Praha vyjádřila solidaritu s katalánským lidem.

Když se schylovalo k referendu o nezávislosti Katalánska, nelze říct, že by anarchisté a anarchistky zaujímali jasně vymezenou pozici. Na jednu stranu sice podporujeme právo na sebeurčení, na stranu druhou jsme dlouhodobě výrazně skeptičtí k dělení na základě pochybné kategorie národa, natož k zakládání nových států.

Když se nicméně 1. října Katalánsko o referendum pokusilo, přestože bylo jasné, že jej španělský stát nikdy neuzná, těžko už bylo možné si zachovat nestrannost. Brutalita, se kterou policie vyslaná k potlačení hlasování obsazovala volební místnosti, napadala lidi a rozháněla demonstrace, šokovala snad každého, kdo sledoval média.

Násilné vlečení lidí z volebních místností, palba gumovými projektily do demonstrantů v Barceloně, fotografie zkrvavených lidí a po stovkách rostoucí počty zraněných – to všechno nám ukázalo pravou podstatu španělského státu, který se nikdy nebyl schopný očistit od dědictví klerofašistického Frankova režimu. U toho je jedině příznačné, že policejní brutalita zasáhla právě Katalánsko s jeho historií vzpurného regionu, kde se před zhruba osmdesáti lety zrodil snad nejimpozantnější pokus o vybudování anarchokomunistické společnosti.

Že tato vzpurnost z Katalánska zcela nezmizela, je naštěstí zřejmé. Policejní násilí okamžitě následovaly masové protesty a organizace generální stávky, ke které mezi prvními vyzvaly i anarchosyndikalistické odbory CNT.

Nebyli jsme zdaleka jediní, koho katalánský krvavý 1. říjen zasáhl, a tak není divu, že narychlo svolaný protest před španělskou ambasádou v Praze nebyl v naší režii, přestože jsme jej coby anarchisté podpořili.

Úterý není typický den pro manifestace, ale před ambasádou u Hradčanské se sešlo kolem čtyřiceti lidí z nejrůznějších skupin. Potkali jsme se tu s Katalánci, lidskoprávními aktivisty, Mladými zelenými i socialisty ze SocSolu, kteří akci ostatně organizovali. Přestože nás od ambasády dělila ulice, akci přihlíželi i policajti v civilu, převážně staří známí.

Ti si mohli prohlédnout „práci“ svých kolegů na několika desítkách fotografií, co položené na chodníku výmluvně ukazovaly nedělní násilnosti. Kromě fotek tvořily demonstrační výbavu i nejrůznější vlajky (nejčastěji samozřejmě katalánské) a pikety nejrůznějšího vyznění. Některé volaly po ctění demokracie, jiné přály svobodu všem národům a naopak smrt každému státu. Pomyslnou cenu za nejosobitější vyjádření solidarity s nápisem „Love Catalonia, Hate cops, Do gay stuff“ si ale každopádně odnáší anarchoqueer skupina QAS.

Na shromáždění kromě organizátorů promluvila i členka Mladých zelených a zástupci katalánské komunity. Ti prohlásili, že pro ně otázka nezávislosti v tuto chvíli stojí stranou, protože to, co se stalo v neděli, je nepřípustné bez ohledu na to, co si kdo o myšlence nezávislého Katalánska myslí. Došlo i na varování, že se podobné mocenské excesy mohou velmi rychle rozšířit do zbytku Evropy. Za zmínku stojí i projev Jana Májíčka ze Socialistické solidarity, jenž otevřeně katalánskou autonomii podpořil, a především vyzval k mezinárodní solidaritě a hledání alternativ k současnému stavu věcí.

Aby akce byla ještě víc internacionální, krátce vystoupila i aktivistka z Polska, která připomněla aktuální výročí začátku Černého protestu proti antisociální a protiženské politice ultrakonzervativní polské vlády. Došlo tak i na menší symbolické vyjádření podpory boji polských žen.

Večer už se nachýlil, a tak zbyl čas jen položit květiny k ambasádě hlídané řadou policajtů, udělat pár společných fotek a postupně se začít rozcházet.

5.10.2017 -vt-

Ze světa Protesty