Překlad textu z webu běloruských anarchistek a anarchistů

V opozičním prostředí Ruska a Běloruska je poměrně dost lidí, kteří věří v brzký pád Putinova a Lukašenkova režimu. Vysvětlit, jak k tomu má dojít, nedokáže nikdo. Někteří očekávají opakování scénáře prezidentských voleb v Bělorusku, jiní zas porážku Ruska na Ukrajině, no a další se prostě zabývají populismem v naději, že dříve či později bude možné přijít k moci se slovy „vždyť jsem vám to vždycky říkal“. Na vlně nadcházejícího přízračného vítězství se vytvářejí koalice, píšou se dokumenty o reformách a objevují se četné rozhovory o kouzelném zítřku, v němž se všichni najednou zbavíme diktatur a impérií (mnozí liberálové se ani nechtějí zbavit impérií, ale odstranit Putinovo Rusko).

Nevyhnutelné vítězství ve volbách

Ruští opozičníci v tomto případě předvádějí poněkud zvláštní podívanou: některé z nejhlasitějších hlasů na sociálních sítích upřímně věří, že hlasování může nějak ovlivnit stabilitu Putinova režimu.

Asi by stálo za to učinit krátkou poznámku k běloruskému povstání v roce 2020 – nemyslete si, že samotný fakt voleb vytvořil jedinečnou příležitost k Lukašenkovu pádu. V celé zemi se jistě udělalo obrovské množství práce, ale velkou část této práce umožnil zpohodlnělý represivní aparát, který se nesnažil využít všech svých prostředků, aby protestům zabránil. Kdyby KGB/MIA v roce 2020 naplno zapracovaly podle svých metodik, protesty by byly nejen v Minsku, ale v celé zemi nepravděpodobné. Chyba režimu umožnila povstání, avšak hrozbu nepředstavovala procenta volebních hlasů a účast ve volebních místnostech, nýbrž mobilizované masy ochotné odstranit Lukašenka v zájmu politických změn v zemi.

A navzdory tomu si liberálové stále myslí, že bude možné zopakovat scénář a la Chile, kde byl arogantní Augusto Pinochet svržen spravedlivými volbami. Až na to, že žijeme v 21. století a diktátoři si pamatují chyby minulosti. V takové atmosféře si lze jen těžko představit, že by si Putin/Lukašenko/Alijev po neúspěšné volební kampani balili kufry.

Není jasné, jak se v takové situaci může boj proti autoritářství dále rozvíjet. Zdá se, že vítězství už je tady a je nevyhnutelné, ať už krvaví diktátoři udělají cokoli, ale žádné vítězství neexistuje a válka už probíhá nejen proti vlastním lidem, ale také proti národům Ukrajiny, Sýrie a dalších částí planety.

Vzniká dojem, že část současné běloruské společnosti uvízla v jednom z klipů Maxima Katze. Pokud si ho někdo pamatuje – v roce 2020 se Maxim stal jedním z nejpopulárnějších blogerů v Bělorusku, který uspával protestující masy sladkými historkami o konci Lukašenkova režimu. Jenže Katz už k Bělorusům nepromlouvá, zatímco my dál žijeme s nevyhnutelností pádu Lukašenkova režimu. V exilu chodíme do práce, sledujeme dění na Ukrajině a možná jednou za rok vyrazíme na protesty solidarity s vězni nebo proti válce.

Zdá se, že v takové situaci může anarchistické hnutí začít růst a zapojit rozčarované Bělorusy do politiky přímé akce a organizovaného pouličního hnutí. V současné situaci se však anarchisté sami často stávají účastníky politického spektáklu: tím, že jsme tak či onak v emigraci, se na ulicích objevujeme jen zřídka a výhradní aktivita na sociálních sítích je sotva schopná jakkoli mobilizovat revoluční potenciál pracujících mas…

Čeká nás v budoucnu svoboda?

Při tom všem stojí za povšimnutí, že současní liberálové ve svých pohledech na pád režimů bývalého Sovětského svazu připomínají marxisty, kteří mají také za nevyhnutelný nástup komunismu po kapitalismu a jejichž dějiny jsou dějinami pokroku. Takto mohou uvažovat pouze lidé, kteří raději ignorují minulost a současnost. Nejen Bělorusko nebo Rusko jsou dnes v rukou diktátorů. Navíc se zdá, že slibovaný technologický pokrok znamená návrat k autoritářským ideologiím: rostoucí možnosti kontroly a dohledu nad obyvatelstvem s klesajícími náklady samotných technologií vedou k posilování státu v boji proti svobodám společnosti. A to se děje mimo jiné v takzvaných demokraciích, kde se boj proti extremismu, terorismu a ruskému vlivu stává záminkou pro stále větší omezování svobod běžných občanů.

Víra liberálů v brzké vítězství jejich politických a ekonomických ideálů může vést k úplnému zhroucení liberálních demokracií Západu, které jen stěží odolávají tlaku autoritářských režimů. Zde můžeme znovu zopakovat zdravý úsudek anarchistů, kteří věří, že jakákoli svoboda je výsledkem kolektivního boje proti útlaku a bez politické síly mas může být jakákoli svoboda snadno ztracena útoky jednotlivců i skupin usilujících o politickou moc.

Jenže anarchismus hraje v tomto kontextu ještě menší roli než před 10–15 lety. Toto hnutí je v krizi nejen na územích bývalého bolševismu, ale i v mnoha liberálních zemích, kde dělníci dávají přednost pravicovému populismu před anarchistickými ideály svobody a rovnosti. Není to překvapivé: po porážce alterglobalizačního hnutí v nultých letech nehrají anarchisté ve světovém politickém dění téměř žádnou významnou roli a ekonomické krize a ekologické katastrofy vedou k rostoucímu izolacionismu evropské levice i pravice – obrana vlastních privilegií se stává mnohem důležitější motivací k činnosti než mezinárodní solidarita a rovnost pracujících (jejichž třídu se již mnohým západním levičákům podařilo zrušit).

V současné situaci, na rozdíl od pokračujícího diskurzu liberálů o pádu autoritářství, vidíme poněkud jinou realitu: takovou, v níž tradiční hodnoty, bezpečnost a silná ruka vládce úspěšněji ovládají myšlení lidí v tzv. prvním světě (nejmarkantnějším příkladem je stále ještě rozšířená popularita Donalda Trumpa) než aspirace na svobody. Riskujeme, že se probudíme do budoucnosti, která se bude velmi podobat režimům minulosti, s novými technologiemi, které sotva umožní nějaké minimální svobody.

Budoucnost se však vytváří tady a teď. Někdo vám možná řekne, že jste bezmocní a že změnu mohou přinést jen noví vůdci. To ale není pravda. Pokud nechceme, aby dějiny tvořili noví tyrani a diktátoři, musíme vzít budoucnost do vlastních rukou. Ne lajky a reposty na sociálních sítích nebo komentáři na Telegramu, ale činy v reálném světě. Ne miliony odběratelů Nexty nebo jiných velkých kanálů, kteří dělají revoluci, ale lidmi v ulicích, se zbraněmi a megafony. A navzdory krizi mnoha progresivních politických sil stále věříme, že Bělorusko bude svobodné. Země bude svobodná. Ne proto, že je to historická nevyhnutelnost. Ale proto, že uděláme vše pro to, aby se to stalo skutečností.

Zdroj:
https://pramen.io/ru/2023/09/istoricheskaya-neizbezhnost-padeniya-avtoritarnyh-rezhimov/

24.10.2023 -ka-

Ze světa Volby