Zemřela houževnatá anarchistická organizátorka. Přinášíme její připomínku z webu CrimethInc.

Měli jsme to štěstí, že jsme Jen znali. Její velkorysost a nevázanost nás inspirovala.

Stejně jako mnozí z nás i Jen začínala v mládí s DIY tiskovinami a kontrakulturou, ještě předtím, než internet přinesl digitální připojení do průměrné severoamerické domácnosti. Její aktivity se táhly od vrcholného období DIY kontrakultury přes hnutí proti kapitalistické globalizaci na přelomu století až po hnutí Occupy, Trumpovu éru a povstání po vraždě George Floyda.

Na zápěstí měla vytetovaný ampersand (&). Dalo by se říct, že to představovalo její přístup k organizování, přebírání odpovědnosti a řešení rozdílů a konfliktů v komunitě. Byla spolehlivou kamarádkou, laskavou a zvídavou, která do svých projektů vnášela vyrovnanost a značnou výdrž spolu s neokázalým středozápadním chováním. Věnovala se široké škále projektů, zajišťovala nevděčnou práci v zákulisí a nabízela ten druh srdečné pohostinnosti, který lidem umožňuje zapustit společné kořeny.

Na střední škole začínala jako klasická hudebnice. Přestože punková scéna měla v jejím životním příběhu hrát ústřední roli, k hraní v kapele se nedostala. „Hrála jsem na fagot. Do punkové kapely by mě nikdo nepustil.“

„Punk mě toho hodně naučil,“ vysvětlila později v jednom rozhovoru, „prosadit se, vyjádřit svůj názor… to všechno jsou důležité věci, které jsou vlastní i nezávislým médiím. Nezávislá média, jako je Clamor, umožňují obyčejným, běžným lidem, nikoliv expertům, dostat svůj názor do světa.“

Od roku 1991 vydávala zin Fucktooth. Stejně jako mnozí z nás se zdokonalovala jako autorka a organizátorka tím, že vydávala vlastní zin a učila se praxí. Tak si osvojila dovednosti, které později dala k dispozici celé řadě sociálních hnutí.

Jako teenagerka se zabývala také nemonogamními modely vztahů, a to v době, kdy byla nemonogamie pro mnoho lidí její generace nemyslitelná, zejména na Středozápadě, kde vyrůstala. Stála na špici nejrůznějších experimentů, které se později rozšířily široko daleko.

Zapojila se do punkové infrastruktury ve městě Columbus v Ohiu, včetně proslulého punkového domu Legion of Doom a festivalu Columbus More Than Music Fest. V roce 1996 se zúčastnila shromáždění Active Resistance v Chicagu, které bylo protipólem Národního sjezdu Demokratické strany. Active Resistance byl důležitým předchůdcem pozdějších anarchistických sblížení, jako byly mobilizace v Seattlu během protestů proti summitu Světové obchodní organizace v roce 1999 a později v reakci na Národní sjezdy Demokratické strany a Republikánské strany v letech 2000, 2004 a 2008.

V témže roce se Jen zapojila do vydávání ročenky Zine Yearbook, v níž využila své zkušenosti z DIY publicistiky a shromáždila to nejlepší z undergroundového tisku. Zine Yearbook vycházela každoročně od roku 1996 do roku 2004.

Na pozvání Tima Yohannana, dlouholetého redaktora Maximum Rock’n’Roll, pravděpodobně nejvlivnějšího DIY punkového časopisu, se Jen v roce 1997 přestěhovala do Bay Area, aby pomohla koordinovat MRR. V té době měl časopis měsíční náklad 14 000 výtisků. Jak Jen řekla: „Dělám ziny už opravdu dlouho a Maximum je největší zin, jaký existuje.“

Během působení v Bay Area pracovala v Punks with Presses, další klasické punkové instituci té doby. Tim však v dubnu 1998 zemřel na rakovinu a Jen byla krátce nato nucena opustit své místo v MRR.

V roce 1999 vydala 24. a poslední číslo svého prvního zinu Fucktooth. V uplynulých letech se punkový underground a zinová kultura, kterou pomáhala udržovat, vyvinuly v rozsáhlou globální síť provázanou s dalšími hnutími po celém světě. To vyvrcholilo bouřlivými demonstracemi proti summitu Světové obchodní organizace v Seattlu v roce 1999, které potvrdily příchod nové globální éry protestů. Jen se přestěhovala zpět do Ohia, kde její partner Jason Kucsma studoval na Bowling Green State University, a oba společně založili nový časopis Clamor. První číslo vyšlo počátkem roku 2000 a obsahovalo – jako každá podobně zaměřená publikace té doby – zprávy z demonstrací proti WTO.

Jen pomáhala organizovat každoroční konferenci Underground Publishing Conference v Bowling Green, která byla původně zorganizována pod názvem Midwest Zine Conference v roce 1999 a později přejmenována na Allied Media Conference, jež se dodnes koná v Detroitu. V roce 2002 se Jen a Jason přestěhovali do Toleda, kde pokračovali v nepřetržité práci na Clamoru.

Nakonec Jen a Jason vydali 38 čísel časopisu. Když jejich distributor zkrachoval, Clamor zanikl; poslední číslo vyšlo na podzim 2006. Skončil i jejich partnerský vztah, což ukazuje, jaká rizika hrozí aktivistům, kteří si nedopřejí žádný prostor mezi vztahem a svými projekty.

S koncem Clamoru přesunula Jen pozornost k organizování propagace pro autory. Vznikl tak kolektiv Aid & Abet, jehož prostřednictvím v následujících letech spolupracovala s Davidem Graeberem, Jacobem Conroyem z SHAC 7 a Willem Potterem z Green Is the New Red, Margaret Killjoy, Frankem Lópezem ze SubMedia, Scottem Crowem z Common Ground a mnoha dalšími autory, filmaři a organizátory.

V roce 2006 se přestěhovala zpět do Bay Area a rozvíjela komunitu prostřednictvím kolektivních večeří a dalších tradičních punkových a středozápadních forem pohostinnosti. Ačkoli mnoho radikálů, kteří experimentují s alternativními rodinnými strukturami, se později v životě stáhne do nukleárních rodin, Jen nadále investovala svou energii do kolektivního života a podpory husté sítě polyamorních vztahů. V té době se Bay Area rychle gentrifikovala, ale i tak zůstávala epicentrem radikálních aktivit, včetně hnutí reagujícího na vraždu Oscara Granta v roce 2008 a hnutí Occupy Oakland v roce 2011.

Kromě veřejného organizování vytvořila Jen ze svého domova prostor pro setkávání, v němž se potkávali lidé nejrůznějších zájmů a profesí. Například když jsme vydali knihu After the Crest, reflektující doznívající fázi hnutí Occupy, desítky nejzuřivějších účastníků Oaklandské komuny se shromáždily v jejím obýváku, aby o ní diskutovaly.

Revoluční potenciál rozkvétá, když mu lidé dají prostor a prostředky tak, jak to dělala Jen.

Stala se hlavní organizátorkou Bay Area Anarchist Bookfair, nejdéle trvajícího anarchistického knižního veletrhu ve Spojených státech. V zákulisí pomohla několika radikálním publikačním projektům s účetnictvím a snažila se je ochránit před osudem, který potkal Clamor. V letech 2013–2014 pomáhala organizovat Bay Area Radical History Project, sérii prezentací zaměřených na aktivismus v Bay Area v uplynulých třech dekádách, přičemž se snažila propojit vlnu lidí, kteří se zapojili do radikální politiky prostřednictvím hnutí Occupy, s veterány z dřívějších hnutí.

V říjnu 2014 společně s Ryanem Onlym debutovala v projektu Anarchist Agency, který se věnuje propojování anarchistů s masmédii. Napsala k tomu: „Cílem je zvýšit povědomí o anarchismu jako celku a jsme připraveni propagovat různé (i protichůdné) části anarchismu, pokud se myšlenky, skupiny a jednotlivci, s nimiž pracujeme, veřejně identifikují jako anarchisté a sdílejí naše základní přesvědčení… Nejde o snahu oslabit nebo učinit přijatelnějšími militantnější části anarchismu nebo komunity. Někteří anarchisté provozují programy péče o děti a někteří anarchisté rozbíjejí výlohy a zapojují se do sabotáží. Někdy dělají obojí stejní lidé… Pomáhat anarchistům transparentněji vysvětlovat, co a proč dělají a s jakými cíli, zpřístupní anarchistické myšlenky v naději, že více lidí pochopí, že jiný svět je možný.“

Se značnou podporou komunity, kterou kolem sebe pěstovala, rozjela Jen také svůj obchod s kapkejky. To jí zajistilo, že se ve svém aktivismu mohla rozhodovat spíše na základě svých hodnot než na základě finančních tlaků, a to i v době, kdy se život v gentrifikující se Bay Area stal téměř neudržitelným.

Organizování zahrnuje neustálé výzvy a často i obrovské množství bolesti. Navzdory desetiletím stresu, zklamání a vyčerpávající neplacené práci Jen vesele pokračovala vpřed. Pomohla k úspěchu knižního veletrhu v Bay Area v roce 2022 a v době svého odchodu, k němuž došlo 9. února, se podílela na organizaci knižního veletrhu v roce 2023.

Jenin předčasný skon je nesmyslnou tragédií. O život přišla v osmačtyřiceti letech v důsledku zjevného pokusu o loupež. Jak zdůraznili její blízcí, zuřila by, kdyby to někdo použil jako záminku k ospravedlnění dalšího policejního násilí. Jenina rodina a přátelé žádají, aby její odkaz nebyl překryt rozdmýcháváním narativu strachu, nenávisti a pomsty: „Nepodporujeme vynakládání veřejných prostředků na policejní práci, věznění nebo jiné státní násilí, které udržuje cyklus násilí, jenž vyústil v tuto tragédii.“

Každý, kdo v posledních deseti letech pobýval v oblasti Bay Area, ví, že motorem, který pohání násilí v East Bay, jsou prudce rostoucí životní náklady. Lví podíl odpovědnosti za rizika, kterým dnes obyvatelé Bay Area čelí, nesou spekulanti s nemovitostmi, kteří bezcitně zaplnili ulice Oaklandu zoufalými vystěhovalci, a politici, kteří přelévají peníze do kapes policie, aniž by se zajímali o procesy, kterými miliony lidí trpí.

Jen se celý život snažila vytvořit svět, v němž by každý měl přístup k jídlu, přístřeší, lékařské péči a komunitě – svět, v němž by nikdo nebyl motivován k tomu, aby kvůli materiálnímu prospěchu ubližoval druhým. Žádné násilí ze strany policie, soudů nebo věznic nás k takovému světu nepřiblíží ani o píď. Dlužíme jí, abychom pokračovali v jejím úsilí o zrušení kapitalismu, státu, patriarchátu, nadřazenosti bílé rasy a všech dalších forem hierarchie, které přispívají k násilí a prekaritě v našich komunitách. V míře, v jaké dosáhneme pokroku na cestě k těmto cílům, bude svět bezpečnějším místem pro všechny.

Nic, co můžeme udělat, nám Jen nevrátí, ale můžeme uctít její život i její neutuchající odhodlání k sociální změně tím, že převezmeme pochodeň, kterou nám předala.

Výběr z Jeniných textů napsaných v průběhu let si můžete přečíst ZDE.
Všechna čísla časopisu Clamor nalezenete ZDE.

Zdroj:
https://cs.crimethinc.com/2023/02/10/we-remember-jen-angel-a-eulogy

16.2.2023 CrimethInc.

Ze světa Osobnosti