Solidární pomoc je nutná okamžitě, stejně jako boj za podstatné zmírnění klimatické krize.

Jak jsme již informovali, situace v záplavami postiženém Pákistánu je velmi kritická. Připomeňme, že tři měsíce trvající srážky způsobily, že velká část zemědělské půdy je pod vodou. Úroda je tím pádem zničená a očekává se nedostatek potravin pro tamní obyvatele, nehledě na očekávaný strmý nárůst jejich cen. Podle zpráv záplavy v Pákistánu poškodily 65 % potravinového koše země. Zaplaveno bylo 21 milionů akrů plodin. Tato přírodní katastrofa, která je jedním ze stále častějších důsledků prohlubující se klimatické krize, si zatím vyžádala více než třináct set životů, přičemž skoro čtvrtinu tvoří děti. Některé okresy se proměnily v obrovská jezera, nespočet lidí přišel o střechu nad hlavou a byla zničena infrastruktura v postižených oblastech. Očekávají se epidemie různých nemocí.

Rozsáhlé povodně zasáhly tuto zemi již v roce 2010, kdy zahynulo přes sedmnáct set lidí a miliony dalších ztratily své domovy. Přitom letos na jaře Pákistán sužovaly rekordně vysoké teploty a sucha, která se v zemi podle vědců mohou kvůli globálnímu oteplování objevovat až s třicetinásobně vyšší pravděpodobností než dřív.

Okamžitou reakcí může být humanitární pomoc obyvatelům zasaženým katastrofou. Jenže se nesmí zapomínat, že po opadnutí vody bude muset následovat obnova (která bude trvat dlouhé roky) a nutnost řešit návaznou humanitární hrozbu v podobě nedostatku potravin. Ale ani to z dlouhodobého hlediska nic neřeší, pokud se mají podobné události – ať už extrémní srážky nebo extrémní sucha – opakovat. Jestliže nám tedy leží na srdci životy a budoucnost postižených lidí v Pákistánu (a v dalších oblastech, na které klimatická krize dopadá nejhůře), je třeba zintenzivnit boj za likvidaci fosilního průmyslu a dalších průmyslových odvětví, která se na prohlubování této krize velkou měrou podílejí.

Vládní pomoc v Pákistánu je naprosto nedostatečná. Celá krize zasáhla přibližně 33 milionů lidí (tedy přes 15 % pákistánské populace), povodně zničily více než půl milionu domů a stovky vesnic jsou stále pod vodou. V zemi roste nespokojenost s tristní (nebo spíš zcela chybějící) vládní pomocí postiženým. Tisíce lidí táboří podél silnic v provizorních stanech složených jen z plachet a klacků. Dočasné tábory pro prchající lidi trpí nedostatkem základních potřeb. Postižení, kterým zbylo jen nějaké oblečení, jsou odkázáni na vzájemnou pomoc. Vládní vrtulníky na některých místech zcela nekoordinovaně shazují jídlo do zasažených oblastí. Lidé se k takové „pomoci“ dostanou zcela náhodně a často se o ni poperou.

Anarchistická solidarita

Pákistánští anarchisté tak přicházejí s heslem: „Vláda nemůže vyřešit žádný problém, protože sama vláda je problémem!“ Dle svých možností se snaží aktivisté z Federace solidarity pracujících (WSF) organizovat solidární pomoc, zejména zprostředkovávají lékařskou pomoc a poskytují jídlo tisícům lidí. V obrovském množství postižených se to sice může zdát jako zanedbatelné, ale pro konkrétní lidi taková pomoc znamená velmi mnoho.

V druhé polovině srpna zřídila WSF mezinárodní sbírku. Pokud tedy chcete podpořit sítě vzájemné pomoci v záplavami sužovaném Pákistánu, můžete přispět prostřednictvím paypal platformy:
https://www.paypal.com/pools/c/8MCuGLE0xR

WSF se o některých svých aktivitách snaží informovat na svém twitterovém účtu (ZDE). Naleznete zde například fotografie z předávání jídla potřebným. Prvního září tamní anarchisté informovali: „Rodinám v Balúčistánu poskytujeme více než 200 hotových jídel dvakrát denně. Naši kamarádi, kteří jsou sami bez domova v Džafarábádu v Balúčistánu, pracují dnem i nocí, aby pomohli druhým, a tomu říkáme vzájemná pomoc! Ať žije anarchie!“ Třetího září zřídili pomocný záplavový tábor v Karáčí, kam může kdokoli přijít a cokoli darovat s tím, že to následně bude rozdistribuováno mezi postižené v provincii Sindh. Šestého září navštívili tábor pro lidi zasažené povodněmi a předali nasbírané oblečení a další potřebné věci organizátorům tábora. Následující den rozdělili hotovost 70 rodinám postiženým záplavami v Sindhu. Slogan na obálce s penězi hlásal, že ponechání lidí v beznaději a bezmocné ukazuje, že stát selhal. V druhé zářijovém týdnu anarchisté rozdali měsíční zásoby potravin 100 rodinám v okrese Džafarábád v Balúčistánu. Průtok vody je zde již v normálu a město je mimo nebezpečí, ale tisíce rodin jsou bez domova, a tak aktivisté WSF plánují ještě poskytnout stany a další materiál, který jim pomůže zajistit bezpečné místo k přespání.

Solidarita není charita! Je to jeden z pilířů svobodných a samosprávných společenství, stejně jako naše zbraň při zvládání katastrof – takových, jakými jsou záplavy nebo kapitalismus!

13.9.2022 Zahraniční sekretariát AF

Ze světa Samospráva