Recenze na zin spojující umění a hardcore subkulturu

Na přelomu loňského a letošního roku spatřilo světlo světa třetí číslo netradičního zinu Mazinerie. Jde o „one woman show“ zpěvačky kapely Lakka, která své jméno vetkla také přímo do názvu zinu. Její tvůrčí záměr je jednoznačný, a to propojovat světy, v nichž se pohybuje. A tím zároveň obohacovat je samé informacemi, pohledy a dojmy z tak trochu jiných dimenzí. Vydat další číslo zinu jednak z niterné potřeby vykřiknout do světa, sdělit, sdílet… a pustit ze řetězu to zvíře, které nutí stále něco tvořit a na něčem participovat. Nejde ale o sebeprezentaci natolik typickou pro dnešní atomizovanou společnost pozdního kapitalismu. Stránky Mazinerie jsou pozvánkou pro široký okruh přátel, kteří mají co říci, ať už slovy či výtvarným projevem.

Mazinerie spojuje zejména svět umění, hardcoreové subkultury a angažovanosti všeho druhu. I když deklaruje, že „cílová skupina neexistuje“, cílový okruh čtenářů je zřejmý. Pro přiblížení obsahu bude asi nejlepší vzít to pěkně popořadě. Hned na úvod je z textů zasazených do obrazů zjevné Mariino nadšení ze řvaní v kapele. A šup k aktivismu. Simon z Kolektivu 115 popisuje, jak se všichni „můžeme společně organizovat ve snaze o lepší společnost“. Vše vypadá tak snadné. Přidáte se ke skupině podobně smýšlejících přátel, každý týden se scházíte a založíte politickou skupinu. A člověka napadá, jak je to vlastně snadné být aktivistou… v Praze. Škoda jen, že tenhle recept skoro nikde jinde neplatí, nebo je za ním tisíckrát víc námahy se stokrát omezenějším dopadem. Povzdechnout sem si musel trochu i nad dalším dobře míněným textem, jenž nese název „Feminismus a veganství má smysl propojovat“. Jakákoli emancipační hnutí a progresivní tendence má smysl propojovat. Jenže by to nikdy nemělo být na úkor znásilňování pojmů. Mluvit totiž o „společenských nerovnostech žen, zvířat i jiných marginalizovaných skupin“ dělá věci jen medvědí službu.

A šup k umění a skrze konzervy k otázce, co všechno je třeba zachránit. Rozhovor s Křepim, který vozí kapely po Evropě. A další s Karou, co pobývá ve Švédsku a mimo jiné odpovídá na velmi zajímavý dotaz, zda je horší rasismus nebo sexismus. Následuje vypovídající vyprávění o (bez)myšlenkových facebookových bublinách v reálném světě a neschopnosti názorové konfrontace. A odtud vyváleni v mechu si formou fotoreportu můžete zopakovat zine fest, který se konal loni v dubnu v pražské Eternii (zapište si do diářů, že další ročník je už za dveřmi, a to 4. května na stejném místě). Dál zamyšlení nad dobou postfaktickou a problémy komunikace s prapodivnou poznámkou v závěru o hrdosti a národní identitě. Obrázky, obrázky, obrázky, obrázky a jeden pohřeb. Nechybí i něco praktických rad a zkušeností – peníze jsou nepřítel, tak jak přežít, když jich není nazbyt. Třeba zbude nějaká ta kačka na Kalendárium 2019. Než začnete vybarvovat omalovánky, pokochejte se surreálnou povídkou staršího data. Pak zasaďte mrkvičku, upečte bábovku a u recenzí si vychutnejte něco temných tónů.

Mazinerie č. 3. 76 stran formátu B5. 100 Kč. O zin si pište na e-mail fiserova.ma[a]gmail.com.

15.3.2019 -jk-

Recenze Kultura