Na co myslet při zakládání (nejen) partyzánské zahrádky.

Pokud přemýšlíte nad nějakým krokem, který by se neubíral kapitalismem nastoleným směrem, můžete tuto zimu dumat nad možností založení vlastní zahrádky, nejlépe nějaké partyzánské. Na jaře by mohlo být pozdě, to je totiž třeba už jednat. V naší anarchistické revue Existence č. 1/2013 jsme k tomuto tématu přinesli pár rad a jistě nebude na škodu trochu je oprášit.

Jak úspěšný nakonec bude váš projekt, záleží na mnoha faktorech. Některé můžete ovlivnit více, jiné méně, ale obecně platí, že dobrým plánováním a promýšlením dalších kroků si ušetříte spoustu nesnází a komplikací.

Legálně pronajaté zahrádky vs. zahrádky „načerno“

V zásadě jsou tři možnosti jak přistoupit k zakládání zahrádek. První je otevřené politicky motivované protestní obsazení nevyužívané plochy, na které vzápětí začnete sázet okrasné či užitkové rostliny. Zpravidla se tento způsob využívá například při protestech proti výstavbě velkých, životní prostředí ničících a mezi místními lidmi nepopulárních projektů (továrny, stadiony, supermarkety…) či lze jeho prostřednictvím naopak upozornit na (cílené) nevyužívání určité plochy využitelné pro výsadbu městské zeleně či založení komunitní zahrady. Tato forma zatím u nás zůstává doslova „polem neoraným“. Doufejme však, že se brzy přelije i přes naše hranice.

Použití druhé a třetí formy zahradničení je přece jen stále pravděpodobnější. V obou případech se jedná o nenápadné využívání menší nezastavěné plochy. Hlavní rozdíl mezi nimi je, zda s vaším využíváním pozemku souhlasí jeho majitel, respektive zda o vašem hospodaření na něm vůbec ví. Obojí má svá pro a proti a samozřejmě záleží na každém, jakou cestu si zvolí. Dohodou s majitelem se každopádně z partyzánského, nebo chcete-li gerilového, zahradničení vytrácí ona „partyzánština“. Jelikož považujeme partyzánské zahradničení především za politickou aktivitu zpochybňující současné ekonomické uspořádání (kde jsou na jedné straně lidé a společnosti vlastnící desítky či stovky často za účelem spekulací nevyužívaných pozemků a na straně druhé „bezzemci“, kteří by jejich využíváním pro vlastní potřebu porušili platné zákony), stejně jako vedoucí polemiku s institutem vlastnictví půdy jako takovým, budeme se dále věnovat pouze oné partyzánské formě zahradničení.

Právní rizika partyzánských zahrádek

Jednou z prvních věcí, která jistě mnohým z vás proběhne hlavou, bude, jak moc je vlastně „squattování“ nevyužívaného pozemku riskantní.

Obecně lze říci, že tvrdší právní postih vzhledem k „nízké společenské nebezpečnosti“ v podstatě nehrozí. Stejně tak je málo pravděpodobné, že by byl nějaký majitel ochoten podstupovat zdlouhavý soudní spor kvůli ilegálnímu sázení zeleniny.

Vysoké peněžní pokuty by však mohly hrozit v případě, kdy byste sázeli v lokalitě nepůvodní či invazivní druhy rostlin. Stejně tak by mohl nastat problém, pokud byste se rozhodli na pozemku provádět větší zásahy, jakými jsou například stavby trvalého charakteru. Ani jedno však vzhledem k formě a způsobu partyzánského pěstování zeleniny nepřipadá příliš v úvahu.

Výběr místa pro zahrádku

Asi není třeba příliš zdůrazňovat, že rozhodnutí, kde položíme základy naší budoucí zahrádky, je zcela zásadní. Při vytipovávání pozemku je určitě potřeba se zamyslet nad některými fyzikální faktory a místními podmínkami. Zkuste popřemýšlet, jak velkou část dne bude na plochu, kde budete pěstovat, svítit slunce, na jakou světovou stranu je pozemek orientován, je-li například ve svahu či jak moc by byla zahrádka vystavena nepříznivým povětrnostním podmínkám.

Neméně důležitý je charakter půdy či zda není pozemek znečištěn chemikáliemi. Zcela zásadní je pak přístup k vodě na zavlažování, protože s pouhou dešťovou vodou si zpravidla nevystačíte. Málokdy se poštěstí objevit nevyužívaný pozemek s vlastní studnou. Avšak vodu je možné získat například i přistavením sudů pod svodový systém střech objektů v blízkosti pozemku. Stejně tak si lze svépomocí vytvořit vlastní plachtový svodový systém. V nejhorším případě je možné nosit vodu na místo v kanystrech či PET lahvích, což je však časově a zejména fyzicky poměrně dost náročné.

Důležitá je rozhodně i dostupnost pozemku z místa vašeho bydliště. Vyhlédněte si pokud možno pozemek co nejblíže vašemu domu. Obzvláště v případě, že budete muset vodu určenou k zavlažování na místo nosit. Počítejte s tím, že starání se o zahrádku vám zabere hodně času a budete sem pravděpodobně docházet několikrát týdně.

Až si vytipujete konkrétní pozemek, zkuste si jej vyhledat jednak v územním plánu, kde lze zjistit, k čemu je vlastně pozemek určen (např. jako stavební parcela, městská zeleň či v ideálním případě přímo zahrádky), a rovněž v katastru nemovitostí, kde pro změnu zjistíte, kdo je vlastníkem pozemku. Nejlepší varianta samozřejmě nastává, pokud je vlastníkem obec či stát.

Partyzánské zahradničení jako kolektivní aktivita

Dělat věci dohromady v kolektivu je snazší i mnohem zábavnější. V tomto případě to platí dvojnásob. Společně pracujeme, společně sdílíme úspěchy i neúspěchy našeho snažení. Kolektiv je potřeba, když chcete odjet na delší dobu pryč či máte povinnosti, které vám na určitou dobu brání se na chodu zahrádky podílet.

Pokud stále váháte, zda do partyzánského zahradničení jít či nejít, vězte, že na konci vašeho snažení vás čeká sladká odměna. Žádná v supermarketech nakoupená či z kontejnerů vydumpstrovaná zelenina se nemůže rovnat té tradičním způsobem, bez využití chemických hnojiv vypěstované.

A proto: partyzánsky vypěstovaná zelenina na každý stůl!

Vyšlo v Existenci č. 1/2013 na téma lokalizace.

29.11.2016 -eq-

Ekologie DIY Ekonomika