Proslov Anarchistické federace, který zazněl 18. dubna v Praze během demonstrace proti TTIP.

Není to poprvé, co v ulicích vystupujeme proti plánu, jehož cílem je v globálním měřítku ještě více upevnit moc nadnárodních korporací. Koncem devadesátých let jsme čelili záměru nadnárodního kapitálu a finančních institucí, které mu vždy hrály do ruky, uzavřít Multilaterální dohodu o investicích, která by jim zajistila ještě neomaleněji kořistit po celém světě bez ohledu na přírodu, společnost, místní komunity a neprivilegované jednotlivce. Proti tomuto záměru se spojila velmi různorodá koalice environmentalistů, anarchistů, odborů, antikapitalistické levice, zemědělců, domorodých obyvatel a dalších. Demonstrovali jsme v Americe, Evropě i Asii u příležitosti summitů globálních elit, abychom jim dali jasně najevo, že s jejich záměry zásadně nesouhlasíme a že jsme pro to schopni něco udělat, minimálně čelit často velmi brutálnímu násilí policejních jednotek, střežících nedotknutelnost ekonomických a politických polobohů účastnících se summitů.

I když na naší straně byly stovky zraněných a například Carlo Giulliani byl zastřelen policií při protestu proti G8 v Janově, mnohé se nám povedlo. Prvně šlo o propojení mnoha různorodých bojů a lidí, kteří by se jinak asi těžko setkali. Připravovaná multilaterální dohoda a praxe finančních institucí, jako byly Světová banka a Mezinárodní měnový fond, pro ně ale znamenali společné ohrožení, kterému se rozhodli také společně čelit. Nejenže se nám podařilo mnohé summity vážně narušit, ale bylo dosaženo i toho, že Multilaterální dohoda o investicích byla uložena k ledu. Slibně nastartované alterglobalizační hnutí však nepřežilo represivní a militaristickou štvanici, která se rozběhla po 11. září.

Kapitalistický systém se v roce 2008 dostal do velké krize. Na její zdolávání byly použity veřejné prostředky ve prospěch krachujících bank, jejichž manažeři si přesto přidělovali neuvěřitelné odměny. Receptem na krizi se stalo vytloukání klínu klínem. Kde se společnost hroutila kvůli škrtům, bylo naordinováno ještě větší škrtání. Kapitál se odkryl jako saň, která chce žrát, ber kde ber. Politické elity jsou tu pak proto, aby mu umetly cestu. Jedním z jejich košťat se má stát také Transatlantická dohoda o investicích, známá pod zkratkou TTIP. Tohle koště má odmést kapitálu z cesty bariéry, kterými jsou například předpisy v oblastech pracovního práva, ochrany přírody či spotřebitelů. Tohle koště má odmést z cesty poslední zbytky sociálního státu a z národních států udělat už jen represivní strážce zájmů kapitálu.

Naše loajalita je vyžadována procesem rozbíhající se militarizace a novým soupeřením mocenských bloků a naše frustrace kanalizována rozněcováním nenávisti vůči menšinám a těm nejchudším, kteří se jednak nedokážou bránit a zároveň pro kapitál nejsou užiteční ani jako lidské zdroje, ani jako konzumenti. Nepřikláníme se k žádnému mocenskému bloku, které se od sebe příliš neliší, i když jejich obhájci mají plné huby keců o jakýchsi hodnotách, které jsou v důsledku více než pochybné. Nehájíme žádné národní zájmy, protože vítězství není to, že na nás ti, kteří těží z naší práce, mluví stejnou řečí. Netoužíme ani po návratu sociálních jistot minulého režimu na úkor naší svobodné vůle řídit si sami své životy.

Boj proti TTIP je pro nás jedním z článků na dlouhé cestě ke svobodné a samosprávné společnosti, kde principy vlastní současnému režimu, jako je honba za ziskem, vykořisťování, autoritářství a sobecká konkurence, budou oprávněně považovány za deviantní.

18.4.2015 AF

Z domova Protesty