Na Slovensku se pomalu zpřísňuje protipotratová legislativa. Neměli bychom se chlácholit tím, že podobný proces se „ateistickému“ Česku vyhne.

V pondělí 18. října začaly první protesty proti dalšímu návrhu zákona, který chce na Slovensku omezovat přístup k bezpečným a legálním interrupcím. Od roku 2018 byly ve slovenském parlamentu předloženy téměř dvě desítky legislativních návrhů s podobným záměrem. Ten aktuální chce prodloužit čekací lhůtu na provedení interrupce nebo omezit poskytování informací o tom, kde a za jakých podmínek je možné potrat podstoupit.
Nebudeme ticho

Pražského protestu před slovenskou ambasádou se účastnilo asi 150 lidí. Jak upozorňuje feministická iniciativa Nebudeme ticho, jejíž prohlášení na protestu zaznělo, návrh by znamenal ohrožení fyzického i duševního zdraví, životů i důstojnosti všech, kdo mohou otěhotnět. Nejsilněji by dopadl na osoby v tíživé ekonomické a sociální situaci a v odlehlých regionech, které mají už tak obtížný přístup k interrupcím, což dokládají data z výzkumu organizace Možnost volby. Omezil by přístup k vědeckým poznatkům a naopak by zvětšil prostor pro poskytování zavádějících a nevědeckých informací ze strany církevních organizací. Jak ale opakovaně zaznívá ze Slovenska a Polska, konzervativcům snažícím se omezovat ženská a reprodukční práva nejde o ochranu zdraví či záchranu duší, ale o kontrolu nad lidskými těly. Chtějí chránit takzvanou tradiční rodinu a chtějí vysokou porodnost – buď ve jménu národa, nebo ve jménu nekonečného ekonomického růstu, který se neobejde bez pracovní síly.

    Přístup k ženským právům je i v naší ateistické zemi velmi konzervativní. Od prvních legislativních kroků ve jménu takzvané tradiční rodiny jsme možná v Česku jen krůček.

V rámci zemí V4 je Česko jediným státem, kde se politické elity nesnaží přístup k interrupcím omezovat. Zatím. Obavy, že by se tak mohlo začít dít i tady, jsou obvykle shazovány ze stolu s tím, že nás před omezováním reprodukčních práv chrání náš proslulý ateismus. Jenže ani zdaleka nejde o náboženskou otázku. Jde o patriarchální útlak, o snahu omezit naši vládu nad vlastními životy.
Pražského protestu před slovenskou ambasádou se účastnilo asi 150 lidí
Nástup konzervativců v Česku

V Polsku začal letos v lednu platit zákon, který zakazuje interrupce i v případě, kdy je plod vážně poškozený. Lidé v Polsku jsou tak nuceni donosit i plod, u kterého není žádná šance, že by se narodil živý. Polský zákon prezentuje natolik ultrakonzervativní přístup, že kvůli němu množství lidí formálně opouští katolickou církev. Ve výrazně sekulárnějším Maďarsku Orbán také bojuje za tradiční rodinu. Kromě útlaku LGBTQ+ lidí, který už má legislativní podobu, Orbánova vláda podporuje protiinterrupční iniciativy v rámci boje za zvýšení porodnosti. Sám premiér sice legislativní změny neiniciuje, ale nechává vyrůst hnutí, které chce ženská práva omezovat. Na Slovensku, jak už tu zaznělo, se snahy o zamezování přístupu k interrupcím opakovaně stupňují od nástupu současné vlády a obsazení parlamentu, ve kterém se potkali populisté, ultrakonzervativci a fašisté.

Po posledních slovenských volbách řada lidí oslavovala, že výsledek konečně odstavil od moci Roberta Fica a Smer. Demokratičtí aktivisté a aktivistky, feministky i antifašisté však od začátku varovali, že není co oslavovat, že konzervativní složení parlamentu znamená ohrožení lidských práv i sociální solidarity. V Česku se slaví prohra Andreje Babiše a nastupuje nejpravicovější Sněmovna od devadesátých let. V koalici Spolu se do vlády dostali křesťanští demokraté i konzervativci z ODS a TOP 09, dokonce i z koalice „PirStan“ uspěli v drtivé většině především ti konzervativnější kandidáti a kandidátky.

Petr Fiala je teď spojován hlavně se svou prohlídkou maďarských protiimigračních plotů nebo s odmítáním manželství pro všechny. Když ale vloni v době amerických voleb komentoval politické úspěchy Donalda Trumpa, označil boj proti potratům za „etickou konzervativní agendu“. Trumpova rétorika i politika přitom vedla k tak extrémním zákazům, jako je ten v Texasu, který v praxi potraty znemožňuje úplně. Marián Jurečka se o potřebě protipotratových zákonů vyjadřoval už při nástupu do vedení KDU-ČSL (mimochodem v rozhovoru s Jurečkou pro katolický časopis Duše a hvězdy tázající označuje stejnopohlavní páry za sodomity). Jako mnozí konzervativci na Slovensku přitom svůj postoj formuluje tak, že ideální je, aby žádná žena na potrat ani nepomyslela.

Taková sociální utopie je samozřejmě nesmysl, nemluvě o tom, že je obvykle prosazována odpůrci antikoncepce a zastánci sociálních škrtů. Obě koalice volají po omezení státních výdajů o desítky miliard a taková opatření vždy dopadnou na nízkopříjmové domácnosti. Stejnou tendenci vidíme napříč zeměmi V4 v reakci na pandemii. V zemích, kde se přístup k interrupcím omezuje, se bezpečná možnost potratu stává ještě nedostupnější pro ženy, které nemají na to vycestovat někam, kde je potrat legální, a zaplatit si zákrok v zahraničí. Konzervativní protipotratové argumenty jsou tedy v ostrém rozporu s politikou, kterou jejich zastánci reálně prosazují.
Odmítnutí sekularismu

Pokud jde přímo o zdravotnictví, Vlastimil Válek, který má podle Andreje Babiše převzít od 1. listopadu post ministra zdravotnictví, podporuje akce Aliance pro rodinu. O té je sice slyšet hlavně v souvislosti se šířením dezinformací, vyvoláváním paniky a verbálními útoky na LGBTQ+ komunitu, bojuje ale také za další „tradiční hodnoty“, kterými jsou kromě homofobie a transfobie i omezování ženských práv. Stejně jako konzervativci na Slovensku i Aliance pro rodinu tvrdí, že bojuje za práva žen a dětí. Přitom chce ženám práva odebírat a dospělé i děti chránit především před informacemi nebo možností bezpečně hledat svou identitu a vyjadřovat ji.

Konzervativní pravicová vláda zkrátka není důvod k oslavám. Navíc už delší dobu existují dva další pádné argumenty, proč nás ateismus většiny obyvatelstva nezachrání – přístup politické reprezentace k Istanbulské úmluvě a Mariánský sloup na Staroměstském náměstí.

Historička dějin umění Milena Bartlová detailně a fundovaně popsala třeba i v podcastu Kolaps, jaký vztah má vztyčení Mariánského sloupu k ultrakonzervativním hodnotám. Sloup podle ní ve zkratce symbolizuje odmítnutí sekularismu, pokroku a rovnosti, což by v zemi, kde má církev relativně malý vliv, asi málokdo předpokládal. Bartlová mluví o tom, že odklon od sekularismu je reakcí na neoliberální politiku – v té lidé přichází o jistoty jako je práce, sociální postavení a důstojnost. V důsledku toho pak slyší na volání po domnělých tradičních hodnotách, jakými je i takzvaná tradiční rodina. V tomto pojmu se přitom v praxi ukrývá misogynie, homofobie, transfobie a omezování práv žen.

Podobně na Istanbulskou úmluvu, dokument, který se týká především genderově podmíněného násilí, reagovali politici převážně jako na radikální liberální výmysl a přirovnávali ho k totalitě nebo ho obviňovali ze snahy bezprecedentně zasáhnout do našeho soukromí a až do českých obýváků násilím vnést „genderovou ideologii“ – v podcastu Kvóty to detailně popisuje Johanna Nejedlová.

Přístup k ženským právům je zkrátka i v naší ateistické zemi velmi konzervativní, o nebinárních nebo trans lidech ani nemluvě. Od prvních legislativních kroků ve jménu takzvané tradiční rodiny jsme možná i v Česku jen krůček. Proto nesmíme být ticho.

Autorka je členka volného feministického kolektivu Za svobodné dělohy.

21.10.2021 a2larm.cz