Islamistické útoky a manévry velmocí staví revoluci před existenční hrozbu.

Střety mezi syrskými státními silami a kurdskými jednotkami, k nimž v posledních týdnech došlo, eskalovaly v mnohofrontový útok na Rojavu a hrozí otevřenou válkou. Tato hrozba funguje jako nástroj donucení k integraci do státní struktury. Syrské demokratické síly (SDF) se v provinciích Hasaka a Rakka, v nichž jsou drženy tisíce bojovníků Islámského státu (ISIS), brání trvalým útokům dronů a těžkých zbraní milic napojených na Damašek. SDF potvrdily, že opakované útoky na věznici al-Šaddádí byly zpočátku s velkými ztrátami odráženy, avšak zařízení nakonec padlo a tisíce bojovníků ISIS uprchlo, a to navzdory tomu, že se věznice nachází nedaleko základny, v níž sídlí koalice vedená USA. Základna nijak nezasáhla.

SDF během posledních několika týdnů ztratily značnou část území, včetně rozsáhlých oblastí, které dříve kontrolovaly na východ od Eufratu. Místní zdroje informují o útocích islamistických sil na Kobanê, město ležící na severu u tureckých hranic. Sjednocená demokratická strana (PYD) operující v severovýchodní Sýrii vyzvala „kurdské síly k vyhlášení všeobecné mobilizace“ a varovala, že „Kurdům a Kurdkám v Rojavě hrozí vyhlazení“.

Příměří, které bylo vyhlášeno v neděli 18. ledna, je ignorováno islamistickými silami – v mainstreamových médiích známými jako „syrské vládní síly“ – a pokračují s útoky na pozice SDF, YPJ (Ženské ochranné jednotky) a civilní oblasti. Zprávy hovoří o vraždách žen v Rakká, popravách zajatých bojovníků a bojovnic a o útocích na obyvatelstvo, které se pokouší zabránit únosům. Tato eskalace následuje po širší vlně masakrů po celé Sýrii, kterou se SDF, YPJ a vnitřní bezpečnostní síly snaží zastavit.

Vedení SDF potvrdilo, že po schůzce s vůdcem Hajját Tahrír al-Šám (HTS) a faktickým syrským prezidentem Ahmedem al-Šará a s americkým vyslancem Tomem Barrackem byla dne 18. ledna podepsána 14bodová dohoda, na jejímž základě se mají síly SDF začít stahovat z Rakky a Dajr az-Zauru. SDF uvedla, že souhlas s příměřím byl nezbytným krokem k zabránění otevřené občanské válce a k omezení krveprolití mezi obyvatelstvem. Islamistická koalice totiž postupovala západně od Eufratu do oblastí, které byly dříve pod kontrolou SDF, a usilovala o konfrontaci závažným násilím a vysídlováním obyvatelstva.

Jednotka SDF v Hesekê (al-Hasakah) v severovýchodní Sýrii

Na základě této dohody se očekává, že bojovníci SDF budou jednotlivě začleněni do ministerstva obrany a ministerstva vnitra Sýrie. Kontrola nad hraničními přechody, ropnými a plynovými poli – včetně pole al-Omar, které se společnost Shell rozhodla opustit právě ve chvíli, kdy se upevňovala moc a kontrola nad Damaškem – a nad detenčními zařízeními, v nichž jsou drženi vězni Islámského státu, má být převedena pod Damašek. Omezené ústupky umožňují SDF navrhnout některé představitele na pozice v centrální vládě a provincie Hasaka by měla získat guvernéra jmenovaného na základě konsenzu. Dohoda rovněž vyžaduje vyhoštění zahraničního členstva, které je napojené na Stranu kurdských pracujících (PKK), jež vedla v Turecku desetiletí trvající povstalecký boj.

Na oplátku Damašek nabídl Kurdům a Kurdkám ústupky v uznání jazyka a občanských práv, což bylo prezentováno jako krok k národnímu usmíření. Kurdští političtí představitelé tyto návrhy ovšem odmítají. Vnímají je totiž jako pokusy zbavit projekt autonomie jeho obsahu a současně podkopat legitimitu obranných složek a institucí Rojavy, které zaručují bezpečnost a svobodu všem etnickým a náboženským komunitám.

Časový harmonogram realizace zůstává nejasný, ale mainstreamová média stále častěji prezentují syrskou vládu jako celek, který je dostatečně stabilizován a upevněn, aby dostal Rojavu do bezvýchodné strategické situace. Tento vývoj by mohl vést k definitivnímu ukončení celého revolučního projektu. Vedení jednotek SDF podle dostupných informací potvrdilo, že v pondělí 19. ledna proběhlo v Damašku další jednání s al-Šarou, po kterém mají následovat podrobnější informace pro veřejnost.

SDF potvrdily stažení z Dajr az-Zauru – hlavní ropné a obilné oblasti v Sýrii – a z Rakky, kde se nachází významná vodní elektrárna. Dále potvrdily ústup z hraničních přechodů, své hlavní základny v této oblasti a přesun do záložních pozic.

Samosprávné kurdské čtvrti v Aleppu, které byly dlouhodobým útočištěm pronásledovaných menšin, byly již dříve terčem džihádistů, což vedlo k vysokým ztrátám na životech civilistva a k vysídlení obyvatelstva. Aby se předešlo ničivým pouličním bojům přímo ve městě, jednotky SDF se spolu s místním obyvatelstvem stáhly. Následný postup útočníků směřoval do přilehlých venkovských oblastí a ke koridoru u Eufratu, který doposud ovládaly síly SDF.

Kromě frontových střetů dochází podle zdrojů z autonomní správy také k pokusům o rozvrat zevnitř, včetně protipovstalecké agitace v Rakce a okolí Hasaky, která je napojená na hluboce zakořeněné kmenové mocenské struktury. Tyto sítě, vycházející z patriarchální klanové autority a místní kontroly nad ekonomikou, historicky fungovaly jako mechanismy sociální disciplinace utlačující ženy a vykořisťující pracovní sílu. Podle dostupných informací jsou nyní mobilizovány k podkopání samosprávy.

Provládní média navíc šířila videozáznamy, které zachycují zničení sochy bojovnice YPJ – symbolu ženského odporu proti ISIS. Politická symbolika je v tomto případě nezaměnitelná. Mizogynní násilí zůstává hluboce zakořeněné v jednotkách, které jsou v tichosti rehabilitovány jako součást státní moci.

V okolí přehrady Tišrín odrážely jednotky SDF útoky islamistů, které byly podporovány Tureckem. Ozbrojené skupiny se po taktickém stažení stáhly do okolních vesnic k dalšímu postupu. Přímo v Rakce jednotky SDF vyhodily do povětří mosty přes řeku Eufrat, aby zpomalily nepřátelskou ofenzívu, zatímco uvnitř města i v jeho okolí pokračovaly střety. Jednotky SDF a YPJ prováděly útoky ze zálohy a odstřelovačské akce proti islamistům, mezi nimiž figurují i spící buňky bývalého Islámského státu. Mezinárodní média přesto v téže době šířila záběry „davů nadšeně oslavujících osvobození města“.

Nová dohoda staví na dřívějším návrhu, který byl podepsán v březnu 2025 a vágně definoval integraci do jednotného syrského národního státu, což je myšlenka, která je neslučitelná s konfederační správou Rojavy a multietnickou realitou regionu. Rojava důsledně navrhovala horizontální, decentralizovaný konfederační model pro Sýrii, který USA, Turecko a další velmoci odmítly podpořit.

Ženské bojovnice YPJ v Deriku (severovýchodní Sýrie)

Turecké jednotky mezitím zůstávají mobilizované podél hranic, což signalizuje připravenost k další eskalaci s cílem vynutit integraci. Kurdové a Kurdky interpretují rozhovory mezi Izraelem a Damaškem z 5. ledna, zprostředkované USA, jako součást širšího pokusu o vytvoření neformálních zón vlivu – zatímco Izrael upevňuje své pozice na jihu a severozápadě, turecký tlak na Rojavu sílí za tichého souhlasu mezinárodního společenství.

Současný režim v Damašku otevřeně podporuje Ankara, která o eliminaci kurdské autonomie usiluje již desetiletí a klade ji mezi své dlouhodobé strategické priority. Kurdská samospráva v Sýrii a Iráku navíc formuje politická očekávání kurdské populace v Íránu, což prohlubuje úzkost Ankary z regionální kurdské autonomie a z možnosti vzniku čtvrté kurdské zóny přímo na území Turecka. Takový scénář je však naprosto nepřípustný pro tureckou státní doktrínu i pro západní pojetí stability založené na silném centrálním státu.

Podle představitelstva PYD nový syrský režim funguje jako islamistický chalífát prosazující náboženskou správu, přičemž využívá sítě bývalých džihádistických bojovníků a spících buněk ISIS, které se zformovaly během přechodného období po Asadově pádu. Remzi Kartal, spolupředseda Lidového kongresu Kurdistánu (Kongra-Gel), zopakoval, že žádné Rojavě vnucené uspořádání, které vylučuje demokratickou autonomii, „nebude akceptováno“. Zároveň varoval, že vojenský poměr sil v Rojavě nebude kopírovat kolapsy, k nimž došlo v Tabce nebo Aleppu. Svaz kurdských obcí (KCK) obdobně vyzval k mobilizaci a odporu, přičemž se odvolal na historické obležení Kobanê a zdůraznil, že „duch odporu z Kobanê musí znovu povstat“.

Bitva o Rojavu neprobíhá jen na frontě, ale také v tom, jak o ní mluví svět. Mainstreamová média jako Reuters, AP, BBC a Guardian prezentují situaci primárně jako problém územní stabilizace, sektářské rivality a obnovy národního státu. Toto rámování však zastírá hlubší politickou konfrontaci mezi autoritářskou islamistickou konsolidací a dlouhodobým experimentem v podobě komunalistické, feministické a multietnické samosprávy. Informační válka obklopující Rojavu je součástí širší snahy o izolaci a neutralizaci sociální revoluce, přičemž zároveň legitimizuje ultraautoritářské síly, které jsou nyní rehabilitovány jako vládnoucí moc v Sýrii – čímž komunitám hrozí obnovení represí, genderově podmíněné násilí a etnické čistky.

Zdroj: https://freedomnews.org.uk/2026/01/20/state-integration-forced-on-rojava/

21.1.2026 Blade Runner

Ze světa Válka