Anarchistická federace

Setkání v Aténách

Report z mezinárodního setkání Internacionály anarchistických federací a Festivalu anarchismu v Aténách.

IFA

Od posledního setkání mezinárodních delegátů Internacionály anarchistických federací (IAF-IFA) v Londýně uplynulo již půl roku a tak nastal čas na další. Tentokrát se konalo ve slunných Aténách týden před Festivalem anarchismu, který organizovala řecká skupina APO.

Vzhledem k tomu, že se naší skupince nyní podařilo docestovat bez komplikací a zadržení na letišti, mohli jsme si řeckou metropoli užít naplno.

Hned po příjezdu na místo ubytování nás přivítal obrovský, hrozivě vypadající pes, který jak nás ujistili místní soudruzi, byl milý a přátelský a rozhodně nás nehodlal pokousat, nemá rád jen policajty a nácky. Po prohlídce domu vedené nejmladším squaterem, který nám ukázal všechna promyšlená bezpečnostní opatření, jsme všichni okamžitě usnuli. V Praze bylo tou dobou kolem dvaceti stupňů a v Aténách 40 ve stínu. To člověka docela vyčerpá.

Náš malý průvodce pro nás mezitím připravil šachový turnaj, ve kterém nás všechny rozdrtil. U toho nám lámanou angličtinou vysvětloval, že kdyby přišla policie nebo náckové, máme okamžitě vzít do ruky první věc, kterou najdeme, a omlátit jim ji o hlavu. Od řeckých kamarádů se máme jistě co učit.

Postupně přijeli soudruzi z ostatních zemí a setkání mohlo začít. Program jsme měli poměrně nabitý.

Nejdříve jsme si povyprávěli o situaci v našich domovských zemích – připravený report měla samozřejmě i naše federace. Po takovémto rozjezdu jsme mohli začít řešit důležité body, jako například pokladnu nebo webové stránky Internacionály, které momentálně nefungují. Poté jsme se věnovali plánování dalšího setkání a také kongresu Internacionály anarchistických federací, kterého se ujala skupina FAO ze Slovinska a na kterém budou vítáni všichni, kteří se organizují v anarchistických skupinách nebo se jen zajímají o anarchistická témata, chtějí se seznámit s podobně smýšlejícími lidmi z celého světa a navrch si udělat hezký výlet.

Velkým tématem se stalo setkání G20, které se bude konat letos v prosinci v Buenos Aires. Skupiny Internacionály se shodly, že se pokusí kamarády v Argentině podpořit při organizování protiakcí, pokud ne svou přítomností, pak určitě benefičními akcemi na podporu případných zadržených a šířením informací v místě svého působení.

Setkání bylo velmi příjemné a produktivní a všechny nás potěšilo, že se po dlouhé době zase potkáváme. Část delegátů zůstávala i na festival, takže jsme měli několik dní na společné poznávání města a místních kamarádů.

Více než památky nás lákala čtvrť Exarchia, která je známá početným zastoupením antiautoritářsky smýšlejících obyvatel. To vedle neskrývané nenávisti ze strany policejních složek znamená, že zde místní anarchisté vytvořili prostor na organizování se a vytváření množství různých projektů. Naši skupinku velmi zaujal squat Nosotros s poměrně luxusním barem na střeše a družstevní pizzerií, která byla nedávno otevřena v přízemí. Zajímavá byla také autonomní klinika (tedy skutečná zdravotnická klinika, jejíž součástí je i zubařská ordinace) s přidruženou kavárnou a knihkupectvím, která se nachází přímo na náměstí. Bylo příjemné pozorovat místní soudruhy, kteří jsou velmi zapálení pro to, co dělají, a s ničím se moc nepářou.

A jak funguje udržování pořádku ve čtvrti bez policie? Úplně stejně jako všude jinde. Většina lidí ví, že kamarádům nebo náhodným lidem na ulici by se ubližovat zkrátka nemělo. V noční Exarchii jsme se cítili bezpečněji než na nočním Václaváku. A když někdo nerespektuje svobodu a životy druhých, je mu to patřičně vysvětleno, ať už po dobrém nebo po zlém. Ani v Exarchii není sice všechno dokonalé a například policie si dává záležet na tom, aby drogovou mafii a podobné záležitosti z celého města natlačila právě do této svobodné čtvrti, ale místní se k problémům statečně staví čelem a snaží se je řešit.

Další úžasné místo je Polytechnická univerzita. Nepodařilo se nám sice vypátrat, jak přesně to tam funguje, nicméně je jasně vidět, že univerzitu mají pod kontrolou studenti. Obrovský mramorový komplex se tak stal místem pro konání politických akcí i studenty organizovaných koncertů.

Zkrátka v Aténách se skrývá tolik věcí, že jsme je ani nestačili všechny vstřebat. Den začátku festivalu nastal a my jeli přes celé město do univerzitního kampusu v Zagrafou, kde se akce konala. Žel v přednáškových sálech bylo na nás, zhýčkané Středoevropany, tak vedro, že jsme většinu festivalu proseděli venku na čerstvém vzduchu. Přednášky, na které jsme se nejvíce těšili, jsme ale stihli. Poslechli jsme si vyprávění tureckých soudruhů o místních anarchistických skupinách a projektech, z nichž nás velmi zaujala například Anarchistická středoškolská skupina, složená z lidí ve věku od 14 do 18 let, kteří bojují proti nesmyslnosti školského systému a zakládají vlastní svobodné prostory, ve kterých jsou si všichni rovni a můžou se učit od sebe navzájem. Zajímavá byla také anarchistická kavárna, která se snaží fungovat mimo kapitalistický systém, veškerá nabídka pochází ze svobodných projektů a lidé, kteří v kavárně pracují, nedostávají mzdu, ale ze zisků v kavárně si berou to, co potřebují.

Také jsme zhlédli film o zapatistických ženách, jejich hnutí a mezinárodním setkání organizovaném zapatistickými ženami v Chiapasu, kterého se zúčastnilo pět tisíc žen z celého světa. Problémy se sexismem jsou v Latinské Americe mnohem větší než v Evropě, ale místní ženy s nimi statečně a s hrdostí bojují a slaví velké úspěchy. Dokument vytvořený soudružkami z APO byl v našem případě doplněn také překladem do angličtiny a komentářem, což z promítání dělalo autentické a emotivní svědectví.

V Aténách se nám hodně líbilo a padl i návrh na „neúmyslné“ zmeškání letadla a nový život na některém z místních squatů. Povinnosti v Praze a bolavá noha jednoho soudruha nás ale donutily zamávat Exarchii a odjet na letiště.

A co jsme si z výletu odnesli? Určitě spoustu vzpomínek, kontaktů a poučení do života. Například jsme se dozvěděli, že tajemné cigarety značky Gold Mount, které občas prodávají lidé v pouličních stáncích, rozhodně není nutné zkoušet. Chutnají hůř než české Petry a podle jednoho článku na internetu dost možná obsahují azbest.

Na závěr bychom chtěli poděkovat místním soudruhům, kteří se o nás celou dobu starali a měli s námi trpělivost.


Verze pro tisk 25.7.2018 Zahraniční sekretariát AF
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Podporujeme