslem malé skupinky podvodníků. Jsou za tím obrovské peníze. Jen šéf klimatologů Východoanglické univerzity Phil Jones si v minulých dvaceti letech přišel na grantech na půl miliardy korun. ,Nejsou to jen špatní vědci – jsou to gauneři,‘ shrnuje britský konzervativní politik Christopher Monckton. ,Gauneři, kteří páchali své zločiny na účet britských a amerických daňových poplatníků.‘“

A jak je tomu dnes po více než 10 letech? Jak skandální odhalení McIntyra a McKittricka obstálo v čase? Pozdější nezávislé ověřování jejich tvrzení jim za pravdu nedalo a naopak se začalo ukazovat, že špatnou aplikaci statistických metod provedli oni. Dále nezávislé analýzy stejných dat jinými statistickými metodami došly ke stejnému trendu, jaký popisoval hokejkový graf. Pro fanoušky: technický rozbor najdete na řadě míst, například zde od Petera Huyberse. Ale i kdyby byla celá data zfalšovaná, existuje množství dalších dat analyzovaných jinými metodami, jinými vědci, z jiných ústavů a jiných zemí, které dochází k tomu samému. Není pravda, co tvrdí Brezina nebo Kremlík, kteří jsou přesvědčeni, že stačí vyvrátit „hokejkový graf” a celá teorie se zhroutí. Kromě analýzy letokruhů stromů, mořských korálů a sedimentů, které analyzoval Mann, se používají například geologické vrty, které ukazují stejný trend. K podobnému výsledku dochází analýzy přírůstků stalagmitů v podzemních jeskyních. K rekonstrukci teplot je možné použít i analýzu změny velikosti ledovců.

Americká meteorologická společnost k tomu vydala prohlášení: „V případě výzkumu klimatických změn je soubor výzkumů v literatuře velmi rozsáhlý a závislost na jednom souboru výsledků výzkumu pro komplexní pochopení klimatického systému je velmi, velmi malá.“ Jinými slovy, jedná se o umělou kontroverzi nafouklou úplně mimo proporce, která je stále dokola účelově zneužívána.
Vyšetřování také ukázalo, že v době aféry Climategate proběhlo několik neúspěšných hackerských útoků na klimatologické instituce po celém světě. Na podzim roku 2009 se neznámí pachatelé dvakrát vloupali do kanceláře předního kanadského klimatologa Andrewa Weavera, kde odcizili počítač a dokumenty. V tu dobu se také neznámí pachatelé, vydávající se za síťové techniky, pokusili získat přístup do kanadského pracoviště pro klimatické modelování a analýzu.

Berkeley Earth

Podezření na manipulaci s daty, která vyvrcholila aférou Climategate vedla k tomu, že se prominentní klimaskeptici rozhodli dát dohromady vědecký tým, který provede k ověření dat. Výše zmíněný skeptik Richard Muller se rozhodl, že se svou dcerou Elizabeth Muller založí nezávislou organizaci Berkeley Earth. Na projekt nezávislé analýzy teplotních řad získali grant mimo jiné i od gigantické ropné korporace Koch Industries. Začala na něm spolupracovat i jedna z nejznámějších klimaskeptiček Judith Curry a člověk, který jako první získal hacklá data z Climate Research Unit – Steve Mosher. Založení Berkeley Earth někteří brali jako trik ropného průmyslu. Nejprofláklejší klimaskeptici dostanou peníze od ropných společností na „nezávislou analýzu klimatických dat“. To není příliš přesvědčivé. Ale poslechněte si Richarda Mullera po několika letech vlastních analýz dostupných dat: „Říkejte mi konvertovaný skeptik. Před třemi lety jsem v předchozích klimatických studiích identifikoval problémy, které podle mého názoru zpochybňovaly samotnou existenci globálního oteplování. V loňském roce jsem po intenzivním výzkumu, na němž se podílela desítka vědců, dospěl k závěru, že globální oteplování je skutečné a že předchozí odhady míry oteplování byly správné. Nyní jdu ještě o krok dál: Příčinou je téměř výhradně člověk.“ píše Richard Muller v úvodníku pro New York Times.

A co jedna z hlavních postav mezi klimatickými skeptiky, člověk, který odpálil aféru Climategate, Steve Mosher? V podcastu „Hack, který změnil svět“ nedávno řekl:

„Pokud se budu moci omluvit Philu Jonesovi a Timu Osbornovi, i kdyby to mělo být na dálku prostřednictvím BBC, pak jsem šťastný. […] Nakonec, když jsem si zkontroloval své výsledky a moje výsledky se shodovaly s výsledky Phila Jonese – člověka, kterého jsem celé ty roky kritizoval – a pak jsem musel spolknout tu obrovskou porci ironie, že jsem si málem vylámal zuby.“

A co víc, z klimaskeptické úderky, která se snažila zničit klimatický mainstream, se stal dnes jeden z nejrespektovanějších ústavů, který vytváří dlouhodobé datasety globálních teplot. Lidé kolem Richarda Mullera provedli důkladnou nezávislou analýzu dat. Došli k těm samým závěrům jako klimatická věda, kterou tak zuřivě obviňovali. Jejich práce dokonce vedla k řadě zlepšení a zpřesnění dat.

Všechna tato data dokládají trend, který ukázal Mannův hokejkový graf. Z té se stal snad jeden z nejověřovanějších grafů historie. Do Česka ale tato informace zřejmě zatím nedorazila. Přes všechny důkazy, které klimatické vědce očistily, a množství podpůrných dat, které jejich závěry dále potvrzují, zde máme tvrzení senátora ODS Tomáše Jirsy, podle něhož si graf vědci prostě odhlasovali, aby měli čím děsit společnost. Ladislav Jakl z Institutu Václava Klause se o Climategate jako o důkazu falšování dat klimatology zmiňuje ještě v roce 2019. A také dva roky poté: „Provalily se skandály ohledně falšování dat o údajném globálním oteplování, argumenty docházejí a svědčí to o tom, že zájmové skupiny mají zájem na poplašné náladě, na alarmismu, a vysílají do prvních řad děti a začínají hrát na emoce.“

A konečně ekonom Pavel Kohout sebevědomě tvrdí, že „každý seriozní vědec ví, že byl [hokejkový graf] založen na matematicky chybných metodách.“ Dnes, po více než třinácti letech od Climategate, by se asi podobná celosvětová manipulace prováděla hůře. Sousloví fakenews a hoax se staly součástí běžného slovníku. Na druhou stranu přes tuny přesvědčivých důkazů o tom, že hokejkový graf vystihuje trend správně, je dodnes donekonečna používán jako důkaz údajné manipulace.
Snadno se adaptujeme vs. kjótismus

Ivan Brezina do českého prostředí také s oblibou uváděl známého amerického klimaskeptika s vazbami na fosilní průmysl Freda S. Singera, například v článku pro Neviditelného psa, který strašil katastrofickými dopady Kjótského protokolu, v němž Singera cituje: „Určitě není důvod k panice, protože oteplování způsobené zvýšenou produkcí skleníkových plynů je nevýznamné. Nezdá se, že bude patrné ani za sto let, a pokud ano, dokážeme se na něj snadno adaptovat.“

Zajímavé je, že zatímco změny globální teploty probíhající v rozmezí jednoho stupně Brezina považuje za dramatické změny, které proměnily Evropu a umožnily pěstovat v Čechách melouny, tu vikingům osídlit Grónsko, tu zase způsobit neúrody a krize… Ale aktuální několikanásobné oteplení Brezinu vůbec nezneklidňuje: „Mezivládní panel OSN pro klimatickou změnu (IPCC) odhaduje, že se teplota zvýší o 1,4 až 5,8 °C. Prý je to děsivá zpráva. Jenže lidstvo nikdy nežilo ve stabilním světě a katastrofický scénář podceňuje naše adaptační a technologické schopnosti.“

Když dáme věci trochu do kontextu, tak následující graf shrnuje odhady teplot v posledních 20 tisíci letech. A přidejme možná oteplení v následujících desetiletích?

 
Teplotní anomálie pro období holocénu (zeleně) ve srovnání s nedávným globálním oteplováním (modře) a budoucími prognózami. Scénář s nízkými emisemi je červeně (RCP2.6) a scénář vysokých emisí je černě (RCP8.5, černě). Mezi těmito dvěma cestami se dnes rozhodujeme. Zdroj: Nautil.us

Tady se oteplí rozsahem, který je ekvivalentní přechodu z doby ledové. Až na to, že přechod z doby ledové trval dlouhých zhruba 10 tisíc let. Nyní podobné oteplení zvládneme za 100 až 200 let.

Oproti tomu Brezina tvrdí, že „katastrofu způsobí Kjótský protokol.“ Dohoda zaměřená na omezování vypouštění skleníkových plynů podle něj povede k drastickým zásahům do našich životů. Citoval tehdejšího poradce prezidenta Putina Andreje Illarionova, že „stejně jako fašismus a komunismus, je i kjótismus útokem na základní lidskou svobodu.“ Andrej Illarionov dokonce prohlásil, že se jedná o pakt smrti, o Osvětim pro světový hospodářský růst. Vedlo tedy přijetí Kjótského protokolu ke zruinování ekonomiky? Kjótský protokol je platný od roku 2005. Od té doby světový HDP vzrostl o 78 procent na 84,7 biliony dolarů. Česká republika zvýšila za stejné období svůj HDP o 77 procent na 243 miliard dolarů. Česko ve stejném období snížilo emise na obyvatele zhruba o 18 procent.

Otvírám si pivo a koukám z okna do zahrady. Vůně čerstvě posekané trávy. Po jarním dešti. Rozptýlené světlo barví čerstvě vyrašené břízy do nepřirozeně syté zeleně. Jejich jedovatá zelenost ještě vyniká oproti tmavému smrku u kostela. Ořech listy ještě nemá. Sousedova střecha je lesklá. Ale ona je lesklá i za sucha, je to takový divný materiál. Koukám se na louku na protějším kopci s červenobílým vysílačem na vrchu. Jak tady asi vypadala doba ledová?

Nedaleko od našich severních hranic začínal ledovec, který se táhl až k severnímu pólu. Nad Skandinávií prý už byl ledovec tlustý tři kilometry. Čechy se nacházely na permafrostu, věčně zmrzlé půdě, vtisklé do mezery mezi alpským ledovcem a severním ledovým příkrovem. Zimy tady asi musely být kruté. Globální teplota byla o několik stupňů nižší – asi o šest sedm stupňů.

Británie byla s Evropou spojená souší. Z Čukotky šlo suchou nohou projít na Aljašku. Moře bylo o zhruba sto metrů níže než dnes. Ve střední Evropě byla škvíra permafrostu mezi dvěma ledovci. Oblast permafrostu končila až v jižní Francii a Dolních Věstonicích. Na území jižní Itálie, Španělska, Turecka, Řecka a severní Afriky byl severský les smrků, bříz a borovic. Jižně byla tundra.

Takže zhruba o změně takového rozsahu mluví Ivan Brezina, když cituje možné oteplení o 5,8 °C. Ale opačným směrem. K oteplení. A nikoliv za tisíce let, jako se to dělo při výstupu z doby ledové. Ale v průběhu desítek let. Během života mých dcer. Možná se vědci pletou a nic takového se nestane. Možná se spikli, aby nás vystrašili. Ale co když ne? Jak daleko myslíte, že může dojít Sahara? Bydlím ve slovenské vesnici. V kopcích máme vlky a medvědy. Kam půjdou naši medvědi? Zůstanou tu? Vydrží ten borový les kolem vysílače? Smrky a borovice místy usychají již teď. Budou tu růst smrže? Nebo lanýže? V CzechGlobe tvrdili, že budeme moci v Česku pěstovat lanýže. Budou tu lesy? Nebo uschnou? Shoří? A že Praha bude mít za tři dekády klima jako v Tbilisi. Tbilisi mám rád. Hezké stepi kolem. Krásné město. A z pásu subtropů, kde se nebude dál žít, se lidé posunou spíš na Sibiř. Tam je místa dost. A příjemný režim. Proč by chodili do Evropy. Kdo by chodil do Evropy, když si může vybrat Rusko?
Jak to celé dopadlo?

Pokud jste dočetli až sem, asi už máte představu, jak to celé dopadlo. Za tu samou dobu, kdy vědecká komunita získala obrovské množství důkazů dokumentující globální oteplování jako geofyzikální fakt, byly v mediálním, ekonomickém a politickém diskurzu vytvořeny zákopy klimatického popíračství. Klimaskeptici již několik dekád halasně odhalují údajná spiknutí vědců. Když se ale podíváme na tyto rádoby erudované rozbory podrobněji, jejich odhalení se hroutí jak domečky z karet. Z výše uvedeného můžete mít pocit, že to jsou vzájemně nesouvisející příklady izolovaných tragikomických postav. Ovšem zdání klame. Je to jeden z mnoha projevů rozsáhlé dezinformační kampaně probíhající minimálně posledních 30 let.

Diskreditace a překrucování vědy je politická strategie. Celá mediální impéria byla přetvořena na dezinformační huby, které masově a systematicky překrucují fakta. Když se koncem osmdesátých let po svědectví vědce NASA Jamese Hansena stalo z globálního oteplování veřejné téma s globální prioritou, z neznámého tématu se stalo během krátké chvíle široce rozeznané nebezpečí. Nebezpečí, které po krátkou dobu překonávalo politická štěpení a sjednocovalo jednotlivé sociálně-kulturní skupiny. Rychlými kroky se schylovalo k regulaci nejmocnějšího průmyslu na planetě – toho fosilního. Během velmi krátké doby jsme byli svědky mediální protiofenzívy, která snahu o stabilizaci klimatu rozbila na prach. Fosilní průmysl využil své masivní téměř sto let budované PR mašinerie, sofistikovaných dezinformačních kampaní, korporátní, pečlivě budované politické vlivové sítě a rozpoutal celou škálu kulturních válek a bitev. A dnes je v mnoha státech světa z původně expertního problému jeden z hlavních kamenů kulturního, hluboce emocionálního a identitárního střetu. Jeho cílem je udržet závislost na fosilních palivech. A stojí za mnoha politickými, ekonomickými a ekologickými krizemi, kterým v současnosti čelíme. Pozadí, vzniku a financování této kampaně se budeme věnovat v dalších dílech.

Autor vystudoval sociologii. Profesně se zaměřuje především na tvorbu muzejních instalací, animací a videí. Je také příležitostný kurátor a publicista.

Iilustrace a animace Vojtěch Pecka a Petr Bosák (20yy designers), zvuk a hudba Ondřej Bělíček.

Text vznikl ve spolupráci s nadací Rosa Luxemburg Stiftung

19.6.2022 a2larm.cz