Reportáž ze vzpomínkové akce na pražské squaty

V sobotu 30. listopadu uběhlo deset let od obsazení Kliniky, budovy na pražském Žižkově, která se tak proměnila v živoucí, nápadité a inspirativní autonomní centrum. To téměř pět let poskytovalo místo pro každodenní setkávání, nekomerční kulturní aktivity a radikální emancipační politiku zdola. Klinika ale byla také místem, kde se hesla o svobodě, solidaritě a vzájemné pomoci uskutečňovala v praxi.

Klinika stále žije v našich srdcích, stejně jako ostatní již neexistující autonomní prostory, které jsme byliy nuceni nedobrovolně opustit za doprovodu násilí, ať přímého či potencionálního, ze strany úřadů, policie, exekutorů a soukromých bezpečnostních agentur. Proto jsme se rozhodliy přidat ke vzpomínkové akci připomínající výročí aktu obsazení Kliniky.

Kolem čtvrté odpoledne jsme se setkaliy u bývalého squatu Milada. Bylo nás tu kolem padesáti, a ač jsme tu mrzliy, nálada byla i tak výborná. Hned zpočátku padl nápad, že když je teď těžké dostat se do nitra Milady, nyní na pokyn úřadů ostudně zdemolované vily, venkovní prostor před ní je moc hezký a přístupný, takže bychom se mohliy pravidelněji setkávat aspoň tam. Jako první byl na programu poměrně dlouhý proslov bývalého squatera, jenž byl součástí kolektivu, který Miladu v roce 1998 zasquatoval. Mluvil o tom, jak tehdy hledaliy baráky a zjistiliy, že vila Milada měla být v osmdesátkách zdemolovaná, a tudíž nebyla v katastru, přesto stále stála a byla obyvatelná. Dál vyprávěl o tom, jak postupně začaliy dělat akce pro veřejnost poté, co opraviliy vše, co bylo třeba, a hlavně o prvním pokusu o vyklizení, během něhož došlo kupříkladu i ke slaňování z osmého patra sousedních vysokoškolských kolejí na střechu Milady.

Po proslovu následovalo promítnutí klipu z vyklizení, k němuž došlo 30. června 2009. Poté přišlo na řadu folkpunkové vystoupení a recitace poezie. Po programu před Miladou jsme se lehkou blokádou magistrály vydaliy do autonomního centra 254, kde už čekala spousta dalších lidí. Dohromady nás tu nakonec byla dobrá stovka, podle kolektivu provozujícího centrum zatím největší zaznamenaná návštěvnost. V horní části se felilo, k jídlu byla cibulačka, zeleninové kari a gulášek (vše 10/10). Program v dolním sále začal promítáním videí z bývalé Kliniky a open micem, ve kterém mohliy všichni vyprávět například vlastní oblíbený zážitek z Kliniky a jak ho*ji to posunulo. Open mic byl proložen pozvanými lidmi z kolektivů, které na Klinice vznikly. Poté znovu následovala folkpunková produkce za přispění interpretů Dáša Fon Fľaša a Aran Satan. „Rapové překvapení které mělo následně proběhnout nedorazilo, a tak celá akce byla zakončena afterparty v podobě ravu a dlouhým tlacháním s kámošstvem. V AC 254 se vybíralo dobrovolné benefiční vstupné, přičemž výtěžek z něj – cca 20 000 – putoval z poloviny na jiný autonomní prostor, a to na nuselskou Trhlinu, a z té druhé na iniciativu Limity jsme my.

Celkově akci hodnotím velmi pozitivně. Vládla příjemná atmosféra prostoupená kapkou nostalgie. Domnívám se, že to mohlo dát lidem motivaci víc se organizovat a podporovat alespoň onen omezený počet komunitních prostorů, které teď máme. Taky se tu sešla spousta starého i nového kámošstva a pořád bylo o čem kecat.

14.12.2024 -mq-

Z domova Akce Squatting