Komentář z běloruského anarchistického webu pramen.io k výsledku voleb v Argentině

V posledních dnech mluví celý svět o Argentině: v tamních prezidentských volbách zvítězil kandidát ultraliberální Libertariánské strany Javier Milei. Různým médiím se podařilo Javiera Mileiho označit za anarchistu, což nemůžeme jen tak přejít vzhledem k hluboce mylným představám politické analýzy názorů krajně pravicového prezidenta ze strany mnoha „expertů“ na sociálních sítích.

Můžeme jednoduše začít tím, že si projdeme názory samotného Mileiho a podíváme se, jak mohou ovlivnit situaci obyčejných lidí v zemi. Stoupenec ideologie „trh vyřeší vše“, známé také jako libertariánství, a od 10. prosince 2023 také nový argentinský prezident věří v minimalizaci zásahů státu do ekonomického života obyvatel. V ideologii krajně pravicového liberalismu je motorem rozvoje společnosti soukromý podnik, který má být mimo jiné odpovědný za blahobyt svých zaměstnanců. Jenže snížení daní může mít poměrně závažné důsledky pro sociální projekty, na nichž je závislá velká část obyvatelstva: od krátkodobých podpor v případě nezaměstnanosti až po přístup ke zdravotní péči. Většina těchto sociálních projektů není výsledkem státní charity, ale sociálního boje pracujících po celou dobu existence státu jako takového.

Kromě snižování veřejných výdajů a minimalizace daní Mileiho ideologie zahrnuje i snižování role státu při ochraně bezpečnosti obyvatelstva. Namísto centralizovaných institucí, jako je policie, se myšlenka ochrany přesouvá na soukromé podniky, které spolu s právem na zbraň dostávají možnost vytvářet si vlastní malé armády, používající násilí na prosazení svého vlastního zájmu. Očekávat vytvoření samoorganizovaných skupin pracujících, které by bojovaly proti státnímu i korporátnímu násilí v zemi, jež si zvolila takového prezidenta a nadále se propadá do hospodářské krize, je těžko představitelné.

Chudoba v Argentině se v době voleb pohybovala kolem 40 %. V takových ekonomických podmínkách by rostoucí vliv soukromého sektoru mohl mít vážné důsledky na práva obyvatel. Často omílané právo na zbraně, kterým jsou libertariáni proslulí, bude spíše dalším faktorem kontroly nad pracovní silou, z níž si většina za současného stavu pravděpodobně nebude moci zbraně dovolit.

Obecně sliby Mileiovy „nové“ politiky připomínají starou školu kapitalistické šokové doktríny popsané v knize Naomi Kleinové: nejradikálnější představitelé „volného trhu“ využívají politické/ekonomické krize k prosazení nepopulárních opatření coby řešení problému. Někteří obyvatelé bývalého sovětského impéria si možná ještě vzpomenou na příběh rozmařilých devadesátých let s jejich divokou privatizací. Vítězi se stali ti „nejpodnikavější“, zatímco většina obyvatelstva opět zůstala takřka s holým zadkem.

O Mileiových politických plánech leccos vypovídá mimo jiné okruh jeho přátel: od vyloženě fašistické španělské strany VOX až po takové politické postavičky, jako jsou Trump či Bolsonaro. Nově nastupující argentinský prezident se zjevně pohybuje ve společnosti krajní pravice a s anarchisty má společného asi tolik jako američtí miliardáři, kteří se podle všech zákonů trhu všemožně vyhýbají placení daní.

Někteří z našich čtenářů si možná položí otázku, proč jsou najednou anarchisté proti snižování role státu v lidském životě? Proč jsou najednou všichni anarchisté proti Mileimu, jehož část programu je tak trochu podobná anarchismu?

Klíčovou otázkou jsou podmínky odumírání/likvidace státu. Ne každý scénář konce státu představuje přechod k anarchistické společnosti. Jedním ze základů anarchismu je hlubší pohled na problémy moci obecně. Moderní anarchisté prosazují nejen zrušení státu, ale také všech ostatních forem vykořisťování lidí: kapitalismu, patriarchátu, rasismu a mnoha dalších.

V případě Argentiny může agresivní omezování role státu a předávání práva na násilí soukromým společnostem a korporacím vést pouze k úplnému převedení moci do rukou elit, na které běžná populace nemá vůbec žádný vliv. Zatímco ve státě dochází k občasným momentům politického šoku, jako v případě zvolení libertariána prezidentem, v korporacích rozhoduje za zavřenými dveřmi pouze úzká skupina manažerů.

Nezapomínejme na jednoduchou pravdu: ne každá revoluce vede k osvobození pracujících (a z naší historie si pamatujeme, že i pod rudými prapory může vykořisťování dlouho přetrvávat) a ne každé zrušení státu vede k rozšíření svobod obyvatelstva. Minulý týden si Argentinci v rozporu s poučením z minulosti i současnosti zvolili ultrapravicového politika. Současná situace nemá nic společného s anarchismem, ale naopak s agresivním kapitalismem, který bude i nadále pohlcovat výsledky práce většiny ve prospěch malých skupin nejprivilegovanějších. Doufáme jen, že si poučení z Argentiny mimo jiné všimnou i stoupenci libertariánství v Bělorusku a dalších ruskojazyčných oblastech a že si konečně uvědomí, že osvobození od vykořisťování není možné bez zničení kapitalismu.

Zdroj:
https://pramen.io/ru/2023/11/argentina-vybrala-anarhiyu/

29.11.2023 Prameň

Ze světa Volby