Reportáž z prvního setkání „Knihy v Trhlině“ nad publikací „Když se řekne anarchie“

Na základě impulzu od komunitního centra Trhlina se Anarchistická federace zapojila do přípravy prvního setkání čehosi na způsob „knižního klubu“. Chopilx jsme se této příležitosti, jelikož přesně toto je moment, kdy můžeme dávat knihám nový rozměr – kolektivní. Tedy hovořit společně s ostatními, kteří*ré o to projeví zájem, o konkrétních knihách a jejich obsahu.

Pro začátek jsme vybralx titul Když se řekne anarchie, protože se v něm – díky jeho formátu dlouhého rozhovoru – prolíná velké množství témat. Z těch jsme si připravilx asi dvanáct a k nim i příslušné úryvky napříč knihou, aby bylo během večera cíleně z čeho čerpat (zdaleka jsme všechny nevyužilx). Termín padl na úterý 10. září a seriál jsme nazvalx „Knihy v Trhlině“ s alternativní verzí „Knihy s Trhlinou“.

Program začal těsně po šesté večer tím, že zástupce kolektivu Trhliny představil tento prostor, seznámil přítomné, z nichž nemalá část ho navštívila úplně poprvé, s tím, jaké aktivity se v něm provozují a co je na místě k dispozici. K našemu milému překvapení se nás tu sešla dobrá dvacítka. Popravdě, tolik zájemců*kyň jsme ani nečekalx. Po představení Trhliny jsme se pokusilx o vytvoření otevřené a přátelské atmosféry. Kdo chtěl, mohl říci něco o sobě, sdělit, s jakými očekáváními na knižní setkání přišel*la, a také povědět, zda četl publikaci, kvůli níž jsme se sešlx. Formou kolečka se zapojilx všichni, z čehož až na dva lidi knihu předtím nikdo nečetl.

Co se týče samotné besedy, byl nejprve stručně představen autor – David Graeber, ústřední postava rozhovoru, na němž se celkem podíleli čtyři lidé. Před osmi dny jsme si připomnělx čtvrté výročí jeho předčasného úmrtí. Graeber byl svým významem pro novodobé globální anarchistické hnutí přirovnán k Petru Kropotkinovi, jenž sto let před ním dokázal obdobně spojovat vědu a anarchismus.

Debatu rámovaly úryvky z knihy, po nichž vždy následovala větší či menší diskuse o jejich významu, popř. o našich vlastních zkušenostech. Začalo se náznakem definice anarchie od Graebera, která „není ani postojem, ani vizí, ani souborem postupů, ale neustálým pohybem mezi nimi“. To bylo rozvinuto jeho pozorováním při výzkumném pobytu na Madagaskaru a v rámci alterglobalizačního hnutí. V debatě byly zmíněny i postřehy z dalších Graeberových prací, k nimž jsme se pak vracelx dalšími úryvky z knihy Když se řekne anarchie. Na přetřes přišel rozdíl mezi anarchismem s velkým a s malým „a“ a způsoby anarchistické organizace. Narazilo se na tezi o svobodě coby možnosti porušování slibů, což vedlo mj. k otázce osobní zodpovědnosti v rámci anarchistických kolektivů a k potřebě organizovat se. Když se zabrousilo k problematice zdraví kolektivů, byly doporučeny k přečtení tituly Vzájemná pomoc a Radost z boje za lepší svět (malá inspirace pro další Knihy v Trhlině). Mluvilo se o metodě konsenzu, hledání společných cílů a otázce, jak dalece přitom může být ignorována ideologie. Odtud jsme to vzali zkratkou k tomu, co Graeber nazývá „názorovou politikou“, která je vyhrazena těm, kdož nemají žádnou moc a mohou tak říkat sebehorší názory, protože je jasné, že na jejich názorech vlastně nezáleží. Jak to vše může změnit možnost spolurozhodování a přijetí odpovědnosti? K příkladu Rojavy a anarchistického protiimperiálního odporu na Ukrajině se stočila diskuse nad úryvkem o „duální svrchovanosti“ a téma, které asi nejvíce v účastnictvu zarezonovalo, se týkalo každodenního anarchismu v našich životech. Diskutující tak mohlx přicházet s momenty, které tomu odpovídají nebo mají blízko. V této souvislosti bylo také zmíněno jméno anarchisty Colina Warda, jehož sté výročí narození jsme si letos v létě připomnělx.

Dalo by se mluvit dál a dál a přicházet s dalšími zajímavými ukázkami z knihy, ale po necelých dvou hodinách bylo už načase (také kvůli už poněkud vydýchanému vzduchu) směrovat akci k závěru. Ten byl věnován kolečku, v němž se mohl opět každý vyjádřit k tomu, jaký měl*a z besedy dojem, a co si z ní odnáší. Obecně byla shoda na tom, že formát besedy byl vhodně zvolený, i na tom, že pro příště by bylo dobré nechat formát otevřený a nebát se experimentovat. Padl nápad, že do budoucna by mohly být zveřejněny dopředu nějaké úryvky z knihy, o níž se bude mluvit, aby si lidé, pokud budou mít zájem, mohlx vybraná témata dopředu trochu promyslet. Dalším kladem, jenž byl opakovaně vyzdvižen, bylo vytvoření otevřené, přátelské a bezpečné atmosféry. Cíl, aby se knize dal nejen kolektivní, ale i komunitní rozměr, tak byl podle všeho naplněn. Přispělo k tomu i pohoštění, které jeden z účastníků připravil ze zeleniny čerstvě sklizené z „anarchistické zahrádky“.

Možnost, aby každý dostal prostor se vyjádřit, tak z knižního večera udělala něco víc než přednášku/prezentaci či diskusi několika málo lidí. Okamžitá zpětná vazba zas byla inspirací pro další setkání. Na úplný závěr pak Trhlina představila akce na další měsíc, včetně několikadenního programu na vlastní podporu, jelikož je třeba z něčeho platit nájem a zároveň zafinancovat bezpečnostní opatření po nedávné žhářské výhrůžce. Nečekaná částka příspěvků se sešla po samotném knižním večírku a potěšilo i to, že se prodalo hned několik výtisků knihy, o níž se mluvilo a která vzbudila zájem přítomných přečíst si ji.

* * *

Pokud máte chuť promluvit o nějaké knize, oslovte kolektiv Trhliny (ahoj@trhlina.org) a aktivně se jednorázově či dlouhodoběji zapojte.

16.9.2024 Nakladatelství AF

Z domova Akce Kultura