Text známé aktivistky Vandany Shivy, která se zasazuje za výrobu potravin bez ničení planety a lidského zdraví.

Média byla náhle zaplavena reportážemi, jež se snaží vyvolat pochybnosti o organickém zemědělství. Existují pro to dva důvody. Zaprvé, lidé už mají dost nebezpečných korporátních jedů a GMO. Zadruhé, lidé se navracejí k organickému zemědělství a k organické stravě jako ke způsobu, jak ukončit toxickou válku proti zemi a proti svým tělům.

V době, kdy průmysl upřel zrak na ohromné zisky, které sklízí z monopolů na osivo, zajišťovaných patenty na jednotlivé druhy semen a uměle vyráběným osivem s toxickými geny a s geny, které činí plodiny odolnými vůči herbicidům, hledají lidé svobodnou stravu skrze organické, neprůmyslové potraviny.

Revoluce ve výživě je tou největší revolucí naší doby a průmysl zachvacuje panika. A tak rozpoutává propagandu, přičemž doufá, že se – podle Goebbelsova vzoru – stokrát opakovaná lež stane pravdou. Ale jídlo je jiné.

Jsme to, co jíme. Jsme sami sobě barometry. Naše farmy a naše těla jsou našimi laboratořemi a každý farmář, každý občan je vědcem, který nejlépe sám ví, jak špatné farmaření a špatné jídlo škodí zemi i našemu zdraví a jak dobré farmaření a dobré jídlo uzdravuje planetu i lidi.

Jeden z příkladů industriálního mýtu o zemědělství nalezneme v článku „The Great Organic Myths“ (Velké organické mýty) od Roba Johnstona, který byl publikován 8. srpna v The Tribune. Snaží se tvrdit: „Orga-nické potraviny nejsou zdravější nebo šetrnější k životnímu prostředí – a jsou plné pesticidů. V době klimatické změny a nedostatku jsou tyto potraviny požitkem, který si svět nemůže dovolit.“

Tento článek byl publikován v deníku Independent a následně vyvrácen, ale v Tribune byl otištěn bez onoho dodatku, který jej vyvracel.

Každý argument v tomto článku je falešný.

Dominantní mýtus průmyslového zemědělství tvrdí, že produkuje více potravin a že je šetrné k půdě. Nicméně, čím více se rozšířilo průmyslové zemědělství, tím víc hladovějících lidí máme. A čím více se rozšířilo průmyslové zemědělství, tím víc půdy je uloupeno.

Důkazy proti průmyslovému zemědělství

roduktivita průmyslového zemědělství se měří v termínech „výnosu“ na hektar, nikoli všeobecným výstupem. A jediným vstupem, který se započítává, je práce, jíž je dostatek, a neberou se v úvahu přírodní zdroje, které jsou omezené.

Systém zemědělství, který hladoví po zdrojích a který je ničí, není šetrný k půdě, ale naopak jí vyžaduje stále víc. To je důvod, proč průmyslové zemědělství provádí masivní planetární loupež půdy. Vede to k odlesnění deštných pralesů v Amazonii kvůli sójovým bobům a v Indonésii kvůli palmovému oleji. A podporuje to loupení půdy v Africe, přičemž dochází k vyhánění pastevců a rolníků.

Podle Mezinárodní technické konference FAO o pěstování geneticky upravených plodin, která se konala v Lipsku v roce 1995, je průmyslové zemědělství odpovědné za 75 % narušení biodiverzity, 75 % ničení zdrojů vody, 75 % úbytku půdy a 40 % skleníkových plynů. To je příliš velké břemeno pro naši planetu. A jak ukazuje 270 000 sebevražd farmářů v Indii od roku 1997, je to příliš velké břemeno i pro naše farmáře.

Toxické látky a jedy užívané při chemickém zemědělství představují zdravotní zátěž pro naši společnost. Připomeňme Bhopal, připomeňme oběti endosulfanu v Kerale a připomeňme řadu rakovinových onemocnění v Pandžábu.

Chystaná zpráva organizace Navdanya „Jedy v našich potravinách“ je syntézou všech studií o zdravotním zatížení pesticidy, jež jsou používány v průmyslovém zemědělství, ale nikoli v organickém farmaření.

Průmyslové zemědělství je neefektivní a zbytečně nákladný systém, založený na chemické intenzifikaci, nárůstu spotřeby fosilních paliv a narůstání kapitálu. Ničí na jedné straně přírodní kapitál a na straně druhé i kapitál společenský tím, že likviduje malé farmy a ohrožuje zdraví. Podle Davida Pimentela, profesora ekologie a zemědělských věd na Cornell University, využívá průmyslové zemědělství 10 jednotek energie při vstupu na to, aby vyprodukovalo jednu jednotku energie ve formě potravin.

Toto plýtvání je ještě násobeno deseti díky dalšímu faktoru, když jsou na průmyslových farmách chována zvířata, která jsou krmena obilím místo trávou z volných pastvin ekologických systémů. Rob Johnston oslavuje tato vězení zvířat jako efektivní a ignoruje skutečnost, že spotřebovávají 7 kg zrní, aby vyprodukovala 1 kg hovězího masa, 4 kg zrní k vyprodukování 1 kg vepřového masa a 2,4 kg zrní k vyprodukování 1 kg kuřecího masa.

Toto zneužívání potravinového zrní jako krmiva je hlavním spoluviníkem světového hladu. A zneužívané hektary, určené k produkci tohoto zrní, nikdy nikdo nepočítal. Evropa využívá sedmkrát větší rozlohu mimo Evropu k produkování krmiva pro své průmyslové farmy.

Malé farmy na celém světě produkují 70 % potravin, ačkoli jsou likvidovány kvůli nízkým „výnosům“. Osmdesát osm procent potravin je spotřebováno v rámci téhož ekoregionu nebo země, kde byly vypěstovány.

Industrializace a globalizace jsou výjimkou, nikoli normou. A tam, kde industrializace ještě nezničila malé farmy a lokální potravinové hospodaření, přinášejí biodiverzita a potrava lidem živobytí. Biodiverzita zemědělství je udržována malými farmáři.

Jak říká zpráva ETC v dokumentu „Who Will Feed Us“ (Kdo nás bude živit), „rolníci chovají a vyživují 40 druhů hospodářských zvířat a téměř 8000 plemen. Rolníci také pěstují 5000 odrůd domestikovaných plodin a dodali více než 1,9 milionu variet rostlin do světových genetických bank“.

„Hospodařící rybáři chovají a ochraňují více než 15 000 sladkovodních druhů ryb. Práce rolníků a pastevců, udržující plodnost půdy, je osmnáctkrát hodnotnější než syntetická hnojiva, poskytovaná sedmi největšími korporacemi.“

Když je tento na biodiverzitu bohatý systém stravování nahrazen průmyslovými monokulturami, když je potrava komodifikována, výsledkem je hlad a podvýživa. Z 6,6 miliard světové populace (aktuální údaje pro únor 2013 jsou 7,01 miliardy – pozn. překl.) nemá 1 miliarda k dispozici dostatek jídla; další miliarda dostává sice dostatek kalorií, ale nikoli dostatek živin, zejména stopových prvků.

Další 1,3 miliardy jsou obézní, kteří trpí špatnou výživou, neboť jsou odsouzeni ke konzumaci uměle levného, na kalorie bohatého, ale na živiny chudého zpracovaného jídla.

Polovina světové populace je obětí strukturálního hladu a potravinové nespravedlnosti v dnešním dominantním způsobu úpravy potravin. Hlad jsem měli i v minulosti, ale ten byl zapříčiněn vnějšími faktory – válkami a přírodními katastrofami. Byl omezen v čase a prostoru.

Dnešní hlad je permanentní a globální. Je to hlad zaviněný způsobem úpravy. Neznamená to, že ti, kteří určují současný stravovací systém, mají v úmyslu způsobovat hlad. Znamená to, že způsobování hladu je zabudováno do korporátního způsobu průmyslové produkce a globalizované distribuce potravin.

Jiná řada zpráv v médiích referovala o studii, vypracované týmem pod vedením dr. Deny Bravatové, spolupracovnice stanfordského Centra pro zdravotnickou politiku, a dr. Crystal Smith-Spanglerové, pracovnice v Oddělení všeobecných lékařských disciplín a výzkumné lékařky na VA Palo Alto Health Care System, která provedla prý nejúplnější metaanalýzu dosud existujících studií srovnávajících organické a konvenční potraviny.

Nenašli žádný jasný doklad toho, že by organické potraviny byly výživnější nebo že by přinášely menší zdravotní rizika než jejich konvenční alternativy, ačkoli při konzumaci organických potravin můžeme omezit riziko, vznikající vystavením organismu pesticidům.

Tato studie může být ovšem stěží nazývána „nejúplnější metaanalýzou“; badatelé prošli tisíce textů a identifikovali z nich 237 jako ty pro analýzu nejvýznamnější. Již to ukazuje na předpojatost. Nejrozsáhlejší metaanalýza byla vypracována v OSN jako Mezinárodní zhodnocení zemědělského poznání, vědy a technologie pro rozvoj (International Assessment of Agricultural Knowledge, Science and Technology for Deve-lopment, IAASTD).

Čtyři stovky vědců z celého světa pracovaly čtyři roky na analyzování všech publikací o různých přístupech k zemědělství a dospěly k závěru, že chemické průmyslové zemědělství již nepředstavuje možnou alternativu. Tou je pouze ekologické farmaření.

Ačkoli stanfordský tým svou práci prezentoval jako nejúplnější studii a tvrdil, že neexistují žádné zdravotní výhody organického zemědělství, i když neexistovaly žádné dlouhodobé studie o zdravotních výsledcích lidí konzumujících organické a naopak konvenčně produkované potraviny (délka trvání posuzovaných výzkumů, zahrnujících lidské subjekty, byla od dvou dní do dvou let).

Dva dny netrvá žádný takový vědecký výzkum. Při dvoudenním výzkumu nelze měřit žádný dopad. A tato nesmyslná věda si říká věda.

Jedním z principů vypovídajících o potravě a zdraví je to, že potrava je tak zdravá, jak zdravá je půda, na které se pěstuje. A je tak ochuzená, jak ochuzenou se půda stává po chemickém farmaření.

Průmyslové chemické zemědělství způsobuje hlad a podvýživu tím, že okrádá obilí o živiny. Průmyslově produkované potraviny jsou nutričně prázdnou masou, naplněnou chemikáliemi a jedy. Výživnost potravin pochází z živin, které jsou v půdě.

Průmyslové zemědělství, založené na NPK mentalitě syntetického dusíku, fosforu a na úrodnosti zvyšované draslíkem, vede k ochuzení o vitální mikroživiny a stopové prvky, jako jsou magnézium, zinek, vápník a železo.

David Thomas, geologicky orientovaný nutricionista, zjistil, že mezi lety 1940 a 1991 ztratila zelenina v průměru 24 % magnézia, 46 % vápníku, 27 % železa a více než 76 % mědi (srov. David Thomas, „A study on the mineral depletion of the foods available to us as a nation over the period 1940 to 1991“, Nutrition and Health 17, 2003, č. 2, s. 85-115). Mrkev ztratila 75 % vápníku, 46 % železa a 75 % mědi. Brambory ztratily 30 % magnézia, 35 % vápníku, 45 % železa a 47 % mědi.

Aby lidé získali stejné množství živin, budou muset jíst mnohem více jídla. Vzrůstající „výnos“ prázdné masy nepřináší více výživy. Ve skutečnosti vede k podvýživě.

IAASTD uznává, že skrze agroekologický přístup, „mají i v těch nejchudších společnostech agroekosystémy potenciál prostřednictvím ekologického zemědělství a IPM dosáhnout nebo dokonce překročit výnosy, produkované konvenčními metodami, omezí požadavky na přeměnu krajiny na zemědělsky využívanou půdu, obnoví služby ekosystému (zejména vody), omezí užívání a potřebu syntetických hnojiv, vyráběných z fosilních paliv, a používání silných insekticidů a herbicidů“.

Našich 25 let zkušeností v Navdanya ukazuje, že ekologické, organické farmaření je jedinou cestou výroby potravin bez ničení planety a lidského zdraví. To je trend, který bude narůstat, bez ohledu na to, kolik pseudovědeckých historek bude průmyslem prosazeno do médií.

Vandana Shiva

Zdroj: www.zcommunications.org/myths-about-industrial-agriculture-by-vandana-shiva-1
přeložil –čp-

Vandana Shiva je lékařka, ekofeministka, myslitelka, aktivistka a autorka více než dvaceti knih a 500 studií. Je zakladatelkou Výzkumné nadace pro vědu, technologii a ekologii, která vedla kampaně za biodiverzitu a farmářská práva. V roce 1993 obdržela Right Livelihood Award (alternativní Nobelovu cenu).

Vyšlo v Existenci č. 2/2013 na téma „etická spotřeba“.

19.2.2017

Ekologie Ekonomika