The Researcher
Promítání …(více)
„Černorudý čtenářský deník“ představuje na pozadí upoutávky na knihu N. Heata „The Idea“ osudy argentinské anarchistky a tamního anarchokomunistického hnutí žen
Náš kamarád Anarchočtenář představuje na svém blogu Černorudý čtenářský deník knihu The Idea od Nicka Heatha, kterou v roce 2022 vydalo nakladatelství Just Books Publishing a sehnat ji můžete třeba na e-shopu Roleta39. Heath se ve své práci zaměřuje jednak na historii anarchisté ideje, přičemž se vyhýbá přílišnému filozofování a věnuje se především její tradici coby třídního boje. Na základě toho rozebírá i historii a současnost anarchistického hnutí. Právě odtud vybral Anarchočtenář ukázku o argentinské anarchistce Virginii Bolten (1870–1960), kterou zveřejňujeme, jelikož je připomínkou toho, že ženy vždy byly důležitou součástí anarchistického hnutí, které naneštěstí (i přes veškeré své proklamace) v mnoha ohledech korespondovalo a často ještě koresponduje s patriarchálním nastavením společnosti.
* * *
Virginia Bolten byla dcerou německého pouličního prodejce. Narodila se v Uruguayi buďto v San Luis, jak tvrdí jedni, nebo v San Juan (podle badatele Placida Grely) a přestěhovala se do Rosaria v Argentině.
Rosario bylo v té době známé jako „argentinská Barcelona“, a to kvůli velké koncentraci různých druhů průmyslu, radikálnímu kvasu, jenž tam probíhal, a kvůli politickému vlivu, které město mělo na zbytek země. Virginia se živila výrobou bot pro dělníky, později pracovala v Refinerii, obrovské továrně na výrobu cukru, ve které byly zaměstnány tisíce dělníků – mnozí z nich byli přistěhovalci z Evropy a ženy. Provdala se za organizátora odborového svazu obuvníků Juana Marqueze, který byl také původem z Uruguaye.
Bolten se přidružila k novinám El Obrero Panadero, které byly jedním z prvních šiřitelů hlasu anarchistů v Argentině a přitáhly mnoho pekařských dělníků k myšlenkám anarchismu. Sehrály také klíčovou roli při organizování prvních prvomájových demonstrací v roce 1890. Virginia pomáhala zorganizovat v Rosariu stávku švadlen, která je považována za první stávku dělnic v Argentině.
Juana Buela ve své autobiografii Historia de una ideal vivido por una Mujer připomínala Virginiinu sílu a neústupnost při propagaci anarchistických myšlenek i na stránkách anarchistických novin La Protesta Humana, La Protesta a hlavně La Voz de la Mujer (Hlas ženy, 1896–97). Tyto noviny se samy přímo označovaly za anarchokomunistické podtitulem „Věnováno rozvoji anarchistického komunismu“. Byla to první publikace vydávaná ženami pro ženy v celé Latinské Americe spojující myšlenky anarchismu třídního boje s osvobozením žen. Virginia a její soudružky z obuvnického a cukrovarského průmyslu podporovaly vydávání novin ze svých hubených mezd. Byla to anarchistická publikace typická pro svou dobu – nepočetná, s jepičím životem a vydávaná napůl tajně. Její popis v podtitulu to pěkně shrnoval: „Vychází, jak se podaří“. Vyšlo pouhých devět čísel, i když se má za to, že Virginia připravila k vydání ještě jedno číslo v Montevideu. Čísla 1-4 vyšla v nákladu tisíc kusů, pro následující čtyři čísla vzrostl náklad na 2 000 výtisků a poslední číslo si vysloužilo náklad 1 500 kusů. Dalšími předními anarchistickými aktivistkami, které se v La Voz de la Mujer angažovaly, byly Teresa Marchisio a Maria Calvia.
V La Voz de la Mujer bylo publikováno mnoho článků od španělských anarchistek na téma osvobození žen. Mezi přispěvatelkami byly třeba velká anarchistická organizátorka Teresa Claramunt či Soledad Gustavo. Došlo i na aktivní a úspěšnou snahu získat podporu Emmy Goldman a Louisy Michel. Redakce odsoudila čin anarchisty F. Denanbrideho, který pětkrát vystřelil na svou družku, protože jej chtěla opustit. Této ženě, která se jmenovala Anita Lagouardette a byla také přispěvatelkou do La Voz de la Mujer, se zázračně povedlo útok přežít. Redakce se ostře ohradila proti pokrytectví mužů anarchistů, v jejichž řadách byla svoboda upírána ženám. „Když jsme se my ženy, neschopné a nevědomé, chopily iniciativy a začaly vydávat La Voz de la Mujer, měly jsme tušit, ó moderní ničemové, jak se svou mechanistickou filozofií na naši iniciativu zareagujete. Měli jste si uvědomit, že my hloupé ženy máme schopnost iniciativy a ta je produktem myšlení. Víte, my taky myslíme… Vyšlo první číslo La Voz de la Mujer a nastal poprask: ‚Emancipovat ženy? Proč?‘‚Emancipovat ženy? Tak to ani náhodou!‘… ‚První by měla přijít naše emancipace a pak, až my muži budeme emancipovaní a svobodní, se postaráme o tu vaši‘.“
Virginia podnikla řečnické turné po Argentině, mluvila na setkáních ve městech San Nicolás, Campana, Tandil, Mendoza a mnoha dalších. Mnohokrát přitom zasahovala policie, aby její proslovy ukončila. Jejími hlavními tématy byla situace pracující třídy a obzvláště nejrůznější formy útisku, kterými trpí ženy z pracující třídy. V listopadu 1900 organizovala společně s Teresou Marchisio protestní průvod namířený proti pochodu katolického establishmentu Rosaria (procesí Virgen de la Roca). Ona i Teresa byly zatčeny a s nimi další čtyři anarchistky.
Ve stejném roce se s dalšími anarchistkami aktivně zapojila do založení Casa del Pueblo (Lidového domu). Ten poskytl prostor pro politické, společenské a kulturní události, mezi nimi bylo mnoho konferencí, debat, diskusí, čtení poezie a divadelních představení. Měl i vlastní orchestr a knihovnu obsahující 380 knih. Virginia byla jednou z řečnic při jeho slavnostním otevření. Dne 20. října 1901 byla zatčena za šíření anarchistické propagandy před branami Refinerie v době stávky. Během tohoto incidentu se stala svědkyní toho, jak policie chladnokrevně zavraždila přistěhovalce a dělníka Cosmeho Budislaviče. Toho roku ještě pomohla založit ženskou anarchistickou skupinu společně s dalšími anarchistickými militantkami, mezi které patřily kupříkladu Lopez nebo Teresa Doloso.
V roce 1902 byla jednou z hlavních řečnic na prvomájovém shromáždění v Montevideu a využila této situace ke kritice situace v Argentině. V roce 1904 byla nucena přestěhovat se do Buenos Aires, kde byla aktivní v Comité de Huelga Femenino (Ženském stávkovém výboru), který společně s Federación Obrera Argentina organizoval ženy pracující na přístavním ovocném trhu v Buenos Aires a vedl je do stávky. Tato intenzivní aktivita se však začala podepisovat na jejím zdraví. Soudruzi z anarchistické divadelní skupiny Germinal vydali výzvu k libertinským skupinám, odborovým svazům a společnostem, aby se zapojily do benefice na její podporu. Známý italský anarchista Pietro Gori ji uvedl do anarchistických intelektuálních kruhů v Buenos Aires a pomohl jí založit organizaci anarchistů a socialistů, jež se zaměřovala na útoky proti zákonnému manželství a dalším autoritářským konceptům.
Neúspěch občansko-vojenského povstání Hipolita Yrigoyena proti konzervativní vládě roku 1905 byl využit jako záminka k útoku na dělnické hnutí. Navzdory skutečnosti, že anarchistické hnutí nebylo s Yrigoyenem nijak spojené, byli jeho hlavní aktivisté zatčeni, trestně stíháni a také deportováni. Virginia byla zatčena společně se svým partnerem a dva dny držena ve vazbě. Marquez byl dle nového zákona o trvalém pobytu vyhoštěn do Uruguaye.
V roce 1907 byla Virginia jednou z iniciátorek Ženského anarchistického centra (Centro Femenino Anarquista) a jeho prostřednictvím byla jednou z hlavních organizátorek stávky nájemníků v tom samém roce. V důsledku projevu, který pronesla během této stávky, se stala první ženou vyhoštěnou dle zákona o trvalém pobytu, který byl využit k její deportaci do Montevidea v Uruguayi, kde se opět shledala s Marquezem a jejich dítětem.
* * *
O dalších jejích osudech se Heath nezmiňuje. Zmiňme tedy jen, že v Uruguayi Bolten pokračovala ve svém aktivismu a v letech 1909 až 1910 vydávala noviny s názvem La Nueva Senda (Nová cesta). Zemřela v úctyhodném věku v roce 1960 v Montevideu. Dnes je na její počest je pojmenován park v jedné ze čtvrtí Buenos Aires a v roce 2010 byl v Argentině uveden film Ni dios, ni patrón, ni marido (Žádný bůh, žádný pán, žádný manžel), který se zaměřuje na Boltenin život, anarchistický feminismus a společenské poměry, které vedly k vydání La Voz de la Mujer.
Promítání …(více)
Pivo s K115 …(více)
Kvír turistika …(více)
Nejbohatší desetina lidstva je zodpovědná za dvě třetiny globálního oteplení
denikalarm.cz 12.5.2025Spřádat životy, splétat komunitu. Jak nám pletení umožňuje oslavovat kolektivní queer radost
druhasmena.cz 8.5.2025Odpůrci interrupcí Prahou neprošli. Protestující zablokovali Pochod pro život
denikalarm.cz 28.4.2025