Projev zástupkyně iniciativy Limity jsme my na demonstraci na podporu anarchistů vězněných v Rusku, která se konala 27. února v Praze.

Pátého ledna 2020 vydal Kreml oficiální dokument, v němž rozeznává globální oteplování jako reálný problém. Ve zbytku dokumentu ovšem popisuje, jaké pozitivní vlivy bude globální oteplování mít na ruskou ekonomiku, jak například klesne spotřeba energie v severních regionech. Je to absolutní paradox. Rusko se přidalo k Pařížské dohodě až minulé září jako poslední země, aby následně Vladimir Putin kritizoval Spojené státy za odstoupení od Pařížské dohody. Přitom ale Vladimir Putin při četných příležitostech popírá světový vědecký konsenzus na antropogennosti změny klimatu. Naposledy v prosinci 2019 tvrdil, že za změnu klimatu můžou, cituji, „nějaké vesmírné síly“. Opět neskutečný paradox. Připomeňme si k tomu ještě, že je Ruská federace pátým největším producentem skleníkových plynů na světě a že se ruský energetický mix skládá z 87 % z fosilních zdrojů, a paradoxnost celé situace na nás dopadne zcela.

Tyto skutečnosti poukazují na to, že současná ruská státní mašinerie je naprosto absurdní sítí mocenských vztahů, ve kterých pravdu a směřování státu určuje pouze několik mocných a bohatých. Bojovat v takovýchto podmínkách za cokoli, ať už za anarchii, za klimatickou spravedlnost, nebo za oboje, je často doslova bojem na život a na smrt. Tímto bychom chtěli vyjádřit hluboký obdiv těm, kteří tak v Rusku ve svém každodenním životě činí, a vyjádřit hlubokou solidaritu těm, které za to státní aparát postihuje drakonickými tresty. Představa, že by jakýkoli člověk měl trávit 16 let za mřížemi, je naprosto skličující. Nezapomeňme dnes na toto ohromné bezpráví, které vyvěrá z krutosti a nelidskosti státní mocenské struktury v Rusku.

Nenechme se ovšem uspat argumentací o tom, jak bychom měli být rádi, že my se tady máme přece dobře. To je krátkozraká a špatná analýza. Naše snahy a snahy všech lidí v Rusku a jinde na planetě jsou propojené. Je to i námi vypouštěný oxid uhličitý, který taví sibiřský permafrost, jsou to i naše peníze placené za ruský plyn, za které může ruský stát stavět další vězení, a jsou to i naše struktury moci, které zvenčí legitimizují ruský status quo. A na druhou stranu je i naše aktivita propojena s aktivitou ruských aktivistů. Naše privilegovaná pozice na nás klade velkou odpovědnost. Musíme být ve svém odporu, ve své transgresi a ve svých protestech odvážní, ambiciózní a nezlomní. Právě proto, že na nás leží nižší (avšak přesto citelný) tlak státní represe, právě proto musíme posouvat hranice myslitelného my. Netáhneme totiž pouze za svůj vlastní pomyslný provaz, ale i za pomyslný provaz všech marginalizovaných, všech zavřených v Rusku nebo v Brazílii, všech, do kterých na hranicích Spojených států střílí soukromí kontraktoři, a všech, které čínský režim nutí pracovat v uhelných dolech.

Je na nás ukázat dozorcům, fízlům a prezidentům celého světa, že limity jejich moci jsme my!

29.2.2020 -ljm-

Ekologie Represe