Poslední říjnový týden nabízí příležitost promluvit o nejvíce přehlížené sexuální orientaci – asexualitě. Stahujte, tiskněte a šiřte říjnové číslo nástěnných novin A3!

Ve dnech 20. až 26. října probíhá mezinárodní Týden povědomí o asexualitě neboli Ace Week, každoroční oslava asexuality a asexuálního spektra a zároveň kampaň usilující o jejich zviditelnění. Rozběhla ji aktivistka Sara Beth Brooks v roce 2010. V Česku se o asexualitě moc nehovoří, i v rámci queer hnutí jde o marginální téma. Chceme-li však jako anarchistvo dosáhnout osvobození všech lidí, neměli bychom zapomínat na to, že ace a acespec lidé, jak se asexuálním osobám říká, čelí specifickému a mnohdy přehlíženému útlaku.

Asexualita je sexuální orientace definovaná žádnou či nízkou sexuální přitažlivostí a/nebo sexuální touhou k ostatním lidem. Do povědomí společnosti se dostává až v posledních několika dekádách. Nejedná se o žádný antisexualismus nebo sexuální puritánství, ale o skutečnou sexuální identitu. Ace aktivistka a anarchistka Sherronda J. Brown definuje asexualitu jako „samostatnou“ nebo „nezávislou sexualitu“. O ace lidech panuje spousta nepravdivých mýtů vycházejících z nepochopení či nevědomosti.

Žijeme žel v heteronormativní společnosti. Heteronormativita je přesvědčení, že heterosexualita je jakýmsi standardem, a tedy nikoliv pouze jednou z řady sexuálních orientací. Lidé, kteří do téhle vykonstruované škatulky „normálnosti“ nespadají, jsou utlačováni. Diskriminace asexuálních osob (acefobie) má různé podoby: od nedůvěry ze strany ostatních až po patologizaci asexuality. Ace lidé, kteří jsou zároveň aromantiky, mohou být stigmatizováni jako emočně chladní nebo považováni za neschopné vztahů. Tyto a další škodlivé narativy vůči aromantikům vycházejí z amatonormativity, předpokladu, že všichni lidé potřebují romantickou lásku, k tomu ještě v monogamní podobě. Ace lidé, kteří jsou homoromantičtí, biromantičtí či panromantičtí se navíc setkávají s queerfobním útlakem a jsou šikanováni a ponižováni pro své romantické preference.

O asexualitě se nehovoří ve školách. Existence ace lidí je ignorována, nemají dostatečnou reprezentaci v populární fikci a jejich útlak se příliš neřeší ani v rámci anarchistického hnutí. Nebylo by na škodu, kdyby více lidí vědělo o dalších identitách na ace spektru – o demisexualitě, definované sekundární sexuální přitažlivostí po vytvoření emočního vztahu s partnerem, nebo o šedé zóně mezi demisexualitou a asexualitou (gray-asexualita). Někteří ace lidé mohou mít pocit, že jsou „zlomení“, poněvadž se necítí tak, jak se prý cítit mají. Týká se to například apothisexuálů, kteří cítí odpor k představě vlastního těla v intimních aktivitách. Dokud se bude ace lidem říkat, jak mají žít, jak se mají cítit, jak mají vnímat ostatní osoby, jaké mají vytvářet vztahy, a dokud budou jejich různorodé zkušenosti stigmatizovány, patologizovány či odmítány, nemohou být sami sebou ani se cítit bezpečně při snaze o sdílení svých zkušeností v heteronormativním světě.

S existencí kapitalistického systému a patriarchátu se pojí existence povinné (kompulzorní) sexuality. Jde o přesvědčení, že lidé jsou sexuální tvorové, a že tudíž všichni pociťují sexuální přitažlivost k ostatním a potřebují intimní vztahy. Toto přesvědčení má negativní vliv nejen na asexuály. Povinná sexualita totiž znemožňuje akceptovat ideu, že každý z nás, ať jsme kýmkoliv, by měl mít právo plně rozhodovat o svém těle včetně toho, zda v našich životech chceme nebo nechceme sex. Již zmíněná Sherronda J. Brown uvádí, že kompulzorní sexualita spolu s kulturou znásilnění způsobuje, že lidé jsou tlačeni k sexu, protože když o něj nebudou mít zájem nebo na něm nebudou participovat, budou vnímáni jako abnormální či nelidští. Přitom povinná sexualita může i za to, že v naší společnosti existují incelové, frustrovaní heterosexuální muži, kteří kvůli přesvědčení, že musí mít sex, ale nedostává se jim ho, nenávidí ženy a sexuální menšiny. Takové si pak snadno přitáhne krajní pravice.

Povinná sexualita souvisí s tím, jak je v kapitalistickém a patriarchálním světě vnímána touha, produktivita i kvalita života. Pokud je sex vnímán jako nezbytná součást lidských životů, protože se dobře prodává (například v médiích, i jako sexistická pornografie, nikoliv pornografie feministická) a protože v určité podobě (a v určitých vztazích) souvisí i s reprodukcí pracujících, což se kapitalistům náramně hodí, těžko asi dosáhneme skutečné sexuální autonomie všech lidí. Nezmizí pak ani trivializace a normalizace sexuálního násilí, jehož oběťmi se asexuálové stávají (nápravné znásilnění). Budeme-li cílit k rozvinutí asexuálního vědomí, můžeme porozumět tomu, jak povinná sexualita omezuje lidské životy a jak všechny lidské bytosti vymanit z jejího vlivu.

Týden povědomí o asexualitě můžeme vnímat jako prostředek k získání informací o této sexuální orientaci a ace spektru celkově, může být také prostředkem k tomu, abychom začali přemýšlet o povinné sexualitě a její souvislosti s kapitalismem, patriarchátem a dalšími institucemi útlaku. V anarchismu má své místo veškerá queerness, včetně asexuality. Udělejme vše, aby tomu tak bylo obecně.

A3 (říjen 2024) ke stažení ZDE.

Stahujte, tiskněte, šiřte!

Nástěnné noviny A3 vydává Anarchistická federace každý měsíc. Jsou určené zejména k šíření prostřednictvím výlepu v ulicích či vyvěšování na pracovištích a ve školách.

26.10.2024 Nakladatelství AF

Gender Publikace