Nekrolog z pera Grega Halla, filmového režiséra, spisovatele a anarchisty

Ve čtvrtek 7. prosince 2023 jsme se dozvěděli, že ve věku 65 let zemřel Benjamin Zephaniah. Osm týdnů předtím mu byl diagnostikován nádor na mozku. Prožil výjimečný život; byl fenomenální osobností, která tvořila inovativní umění, jež pozitivně ovlivnilo několik generací. Básník, spisovatel, hudebník, performer a aktivista – to je jen několik nálepek, které ho vystihují.

Když jsem byl požádán, abych napsal jeho nekrolog, vyděsilo mě to, protože jak mohou jakákoli slova opravdu vyjádřit svobodomyslnost jeho pohledu, umění a života? Chci na něj vzpomínat v rámci svých osobních zkušeností z přátelství a práce s ním. Byl srdečný, pronikavý a v podstatě neuvěřitelný člověk. Byl skutečným „člověkem z lidu“, který se po celý svůj život zastával lidí z nižší třídy a utlačovaných, a přitom se držel svých kořenů.

Benjamin se narodil 15. dubna 1958 v Birminghamu a s poezií začal už jako teenager, přestože ve škole bojoval s dyslexií a ze školství byl vyloučen, protože neuměl číst a psát. I tak později dosáhl několika čestných titulů a stal se profesorem tvůrčího psaní na Brunel University. V mládí byl poslán do nápravného zařízení Borstal a jako mladistvý byl vězněn za vloupání. Přesto se stal „titánem britské literatury“ (The Black Writers Guild), který svými slovy bavil a provokoval. V roce 1978 se přestěhoval do Londýna, kde vydal svou první básnickou sbírku Pen Rhythm a vystupoval na politických protestech proti rasismu, policejní brutalitě a apartheidu v Jihoafrické republice.

Jeho díla jsou zařazena do národních osnov a inspirovala několik generací; nespočet lidí mi vyprávělo, jak milovali jeho básně, když vyrůstali. Je těžké shrnout jeho rozsáhlou tvorbu, ale za zmínku stojí báseň Rasta Time In Palestine, inspirovaná jeho návštěvou okupovaných území, a What Stephen Lawrence Has Taught Us coby reakce na rasistickou vraždu. Jeho poezie vždy odpovídala době a situaci kolem, byla otevřená a zastávala se utlačovaných. Dokonce i jeho dětská poezie, jako například Talking Turkeys (Mluvící krocani), vystihuje jeho vášeň pro práva zvířat a veganství. Benjamin byl spravedlivý člověk, jehož motivací bylo pozvednout chudé a marginalizované.

Vedle poezie napsal také několik knih, například Refugee Boy (Chlapec uprchlík), v níž se zabývá tématem politického azylu a sleduje příběh mladého muže, který na útěku před válkou ve východní Africe přichází do Londýna. Benjaminovo psaní bylo silně ovlivněno jamajskou kulturou a byl považován za „dubového básníka“. I jeho hudební kariéra byla plodná. Vydal několik alb a byl první osobou, která po smrti Boba Marleyho vystoupila s kapelou The Wailers v rámci pocty Nelsonu Mandelovi. Byl také hercem; objevil se ve čtrnácti epizodách seriálu Peaky Blinders, které se odehrávají v jeho rodném Birminghamu. Bral velmi vážně jídlo a zdraví, udržoval se v dobré kondici a byl odborníkem na bojová umění.

Měl jsem to štěstí, že jsem se s Benjaminem seznámil a pracoval s ním. Stali se z nás dobří přátelé. Poprvé jsem se s ním setkal v roce 2005; během toho roku jsem se podílel na režii a produkci čtyř videoklipů k jeho albu Naked. Moje vzpomínky na Benjamina se zakládají na návštěvách v jeho domě v Becktonu, když ještě žil v Londýně; zvenku to vypadalo jako obyčejný řadový dům, ale uvnitř to byla pokladnice, která odrážela jeho četné zájmy a zkušenosti. Při každé návštěvě na dveře běžně klepali sousedé, kteří si s ním chtěli popovídat. Byl skutečným pilířem komunity, s nímž si mohl popovídat každý. I když jeho stěny zdobily zarámované fotografie nespočtu slavných hudebníků a významných osobností, bylo jasné, že doma je se svými sousedy z pracující třídy. Jeho úspěchy byly obrovské a celosvětové, ale jeho povaha a duch byly lokální a držely se při zemi. Často jsme mluvili o třídách; vzpomínám si, jak mi vyprávěl, že si uvědomil, že třída je v britské společnosti tak zakořeněná už díky tomu, že když jdete poslat dopis, musíte se rozhodnout pro známku „první třídy“ nebo „druhé třídy“.

Benjamin byl hluboce přemýšlivý, ohleduplný a otevřený člověk. Když seděl ve svém obýváku a popíjel zelený čaj, vyprávěl mi o tom, jak se v minulosti dopustil domácího násilí na své bývalé partnerce. Výmluvně hovořil o svých pocitech lítosti, o tom, jak se z této zkušenosti poučil a jak se změnil. Bylo pozoruhodné slyšet někoho, kdo si uvědomuje své chyby takovým reflexivním a pozitivním způsobem. Vedli jsme hluboké rozhovory na různá témata, od rastafariánství, náboženství, kapitalismu, státu, fašismu, anarchismu až po filmy, literaturu a naši společnou lásku k Roots Manuvovi. Vzpomínám, jak jsme si při natáčení videa pro Rong Radio Station pro inspiraci prohlíželi starou podvratnou propagandu Reclaim The Streets a Prvních májů.

Přestože během svého života dosáhl pozoruhodného množství úspěchů a ocenění, nejzmiňovanější událostí je, když Benjamin v roce 2003 odmítl Řád britského impéria. Jeho pocity dokonale vyjádřil nedávný virální klip: „Celý život jsem bojoval proti impériu, celý život jsem bojoval proti otroctví a kolonialismu. Psal jsem proto, abych navázal kontakt s lidmi, ne proto, abych zapůsobil na vládu nebo monarchii. Jak bych tedy mohl přijmout vyznamenání, které spojuje mé jméno s impériem?“

Ačkoli byl Benjamin nejznámější jako básník a spisovatel, neměl po ruce pouze slova. Když přišlo na to, v co věřil, a na věci, pro které byl zapálený, také konal. Nebyl jen zastáncem radikálních cílů a přímých akcí, ale také se jich účastnil. Byl známý svým veganstvím a prosazováním práv zvířat, účastnil se akcí za osvobození zvířat a žertoval se mnou o tom, jak je těžké skrýt dredy pod kapucí. Byl známý svou antirasistickou aktivitou, ale už méně známý tím, že se účastnil přímých akcí militantního antifašismu, kde se dobře uplatnily jeho dovednosti v bojových uměních. Měl jsem to štěstí, že jsem slyšel některé z jeho vzrušujících příběhů, milé vzpomínky, které si teď, když odešel, uchovám v srdci.

Benjamin Zephaniah sám sebe nazýval anarchistou. Jeho zásadový a aktivní život ztělesňuje ducha vzájemné pomoci a solidarity. Byl člověkem z lidu a věřil v moc lidu; k anarchismu nedospěl skrze akademickou nebo historickou perspektivu, ale skrze zdravý rozum a spravedlivou vizi toho, jak by měl vypadat lepší svět. Závěrečná slova jeho životní filozofie ponechám na samotném mistru jazyka: „Kašleme na moc. Pojďme se starat jeden o druhého. Většina lidí ví, že politika selhává. Problém je, že si nedokážou představit alternativu. Chybí jim důvěra. Jednoduše jsem vymazal všechny reklamy, vypnul ,tell-lie-vision‘ a začal myslet sám za sebe. Pak jsem se opravdu začal setkávat s lidmi. A věřte mi, že není nic tak skvělého jako setkávat se s lidmi, kteří si žijí po svém. Vedou farmy, školy, obchody a dokonce i hospodářství v komunitách, kde nikdo nemá moc. Proto jsem anarchista.“

Zdroj:
https://freedomnews.org.uk/2023/12/12/benjamin-zephaniah-1958-2023/
(redakčně kráceno)

17.12.2023 Greg Hall

Ze světa Osobnosti