Reportáž z tradičního antifašistického festivalu Riot over River

V sobotu 15. října se v klubu Cross, jenž sídlí nedaleko Vltavy v pražských Holešovicích, konal devátý ročník antifašistického festivalu Riot over River. Jako vždy šlo o benefiční akci s dobrovolným vstupným a bohatým programem. Připraveno bylo pět scén, 25 kapel a 15 Djs. Nebylx jsme u všeho, ale festival budil dojem, že šlape podle plánu, stejně jako v tvrdém rytmu hardcore, punku, metalu, Oi!, crustu…, o což se staraly jak kapely zpoza hranic ( The Restarts, Anti-System, Skorup/A, Holocausts, The Public, Stalker, Samorast, Lhuma a Neon Lies), tak ty domácí (Houba, Slavery, Hever, Aculeos, Jet8, Lucifer Efekt, Ježišovi pivo nelej, The Shifty Grifts, Nicota, Forrest X Trump, Dimenzia X, Mike X Wazowski, Stezk či Nomad Disco).

Vedle hudebního byl velmi bohatý i doprovodný program, do kterého přispěla i Anarchistická federace (AF).

Zapojilx jsme se do velmi zajímavé debaty pořádané Kolektivem 115 o tom, jak se úspěšně organizovat v boji za lepší svět. Náš zástupce v této panelové diskusi, kam jsme ho vybavilx slušivým černo-rudým šátkem, popisuje: „Před debatou jsem byl lehce nervózní, obzvlášť proto, že formát panelovek nemám rád a cítím se bezpečněji v kruhu. Naštěstí jsem si to i jako delegát užil. Limity jsme my, Iniciativa nájemníků a nájemnic a Sdruženy mělx zajímavé postřehy, které – kdyby byl čas – možná rozvineme do komplexnější analýzy. Ostatně je vždycky dobrý nápad potkat se s dalšími přátelskými kolektivy a sdílet naše vnitřní fungování a řešení různorodých problémů. V jisté fázi aktivismu dává smysl si dát pečující pauzu a směřovat aktivity spíš dovnitř než ven jako Sdruženy, diskutovat proces dělby práce a neformální hierarchie na plénech způsobem, který přináší radost a naději jako Limity či experimentovat s ,formálními demokratickými strukturamiʻ jako Iniciativa nájemníků a nájemnic (tady jen pozor, abychom nespadlx do pasti naturalizace mocenské hierarchie). Došlo mi, že vnitřní fungování kolektivu nezáleží pouze na lidech, kteří se ,tam zrovna sejdouʻ, ale i na sociálním kontextu a naší vědomé, ale i nevědomé strategii. Největší výzva spočívá v tom umět tyto věci radostně a kolektivně reflektovat, analyzovat a poté aplikovat v praxi. Většinou se moc nevyplatí o věcech pouze mluvit a nic nedělat či naopak věci dělat, ale ani nevědět proč a neumět o tom společně mluvit.“

Přednáška v režii kamaráda z Anarchistického černého kříže Bělorusko přilákala asi dvacítku lidí. Někteří*ré z nás obdobný formát povídání o pronásledování – a v podstatě téměř kompletním zadupání do vězení či exilu – tamějšího hnutí pod Lukašenko-Putinovým diktátem slyšelx už dříve na Trhlině, ale nic mu to neubralo na síle a jímavosti. Nejen co se týče tíže osudů těch, kteří se s anarchistickými ideály pustilx do nerovného boje s letitým brutálním režimem, ale hlavně díky nesmírně inspirativnímu odhodlání lidí dál odporovat, i když to pro ně znamená časově neomezený exil.

Následně se slova chopila přímo AF. Přednášející zástupce federace k tomu posléze poznamenal: „Naším úkolem bylo popovídat o odporu ukrajinských antifašistek*ů proti ruské invazi a o podpoře, kterou jim od začátku otevřeného konfliktu poskytujeme. Nechtěl jsem opakovat další monolog, jakých už pár na různých místech zaznělo, takže jsem se rozhodl odhodit strukturu přednášky a vydat se na nejistější půdu sdílení emocí, zkušeností a diskuse. Po většinu doby jsem asi k tuctu lidí beztak mluvil sám, ale těší mě, že jsem se kromě základních bodů příběhu dostal i jaksi hlouběji, nejen do problému, ale i do sebe.

Jak jsme se po brutálním útoku kremelského impéria rozhodlx podpořit ukrajinské antiautoritářstvo na frontě i v humanitárních aktivitách, od chaotických začátků až po koordinované sbírky se Solidarity Collectives a dovážení 4x4 pick-upů přímo na Ukrajinu, to jsem samozřejmě také vylíčil. Zabrousil jsem však – pro sebe netradičně – i do pocitů smutku z míry válečné zkázy či z toho, kolik skvělých lidí padlo útočící z-fašistické mašinerii za oběť. O to radši jsem za otevřenou diskusi, jíž jsme věnovalx poslední desítky minut. Bavilx jsme se o překážkách pro anarchistické organizování v hierarchických strukturách válčící země, výhledech do budoucna i, jak by se řeklo v novinách, kontroverzním tématu ukrajinských neonacistů, kteří našim kámošům*kám komplikovali život před válkou, a skrze svoje kokotiny mnohonásobně zhlasené ruskou propagandou komplikují i teď.“

Na dalších přednáškách mluvilx Koridor UA o pomoci na Ukrajině, fanoušstvo Růžovej Union o fandění fotbalu bez šéfů, nácků, rasismu a sexismu či Sdružení Přátel Palestiny o probíhající genocidě, fake news a vyšetřování izraelských zločinů. Probíhalo benefiční tetování, divadlo, folkpunková produkce… Naše členstvo navštívilo také blok poezie: „V básnické části bylo o poznání méně lidí než na koncertech. Atmosféra se mi líbila, slyšet poezii naživo přednášenou je úplně jiný zážitek než si ji číst. Lidé zde poměrně volně měnilx role, vystupování před publikem se co chvíli měnilo v poslech ostatních a jejich výtvorů.“

Venku se AF prezentovala distribucí publikací svého nakladatelství. Jeden z našich stánkařů popsal atmosféru: „K večeru se už v úplné tmě pařilo před pódiem, my si podupávalx, občas zašlx pro drink či super jídlo a konverzovalx s občasnými návštěvníky*cemi stánku. Mimochodem, to ,superʻ u jídla není nadsázka. Sám jsem si dal hned dvě tortilly naráz, a tento zážitek zapisuji do kroniky festivalu pomyslným zlatým písmem. U distra se protočil leckdo, od zvědavců a (poměrně četných) lidí, co přišlx pro tričko na podporu Solidarity Collectives, přes milé známé až po antifašistu z Polska chválícího, že AF před lety vydala komiks Likvidátor. Bylo to moc milé! Určitým trochu náročnějším koloritem (nejen RoRu) jsou příležitostně snad jen lidé, co to přehnali s pivem a rozhodli se náhlou činorodost využít k politické diskusi. Nu, i to se zvládlo ve zdraví.“

Akci si nemohlo vynachválit ani samotné pořadatelstvo, které ve svém poděkování návštěvnictvu po festivalu uvedlo: „Počasí navzdory vás tančilo na devátém Riot over River více než tisíc. Neuvěřitelný! Letošní ročník byl pro nás všechny asi nejnáročnější v historii, ale vše nakonec klaplo, jak mělo, a pro naše kamarády a kamarádky na Ukrajině – Solidarity Collectives, lékařskou pomoc pro civilisty Medical Aid for Palestinians a pro azylovou farmu rozdělíme přes 100 000 Kč a 4000 € z vašich darů! To by nebylo nikdy možné bez desítek kapel, DJs, básníků a básnířek a dalších, co v Crossu performovalx zcela zdarma bez nároku na honoráře a často na proplacení nákladů. Celá akce by nikdy nevznikla bez chuti neskutečně obětavého dobrovolnictva okolo Food not Bombs Praha support a Solidrones. Nejde jen o to, co děláme, ale i o to, jak to děláme. Nešlo by to bez vás a vaší podpory během devíti let Riotů a benefičních přesahů.“

Pražská skupina AF se k poděkování připojuje a hlásí, že částka pro Solidarity Collectives byla přidána k dalším benefičním výtěžkům a v druhé polovině října byl díky tomu na Ukrajinu našemu bojujícímu kamarádstvu doručen další terénní vůz.

31.10.2024 AF-Praha

Z domova Akce Kultura