Nekrolog jedinečného a velkorysého anarchistického myslitele, jehož dílo sledovalo živé linie revolty a kreativity

Daniel Colson, anarchistický teoretik a historik práce, zemřel 9. ledna v Lyonu. Bylo mu 82 let.

Colson byl od počátku 70. let aktivním stoupencem anarchistického hnutí v Lyonu, členem kolektivu, jenž od svého založení v roce 1978 provozoval anarchistické knihkupectví La Gryffe, a redakčního kolektivu, který od roku 1997 vydával anarchistický časopis Réfractions. Coby profesor sociologie na Univerzitě v Saint-Etienne publikoval řadu prací o dějinách práce, revolučním syndikalismu, anarchismu a později také o filozofii.

Colson se poprvé přestěhoval do Lyonu, druhého největšího města Francie, v roce 1966, kdy tam nastoupil na univerzitu ke studiu sociologie, poté co dva roky studoval filozofii na semináři poblíž Clermont-Ferrand. Na univerzitě objevil revoluční politiku a brzy se zapojil do studentského hnutí, kterému na konci 60. let dominovali maoisté, trockisté a další různí „gauchisté“ („levičáci“ – původně hanlivý termín používaný francouzskou komunistickou stranou pro studentské revolucionáře z roku 1968, odkazující na Leninovu stať Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu).

Díky přátelství s anarchistou Michelem Marsellou se Colson seznámil také s anarchismem, se skupinou Socialismus nebo barbarství kolem Cornelia Castoriadise, situacionismem, luxemburgismem atd. Stejně jako mnoho jeho současníků se zapojil do kampaně proti americkému imperialismu, zejména proti válce ve Vietnamu, a byl hlavním iniciátorem „Vietnamského výboru“ ve Starém Lyonu. Výbor vydával zpravodaj Informations rassemblées à Lyon (IRL) a po represích a kolapsu hnutí v roce 1968 se Vietnamský výbor transformoval na „Comité de quartier du Vieux-Lyon“ (Výbor čtvrti Starého Lyonu).

Když byl Colson o několik let později dotázán, jaké byly cíle tohoto výboru, odpověděl: „Nic menšího než vytvoření zárodku povstání na místní úrovni.“ Pod vlivem dělníků z automobilového průmyslu, kteří obsadili místní továrny Berliet, se skupina rozhodla obsadit místní „Maison des jeunes“ (centrum mládeže), kde se výbor v předchozích měsících scházel. „Byli jsme velmi ambiciózní. Vážně jsme doufali, že až nastanou správné podmínky, převezmeme místní policejní stanici – včetně její zbrojnice.“ Tento plán se nikdy neuskutečnil, i když skupina nakrátko obsadila radnici.

Colsona inspiroval rok 1968, a zejména zkušenost se „spontánností v akci a organizaci“, včetně rozsáhlé spolupráce mezi studenty a dělníky. Inspiroval ho také objev tří důležitých knih: čtyřdílné historie První internacionály, kterou napsal švýcarský anarchista James Guillaume; knihy ruského anarchisty Volina Neznámá revoluce (původně vydané ve francouzštině v roce 1947 a znovu publikované po roce 1968 v sérii redigované Danielem Guérinem a anarchistickým umělcem Jean-Jacquesem Lebelem); a Anti-Œdipus: Kapitalismus a schizofrenie (1972) od Gillese Deleuze a Félixe Guattariho.

Ne že by Anti-Œdipus při prvním pokusu o přečtení vůbec pochopil – ve skutečnosti ho shledal „docela nestravitelným“ – a dokonce i o deset let později, když se o to pokusil znovu, se mu podařilo pochopit pouze první kapitolu: podle Colsona tato kapitola úspěšně zbořila „obrovský marxistický teoretický aparát“, který v té době dominoval francouzské levici, a objasnila „nejen teoretickou, ale i emancipační, etickou, filozofickou a praktickou sílu anarchismu“.

Colson se aktivně podílel na řadě anarchistických novin: Cahiers de mai (Květnové sešity, které začaly vycházet v červnu 1968 a byly hlasem Akčních výborů, jež vznikly po celé Francii), ICO (Informations et Correspondences Ouvrières, Zprávy a dopisy dělníků, zaměřené na autonomní boje pracujících mimo odbory a strany) a IRL (Informations rassemblées à Lyon, doslova Zprávy shromážděné v Lyonu, které publikovaly očitá svědectví a dokumenty o sociálních bojích v oblasti Lyonu, jež se nedostaly do mainstreamových médií ani hlavních levicových novin). Noviny IRL, na jejichž založení se Colson podílel, se zajímaly o boje dělníků, ale také o ilegalismus a jiné formy odporu, a zaměřovaly se na celou řadou hnutí: anarchismus, komunismus rad, feminismus, ekologii, antimilitarismus, sexuální osvobozením atd.

V roce 1978 byl Colson jedním z původních členů skupiny anarchistických aktivistů, kteří založili knihkupectví La Gryffe v Lyonu, a kolektiv stále úspěšně funguje. Kromě prodeje obvyklého sortimentu antikapitalistických a antiautoritářských materiálů má La Gryffe také zasedací místnost, kde se pravidelně konají debaty, výstavy, filmové projekce atd. Když Colson v roce 2020 vydal knihu o tomto kolektivu, dbal na to, aby nepředstavoval idealizovaný obraz úspěšného anarchistického kolektivu v akci, ale aby zdůraznil také dlouhou a někdy obtížnou historii, na které bylo La Gryffe vybudováno, včetně některých vážných názorových rozdílů a konfliktů uvnitř kolektivu, které však byly vyřešeny v souladu s anarchistickými principy.

Po návratu do akademického světa získal Colson v roce 1983 doktorát s disertační prací – později vydanou jako kniha – o anarchosyndikalismu a komunismu v dělnickém hnutí v Saint-Etienne v letech 1920–1925. (Pokud jste někdy byli zmateni rozdílem mezi pojmy „syndikalismus“, „revoluční syndikalismus“ a „anarchosyndikalismus“ a tím, jak kdysi revoluční syndikalistické francouzské dělnické hnutí začalo být ovládáno komunismem, je tato kniha právě pro vás.) V roce 1998 následovala druhá historicko-sociologická kniha o železářském a ocelářském průmyslu – a jeho majitelích, slavných „železných baronech“ – v Saint-Etienne od poloviny 19. století do první světové války.

Colson jednou v přednášce na téma „Proudhon a současný význam anarchismu“ – jejímž hlavním cílem bylo argumentovat za rehabilitaci Proudhona, který zůstal v anarchistických kruzích nepopulární – vysvětlil, že Proudhona objevil přibližně ve stejné době v 70. letech, kdy objevil „levicový nietzscheanismus“ Foucaulta, a zejména Deleuze. Deleuze, jak argumentoval, „rozvinul emancipační myšlenku, která měla mnoho společného s Proudhonem“.

Colson se skutečně vzdálil od své dřívější sociologické práce a po napsání knih o Proudhonovi a Malatestovi se stále více soustředil na filozofii a zajímal se hlavně o Spinozu, Leibnize, Nietzscheho, Deleuze a Guattariho (mimo jiné) a o to, jak jejich myšlení souviselo s anarchismem. To vedlo k řadě konferenčních příspěvků, článků v časopisech a knih na tato témata – v roce 2022 například vydal knihu o „anarchismu a filozofii dělnické třídy“. Žel pouze jedna z jeho knih byla přeložena (Jessem Cohnem) do angličtiny: Little Philosophical Lexicon of Anarchism. From Proudhon to Deleuze (Malý filozofický lexikon anarchismu. Od Proudhona k Deleuzovi) – „provokativní zkoumání skrytých podobností a genealogií v anarchistickém myšlení“.

Zdroj:
https://freedomnews.org.uk/2026/01/11/daniel-colson-1943-2026/

29.1.2026 David Berry

Ze světa Osobnosti