Rozhovor publikovaný na FreedomNews, který pokrývá současnou situaci na Kubě a její možnou budoucnost.

O situaci na tomto karibském ostrově jsme vyzpovídalx Roberta Liviho, dopisovatele deníku Il Manifesto. Ten má hluboký vhled do sociální a politické dynamiky země, neboť zde žil několik desetiletí.

***

Můžete nám přiblížit obraz současné krize?

Situace je už dlouho dramatická, navíc ji vyostřil nedostatek pohonných hmot. Také výpadky elektřiny trvají každý den mnoho hodin. K tomu se přidávají rostoucí ceny, kvůli nimž jsou životní náklady pro většinu obyvatel neúnosné, dále „dolarizace“ základních potřeb a kolaps dopravy – Havana dnes fakticky spoléhá na elektrické tříkolky nebo kola.

Je to hrozný obraz. Mnoho mých sousedů a sousedek vaří na uhlí nebo na dřevě. Zároveň panuje všeobecná, neorganizovaná politická nespokojenost. Vzhledem k tomu, že v celé porevoluční éře na Kubě nikdy neexistovala skutečná občanská společnost – protože ty takzvané organizace, jako Svaz žen nebo Svaz novinářů, jsou ve skutečnosti jen „převodovými pákami“ strany. Stejně tak roste nedůvěra ke státu, který není schopen řešit materiální problémy lidí.

Říkáte, že neexistuje organizovaná občanská společnost, ale neobjevily se nějaké momenty sebeorganizace v dělnických čtvrtích nebo jinde?

Nejedná se o sousedské skupiny, ale spíše o momenty protestu, kdy někteří a některé vyjdou z domů do ulic a začnou tlouct do hrnců („cacerolazos“) a ostatní se k nim postupně přidávají. V okrajových částech Havany pak existují skutečná lidová hnutí. Chybí však opozice schopná navrhnout přechodný program. Jde tedy o spontánní výbuchy, které jsou v lepším případě potlačeny intervencí stranických funkcionářů nebo „výborů na obranu revoluce“, kteří se snaží lidi přesvědčit, aby doufalx ve zlepšení, případně hnutí potlačí pomocí policejních složek a hrozí represemi.

Situaci komplikuje i fakt, že proti sobě stojí v podstatě dvě síly: „contra“, která usiluje o svržení vlády, a stát, který se brání.

Zmínil jste energetiku. Závislost na ropě byla výsadou tamního ekonomického modelu. V posledních týdnech byly několikrát zmíněny obnovitelné zdroje, které jsou v posledních letech postupně voleny jako alternativa. Co nám o tom můžete říct?

Pokud jde o obnovitelné zdroje, prezident Díaz-Canel říká, že dnes – díky čínské pomoci – solární energie pokrývá asi 50 % energie potřebné během dne. Problémy nastávají při západu slunce kvůli nedostatku baterií.

Skladování, palivo pro elektrárny… Navíc sousedské mikroelektrárny nefungují kvůli nedostatku nafty. Co se týče obnovitelných zdrojů, přibližně 500 panelů už bylo nainstalováno v poliklinikách a některých nemocnicích. Totéž platí pro oblasti, kde žijí lidé vyžadující péči, nebo pro izolovaná místa.

Jaké jsou příčiny tohoto stavu? Dochází k vyhrocení strukturálních problémů? Urychlila éra po Fidelovi krizi modelu, který měl od počátku chronické vady různého druhu?

Pokud jde o krizi modelu, je jasné, že byrokratická struktura už delší dobu nefunguje: země nevyrábí, už čtyři roky je v recesi a její HDP na obyvatele je nejnižší v Latinské Americe. Mnohé je důsledek ekonomické blokády, ale došlo i k tragickým chybám v plánování, jako byla „Tarea ordenamiento“ (měnové sjednocení) a nadměrné investice do hotelů na úkor výroby elektřiny, zdravotnictví a školství.

Mnoho spřátelených ekonomů už léta opakuje, že by byla nutná decentralizace a autonomie, stejně jako podpora a větší účast zdola. Nedávno byl schválen zákon umožňující partnerství mezi soukromým a státním sektorem.

Jak reaguje strana a vláda? Co by se mohlo stát? Je možný venezuelský scénář?

Těžko říct, protože kvůli absenci transparentnosti a informací v médiích není známo rozložení sil. O rozporech se však ví a krizovou situaci podtrhuje Díaz-Canelovo přiznání o probíhajících jednáních s USA, což je scénář, který mění politickou krajinu.

Navíc se zdá, že probíhající jednání jsou pod kontrolou Raúlova (Castra) okolí, tedy armády. To naznačuje, že týdny, ne-li dny současného vedení jsou sečteny.

Očekává se také, že brzy začnou první vstřícné kroky vůči kubánsko-americké diaspoře. Zkrátka je možná doba přechodu s ekonomickým uvolněním a možná novým vedením napojeným na Raúla a armádu.

Je však těžké představit si cokoliv nad rámec nouzové fáze: USA mohou Kubě na přechodnou dobu poskytnout ropu, kterou potřebuje k přežití, ale to zahrnuje strategickou změnu vlády. Raúlovi lidé mohou získat čas.

Nemyslím si, že dojde ke kapitulaci venezuelského typu. Obě země mají odlišnou historii, ale vzhledem k obtížné situaci – pokud nedojde k překvapení v Íránu nebo v amerických volbách – bude složité vyjednávat s kamennou tváří a bránit suverenitu.

Zdroj:

https://freedomnews.org.uk/2026/03/25/cuba-is-the-future-sealed/

6.4.2026 Sergio Sinigaglia

Ze světa