Anarchistická federace přeje všem do nového roku minimum kapitalismu a maximum solidarity, radosti a anarchie.

Nu, další rok je za námi. Ačkoli nemůžeme tvrdit, že bychom pociťovali nějaký výraznější celospolečenský pohyb od kapitalistického a státního útlaku směrem ke svobodnější a samosprávné společnosti, můžeme alespoň směle prohlásit, že jsme nezaháleli. Souhrnný přehled našich aktivit v roce 2023 přineseme během ledna – stejně jako jsme to činili v předchozích letech. Je totiž vždy důležité občas se zastavit, otočit se a uvědomit si, co vše jsme za sebou zanechali. Je také dobré při té příležitosti kriticky zhodnotit, zda vynaložené úsilí stálo za to, zda se něco mohlo udělat jinak a kde máme rezervy. Když se něco nepovede úplně podle představ, nemá cenu plakat na rozlitým mlékem, je ale rozhodně důležité vzít si nějaké ponaučení. Právě k tomu nám slouží minulost, kterou je už i uplynulý rok.

Pokud bychom měli vypíchnout jen tři věci, které se nám loni povedly, pak je to bezesporu spoluúčast na rozjetí infoshopu Trhlina, navrácení anarchistického 1. máje do ulic a výrazná materiální pomoc našim kamarádům a kamarádkám na Ukrajině. Jen málokterý rok v poslední dekádě jsme se mohli pochlubit něčím takovým.

Abychom mohli podnikat přítomné kroky, bereme si na pomoc dřívější zkušenosti, ponaučení i úspěchy a samozřejmě se také díváme dopředu a snažíme se odhadnout, kam se bude podle všeho ubírat situace jak v místním, tak globálním měřítku, stejně jako v anarchistickém hnutí.

Popravdě řečeno, vyhlídky nejsou nejrůžovější, a už vůbec nejčerno-rudější. Konec Putinova imperiálního tažení na Ukrajině je v nedohlednu. Liknavost Západu ohledně rychlé a efektivní podpory Ukrajině znemožnila zvrat situace a stojí mnoho životů těch, kteří se rozhodli bránit ruskému Z-fašismu. Ač si z celého srdce přejeme rychlou porážku invaze, jsme připraveni na dlouhodobou podporu našich kamarádek a kamarádů na Ukrajině, stejně jako těch v Rusku a Bělorusku. Válka se stává standardem v rukou fašizujících vládců k dosažení jejich cílů, a to často za morální podpory západních vlád. Nejbrutálnějším příkladem je vražedný proces etnického čištění v Palestině nebo řádění jedné z armád NATO, konkrétně té turecké, během protikurdského tažení v severní Sýrii. Jednotlivé války mají svá specifika, která je nutné brát v potaz, ale jsou to stále války, které je třeba odsuzovat a stavět se na stranu napadených, vražděných a vyháněných lidí. Naneštěstí neexistuje v útočících zemích žádné silné hnutí, které by mělo potenciál aktuálně války zdola zastavit, jakkoli bychom si přáli, aby tomu tak bylo.

Ani doma nejsou vyhlídky příliš dobré. Úřadující vláda si jede svou asociální politiku, kdy klade na první místo zájmy kapitálu, zatímco zájmy obyčejných pracujících a mladé generace se krčí až někde vzadu. Alternativou není ani demise a nové volby, když preference ukazují, že by se ustavila bezzásadová vláda miliardáře Babiše za přispění fašizujícího Okamury. Jelikož po drtivé inflaci spousta domácností vyčerpala své úspory, pokud vůbec nějaké měla, lze předpokládat prohlubování chudoby, s kterou budou opět v kontrastu závratné zisky oligarchie. Uvidíme, jak moc se etablují ve společnosti fašizující tendence. Rozhodně můžeme očekávat rozkoly ve společnosti, a to nejen mezi elitami a plebsem, ale i mezi lidmi dole. Důležité bude směrování bojů za práva pracujících. Zde můžeme stavět na jistých nadějných pohybech. Jako nejinspirativnější vidíme Iniciativu sester, potenciál je také ve školství. Na druhou stranu je tu ale strašák zbyrokratizovaných odborových svazů, jejichž šéfové si malují vlastní politickou kariéru nebo dávají prostor zprofanovaným politikům a dezinformátorům.

Ač jsou vyhlídky, jaké jsou, nijak nám to nebrání pokračovat v našem úsilí o svobodnější, sociálně spravedlivý a trvale udržitelný svět. Jelikož ale na takový svět nechceme jen čekat, snažíme se ho zároveň tvořit už tady a teď v našich komunitách, které se nesmí uzavírat do sebe, ale musí být nanejvýš otevřené. Naše síla, a tu budeme opravdu potřebovat, je v organizování se, v solidaritě, v rozšiřování a utužování vazeb a ve vzájemné péči. Abychom mohli být relevantní silou jak sociálních bojů, tak bojů proti patriarchátu, sexismu, homofobii, transfobii, rasismu, fašismu atd., musíme vytvářet zázemí našeho hnutí, posilovat se a být připravení, a současně budovat prostředí, kde se budeme cítit dobře a bezpečně. To mimo jiné znamená odmítnout věci, které se ani našemu (místnímu i globálnímu) hnutí nevyhýbají, tedy dogmatismus, sebestřednost, manipulaci a toxicitu, jakkoli to může být konfliktní a nepříjemné. Jak stojí v jedné populární knize pro děti: „Brzy si každý z nás bude muset vybrat mezi tím, co je správné a co je snadné.“

A tak: nebojme se správných rozhodnutí, přiložme ruku k dílu, organizujme se, pečujme o sebe, buďme připravení, šiřme anarchistické principy a vize, buďme sami sebou a řiďme se svou vlastní hlavou i srdcem.

(ilustrace od N.o. Bonzo)

1.1.2024 AF

AF/IFA