Anarchistická federace

Proti politice strachu II

Report ze sobotní blokády srazu zástupců evropských fašistických stran v Praze.

Spolu s ostatními účastnicemi a účastníky sobotní blokády, se scházíme okolo třetí hodiny před budovou Národního Archivu. Slunce pomalu zapadá a nedá se říct, že by bylo zrovna teplo.
Na místě jsou dvě dodávky, samba band a panuje veselá nálada, všichni jsme zvědaví na průběh dnešní akce.
Většina přítomných už spolu s kamarádkami a kamarády utvořila afinitní skupinu (o tom, co je afinitní skupina a jak ji vytvořit, jsme před akcí psali ZDE). Úspěch akce závisí na zablokování tří příjezdových cest k hotelu zároveň, rozřadili jsme se proto do tří skupin-prstů: modrého (právě toho byl součástí autor tohoto textu), oranžového a růžového.
Navzájem se od sebe lišíme nejen věkem, předchozími zkušenostmi a vzhledem, ale také barevnými šátky, které si někdo váže kolem ruky, jiný zas třeba jako čelenku. Podle našich odhadů se sešlo zhruba 250 lidí.
Okolo půl čtvrté se všechny tři prsty formují za bannery (ten náš za dlouhým zeleným bannerem „Třiďme odpad, ne lidi!“, který laskavě zapůjčili Mladí zelení) a vydávají se „všechny fašos zablokovat“ (tento popěvek byl složen speciálně pro sobotní akci, jeho celé znění najdete ZDE).
Náš prst tvoří široký banner v čele, vlajka kampaně Good Night White Pride uprostřed, transparent „Jurský park národovců tady nechceme“ vzadu a zhruba stovka účastníků a účastnic zorganizovaných v afinitních skupinách.
Na místo blokády se přesunujeme poměrně svižně, za skandování různých hesel a doprovodu samba bandu. Za druhou křižovatkou podle plánu zastavujeme a začínáme blokovat. Ačkoliv byly všechny tři blokády oficiálně nahlášené jako demonstrace, nikdo neví, co od přítomných policistů čekat.
Na všechny události reagujeme kolektivně, svoláním „pléna delegátů afinitních skupin“ (což je samozřejmě nevyslovitelné, takže to zkracujeme na „deliplénum“). Jednak nám to poskytuje čas, jednak do podoby a průběhu akce můžou mluvit všichni zúčastnění – dalo by se říct, že podobný způsob organizace akcí je ryze anarchistický.
Směrem k hotelu i od něj pouštíme několik aut místních obyvatel, autobus MHD či novináře, rozhodně tedy není pravda, jak po akci tvrdil policejní mluvka Hulan, že bychom si „brali obyvatele sídliště jako rukojmí“.
Několik desítek minut potom, co jsme zaujali pozici, přichází informace od dalších dvou prstů: „Všechny cesty k hotelu jsou zavřené!“ To u přítomných vyvolá vlnu radosti.
Po nějaké chvíli se začínají trousit účastníci konference pravicových populistů. Značně vytočení naší úspěšnou blokádou. Jejich první pokus projít davem antifašistek a antifašistů skončil fiaskem (upřímně moc nechápu, co čekali) a ačkoliv by si jistě zasloužili leccos, vzhledem k tomu, že naše akce byla předem avizovaná jako nenásilná, snažíme se konflikt neeskalovat a po krátké strkanici a výměně názorů to pravičáci vzdávají.
O několik desítek minut později to zkoušejí znovu, tentokrát jim na pomoc přichází oddíl statečných těžkooděnců a tentokrát se už na druhou stranu dostávají (nepochybuji o tom, že kdyby byla vůle, měli by to mnohem složitější, ale vzhledem k tomu, že naším hlavním cílem je zablokovat „velké ryby“, které míří na kongres, není zájem situaci hrotit). Policie si za svůj zákrok vysloužila skandování „Kdo fašisty kryje, je to Policie“, po chvilkovém zmatku se ale fízlové opět stáhnou o několik desítek metrů dál a naše akce tak v klidu pokračuje.
Kromě tohoto menšího a spíš úsměvného incidentu se však během dne (překvapivě) nic dalšího nesemlelo, a i policie byla kdoví proč spíš v klidu a spokojila se s monitorováním situace „zdálky“ (na klidný průběh pravičáckého kongresu dohlížel vrtulník, na náš prst samozřejmě monitorovací vůz „big brother“).
Během večera se postupně směrem od hotelu trousí účastníci liberální, proevropské demonstrace „Za společnou Evropu bez strachu a nenávisti“, kteří nám líčí svoje dojmy. Doufejme, že se příště uvidíme na jedné, radikálnější akci (jako byla třeba ta sobotní).
Během blokády zazněl mimo jiné výborný projev člena iniciativy Limity jsme my, který platformu představil, přiblížil boj, který vede, dal ho do kontextu s právě probíhající blokádou a přítomné pozval na druhý ročník Klimakempu.
Po šesté hodině se za hlasitého skandování a bubnování přesouváme směrem k hotelu, kde potkáváme ostatní prsty, poslechneme si závěrečné poděkování a shrnutí dne. Povedlo se nám:
- začátek kongresu zpozdit o několik desítek minut a trochu fašisty rozzlobit
- osm pravičáků, co opruzovali na modrém prstu, byla ve skutečnosti skupina europoslanců (např. exUKIP poslankyně Janice Atkinson) - povedlo se nám tak nevídané: donutit europoslance jít pěšky
- Marine Le Pen se do hotelu musela dopravit přes rozbahněnou cyklostezku.

Vzhledem k tomu, že šlo o dlouhý a chladný den, přesouváme se do tepla nasdílet dojmy a nabyté zkušenosti (několik stovek následujících metrů nás ještě sleduje dodávka s těžkooděnci – co kdybychom se náhodou rozhodli vyrabovat sídlo Agrofertu, které se nachází poblíž).


Píšou jinde

Podporujeme