Recenze na dokumentární film o dehumanizaci uprchlíků na hranici Evropské unie s Běloruskem

Povzbuzen články v novinách, rozhodl jsem se, že se vypravím do kina na nový snímek Zielona granica (česky Hranice). Více než dvouhodinová stopáž vypráví o krizi na polsko-běloruských hranicích, které se směrem do EU pokouší překonat množství uprchlíků. Postupně nás film seznamuje se situací z pohledu uprchlíků, policajtů a pak aktivistů. Jelikož se v polovině října budou konat v Polsku parlamentní volby, film odhalující děsivé skutečnosti na hranicích nemohl skončit bez hlasité reakce politiků, oněch potrefených hus. Jeho nejhlasitějšími kritiky byli už před benátskou premiérou členové pravicově konzervativní vládní strany PiS, jejichž otevřené nepřátelství vůči lidem na útěku nemůže nikoho překvapit. Tvrdí, že je ve filmu očerňována Straz graniczna, ministr spravedlnosti ho dokonce přirovnal k nacistické propagandě. Objevily se dokonce zvěsti o tom, že by se v kinech mělo před filmem promítat vládní video upozorňující na škodlivost filmu, já osobně jsem ale žádné neviděl. Pro kontext poněkud překvapivá pro mě ovšem byla nedávná informace, když vyšlo najevo, že sice Polsko nechává na své východní hranici umírat v lese a v močálech desítky lidí včetně malých dětí, zároveň ale v afrických a asijských zemích vydělává slušné peníze při prodeji pracovních víz. Množství polských pracovních víz tvoří téměř třetinu všech víz z celé EU. To dodává pohoršování se politiků další, tentokrát pokrytecký rozměr. Kritikou filmu a právě probíhajícím účelovým uvězněním (a mediálním lynčem) jedné aktivistky se tento svůj byznys snaží jen zamaskovat.

Zkusím děj příliš neprozrazovat, pokud ale nechcete ani náznaky, tak dál nečtěte. Chtěl bych se věnovat objektivnosti filmu, poněvadž ze strany politiků a fízlů je film označován za neobjektivní a za propagandu. Já se na to tedy podívám z druhé strany. Z pohledu anarchisty, který má zkušenosti s tím, být na té druhé straně policejního obušku. Je mi ovšem jasné, že snaha o objektivitu neznamená jen to, že necháme vyjádřit se každou ze stran, proto to klidně berte s rezervou a po zhlédnutí filmu si udělejte názor sami. Z mé zkušenosti policejní chování (i když Straz graniczna není de facto policie, ale ozbrojená složka starající se o ostrahu hranic) zobrazené ve filmu odpovídá skutečnosti, tedy tomu, jak se policie chová třeba i v Česku. Umí být milí, jen aby vás v následujícím momentu mohli podělat. Když dostanou příležitost, budou vás ponižovat, psychicky i fyzicky. Budou vám ničit věci, občas něco ukradnou. Nechají vás bez jídla a bez vody, bez zdravotní péče. Budou mlátit vás, budou klidně mlátit děti. Anebo vás zabijou. Když už to nedělají jako skupina, ostatní alespoň mlčky přihlíží konání jednotlivce. Jediná chvíle, kdy se nechovají jako bezcharakterní zmrdi, je vlastně jen ta, kdy jsou mimo uniformu anebo když se protiví rozkazům. Nic, co jsem v chování policajtů ve filmu viděl, nemůžu považovat za vyfabulované, spoustu takových věcí jsem viděl na vlastní oči, a to nejsem uprchlík uprostřed lesa odkázaný na milost a nemilost bandy policajtů.

Aktivisté ve filmu jsou vykresleni také poměrně věrohodně. Obzvláště vtipná je postava mladé anarchistky, která ostentativně nedodržuje společenské normy a základy slušného chování, ať už se jedná o kouření nebo spaní v cizí ložnici. Vím, že většina z nás se tak nechová, ale známe i mezi sebou podobné jedince, že. Mnohé podrobnosti pro film byly konzultovány s aktivistickou skupinou Grupa granica, která je ve filmu zmiňována, a je to i na snímku vidět. Pokud jste se někdy zapojili do nějaké dobrovolnické činnosti, obzvláště pomoci lidem na útěku, bude vám to všechno připadat povědomé. Přirozeně vyvěrající konflikty zdůrazňující na jednu stranu udržitelnost aktivismu a snahu vyhnout se vězení a na druhou stranu lidské puzení k poskytnutí pomoci a neopouštění potřebných je hezkým vykreslením každodenních rozporů, kterými si při takové činnosti procházíte.

Argumenty, který zazní i ve filmu, že se jedná o hybridní válku ze strany běloruské diktatury a že uprchlíci jsou pro Polsko ohrožením, jsou jen akceptací běloruské taktiky a vodou na mlýn rasistických tendencí polské vlády. Kdyby měli lidé možnost legálně získat azyl třeba i v zemi původu (a ne skrze zkorumpované polské agentury, které jen za místo ve frontě chtějí těžké prachy), rozhodně by nepokoušeli štěstí ve zmrzlém lese. A celá hrozba by v tu chvíli pominula. Zdůrazněné to je i na konci filmu v kontrastu s přijímáním uprchlíků z Ukrajiny pár dní po začátku války. O nich nikdo netvrdí, že to je Putinova hybridní zbraň.

Pokud mě drsné scény ve filmu už příliš nedokážou rozhodit, nejvíc emocí ve mně vyvolávaly scény sdílené radosti. Vždy je víc věcí, co nás spojuje, než rozděluje, obzvlášť pokud se jedná jen o imaginární čáru na papíře. Pokud by ve vás film vybičoval nutkání pomoci uprchlíkům, vězte, že Grupa granica nebo No borders team pomoct potřebují. Ale pro pomoc uprchlíkům nemusíte až do bělověžského pralesa, pražská Iniciativa Hlavák dobrovolníky také stále potřebuje.

4.10.2023 -fd-

Rasismus Represe Recenze