Není socialismus jako socialismus. Ten státní je jen další formou útlaku. Stahujte, tiskněte a šiřte únorové číslo nástěnných novin A3!

Letos si připomínáme hned několik tzv. osmičkových výročí. První z nich nás odkazuje na 70 let starou událost, kdy komunistická strana vyhrála ve volbách a následně se chopila na dalších 40 let takřka neomezené moci. „Vítězný únor“ 1948 byl v Československu možná vítězstvím partaje hlásící se k myšlenkám socialismu a komunismu, avšak byl začátkem konce právě těchto myšlenek – myšlenek, které plály v srdcích neprivilegovaných vrstev od počátku tzv. dělnického hnutí. Na pozadí tohoto výročí máme nyní dobrou příležitost podívat se na osudy těchto myšlenek.

Skomírání feudálních pořádků, nástup nové bohatnoucí vrstvy – buržoazie, průmyslová revoluce. A na druhé straně rostoucí počty průmyslového proletariátu lavírujícího na hraně sociální propasti, vytvářejícího vlastní vize a postupně si uvědomujícího svou společnou sílu. Z tohoto uvědomění se rodí první dělnické organizace a dochází také k jejich internacionálnímu propojování. Dochází ke stávkám proti špatným platovým, pracovním a životním podmínkám. Stejně tak dochází k jejich krutému potlačování a represím.

V teoretické rovině se rodí různé směry socialismu, který na rozdíl od kapitalismem prosazovaného boje všech proti všem a zachování sociálních nerovností prosazuje naopak sociální rovnost, tedy odstranění třídních rozdílů. Socialismus prosazuje systém, který přihlíží k potřebám všech lidí namísto toho, aby hájil především zájmy úzké skupiny privilegovaných. Na tomto základu se utváří dvě základní skupiny zastánců socialistické myšlenky, které můžeme zjednodušeně označit za autoritářské socialisty a antiautoritáře.

Z první skupiny se vyprofilovali sociální demokraté, jejichž předáci vyměnili revoluční zápal za teplá křesla v parlamentech a starali se nanejvýš o to, aby se pracujícím nevedlo zas až tak špatně v kapitalistickém režimu, na jehož zachování měli tímto svůj zájem. Vedle nich autoritářský socialistický tábor zplodil strany s revolučnější rétorikou, avšak lpící na tom, že jedině jejich vedení ví nejlépe, co je pro pracující nejlepší, a ti se musí jejich velení bezpodmínečně podrobit. Tito autoritáři se následně dostali k moci v Rusku a po druhé světové válce v mnoha dalších zemích, včetně Československa.

Antiautoritářské křídlo socialismu tvořili zejména anarchisté, kteří odmítli myšlenku, že je bezpodmínečně nutné uchopit státní moc. Právě toto získání moci vedlo přesně k tomu, co předpovídali od samého začátku, tedy k vytvoření nových forem útlaku, rozdělení společnosti a sociálním nerovnostem. A byli to právě anarchisté, které bolševici likvidovali mezi prvními, ať už to bylo během Ruské revoluce, v případě Španělské občanské války nebo později po převratu na Kubě. V Československu anarchisty takový osud nepotkal jen z jednoho prostého důvodu – v té době tu žádné anarchistické hnutí už neexistovalo.

Ti, kdo se snaží zachovat současné nespravedlivé pořádky, využili výročí „vítězného února“ k dalšímu bezzubému strašení komunisty, aby tak zakryli skutečnost, že žijeme v totalitě jiného druhu, v totalitě určované neuchopitelným „trhem“. Zatímco pohrobci komunistů v parlamentu společně s novodobými fašisty podporují vládu oligarchy Babiše a jeho podnikatelského projektu ANO.

To, že byl předchozí režim represivní, autoritářský a mnohdy dost hloupý, pro nás neznamená, že budeme přehlížet povahu systému současného. Systému, který je založen na generování zisku pro korporace, vlastníky a manažery bez ohledu na potřeby lidí nebo životní prostředí. Výročí „vítězného února“ je pro nás věčnou připomínkou, jak socialismus nikdy vypadat nesmí, připomínkou, že stát je útlakem sám o sobě bez ohledu na to, kdo třímá jeho otěže. Toto výročí je pro nás připomínkou, že frustrace, nasranost na současný stav a snaha o získání důstojnosti mohou snadno vést do slepých uliček. A jak se toho vyvarovat? Je třeba mít vizi svobodné společnosti, která nefunguje na principech hierarchie, umělých autorit a ziskuchtivosti, ale naopak na principech solidarity, rovnosti a vzájemné pomoci. Je třeba za touto vizí jít a snažit se ji dílčími způsoby naplňovat už tady a teď. A především být kritičtí a nevěřit příliš těm, kteří slibují zářné zítřky oplátkou za to, že jim dáte do rukou moc.

A3 (únor 2018) ke stažení ZDE.

Stahujte, tiskněte, šiřte!

Nástěnné noviny A3 vydává Anarchistická federace každý měsíc. Jsou určené zejména k šíření prostřednictvím výlepu v ulicích či vyvěšování na pracovištích a ve školách.

28.2.2018 Nakladatelství AF

Historie Publikace