Anarchistická federace

Vznik „Černé ruky“ na Žižkově

Kořeny squatingu na Žižkově – kapitola z autobiografické knihy „Franta Habán ze Žižkova“ od Franty Sauera.

Žižkov

Po mnoha různých svízelích a trampotách vyšel konečně první sešit „Osudů dobrého vojáka Švejka“. Habán se svým synovcem Ferdou roznesli jej po všech pražských knihkupcích, zatímco Čermák rozesílal jej poštou po celé Československé republice. Hašek roznášel „Švejka“ po známých hospodách a získával celou řadu „kolportérů“, přesvědčen o naprosté jejich poctivosti. Každý dostal tři sta exemplářů do prodeje bez jakékoliv zálohy, kolportéři rostli jako houby po dešti a činili se, aby brzy rozprodali – dávali „Švejka“ za poloviční cenu. Žádný však podruhé nepřišel, jen své známé posílali na firmu nebo na Haška, který se vždy za každého osobně zaručoval, ač ho v životě snad jakživ neviděl. Haškovi stačilo, že je to chudák a že si také rád vydělá.

Švejk byl brzy všude znám. Druhý sešit nemohl však vyjít v ohlášenou dobu, poněvadž Hašek ocitl se bez přístřeší. Bytná ho z bytu vypověděla, protože rád si doma v noci prozpěvoval a ze spánku ji rušil. Akciová společnost se radila, co počít v této trapné situaci. Nic kloudného pořád nevycházelo, až teprve Habán měl radikální nápad, s nímž Hašek souhlasil. Habán vybídl žižkovského socialistického důvěrníka Nerudu, aby svolal schůzi nebydlících, že referovat přijde Hašek. To se stalo, Hašek mluvil ohnivě a nakonec navrhl, aby se utvořila okamžitě organizace pod názvem „Černá ruka“ a ta aby nebydlící nešťastníky hleděla nakvartýrovati. Měla zabrati prázdné byty, sklady, obchody, zrušiti biografy a bordely a nastěhovat do nich nebydlící. Návrh byl přijat s jásotem bez debaty a okamžitě se přikročilo k činu.

Jeden občan měl tu vůz s nábytkem, a tak byla okamžitě zahájena činnost. Návštěvníci schůze do jednoho zúčastnili se stěhunku.

Ihned vědělo se o sterých místnostech, kde by se mohl člověk i s rodinou umístiti. Povoz s nábytkem zastavil před nejbližším domem, v němž dle doslechu byl byt k zabrání. Paní domácí nechtěla sice o ničem ani slyšet, že prý dům je celý obsazen. Konečně milostivě dovolila dům prohlédnouti, a když jí byl ukázán uzamčený byt, řekla, že je to její skladiště. „Skladiště se, mrcho, z bytu nedělá,“ zazněl výkřik. „Otevřte hned!“ rozkazoval jiný. Paní domácí se k tomu neměla a ptala se po zákonném podkladě akce. Bylo jí řečeno, že „Černá ruka“ je nejvyšší zákon, aby tedy okamžitě otevřela, „než ti to, maškaro, tady rozflákáme“. Poněvadž paní domácí zmizela, aby zavolala policii, opřelo se několik silných paží o dveře, které brzy povolily. V bytě, který sloužil paní domácí v době válečné za skladiště pro všelijaké keťasování, jak nasvědčovaly tomu prázdné bedny a láhve, nebylo kromě nich zhola nic. V okamžiku bylo toto haraburdí vyházeno na dvůr, byt zameten a nová partaj si jej zařizovala za pomoci „Černé ruky“. Policie sice přišla, ale spatřila vše už ve vzorném pořádku. Jen paní domácí, která dostala z toho bolení hlavy, poněvadž přišla s hlavou ovinutou hadrem, lamentovala a dovolávala se ochrany. Nic jí to však nepomohlo, a nájemník je tam podnes.

„Černá ruka“ scházela se v hostinci „U Brabce“, kde měla svou kancelář. Sta lidí putovalo sem den ze dne, aby si zde vyžádali pomoc „Černé ruky“, která skutečně pomáhala účinně a naprosto nezištně. Byli to většinou dělníci z různých továren, vojáci-legionáři a pošťáci. Pomáhali bez rozdílu každému, ať patřil k jakékoli straně a jakémukoli stavu, ano i členům pražské bezpečnostní stráže byl opatřen tímto způsobem byt. Staly se ovšem při tom, jak nemohlo ani jinak býti, různé nesmyslné přestřelky, které však „Černá ruka“ zase napravila, když viděla, že byla uvedena v omyl. Lidé ve své touze po bytě ve všem viděli možnosti nebo zbytečnosti.

Jakýsi Zelenka našel byt v Riegrově třídě na Žižkově, naložil vůz nábytkem a žádal – a také dostal – pomoc „Černé ruky“. Když přijeli, našel vůdce v onom bytě kancelář jistého inženýra, který v domě má svůj strojnický závod a kancelář potřeboval pro své spolupracovníky, kteří na velkých prknech rýsovali potřebné plány. Zelenka nechtěl ani slyšet, že to tady tedy nejde, a svou výmluvností přesvědčil většinu kamarádů, že ta kancelář je úplně zbytečná, že ji dříve měl ve sklepě, aby si ji tam dal zase. Byla to pravda, že ji tam měl, jak přiznával jeden kreslič, ale už to dál nešlo, byli by všichni oslepli, a proto šéf pronajal uprázdněný byt. Ale důvody, třeba věcné, nepomohou, když jsou lidé už, jak se říká, v ráži, a proto vůdce „Černé ruky“ dal sem nastěhovat Zelenkův nábytek a tropil si z něho žerty: „Pěkný byt jsi si našel, Pepíčku, to je pravda. Je vidět, že máš vkus. Elektrické osvětlení, telefon u kušny, kdyby se ti snad stará rozsypala, můžeš na babičku jen brnknout, kluku stará; to věřím, že se ti vodtud nechce. Ale myslím, že se tu ani neohřeješ. Víš, musíme to chlapcům u Brabců říci, že je to volovina. Proto ti kamarádsky radím, koukej si najít něco jiného, dokud je čas, dokud máme v rukách vládu na Žižkově my. Jinak pohoříš.“

„Myslíš, kamaráde, opravdu, že to tady nevyhraju?“ ptá se Zelenka už trochu krotce.

„Myslím rozhodně, že ne.“

„Tak tě poslechnu a zítra rychle vyhledám něco jiného…“

Haška chtěla „Černá ruka“ několikráte umístiti, ale vždy odmítl, poněvadž v každém jiném viděl potřebnějšího. Viděl matky s maličkými bez přístřeší a mnohé smutné scény. A proto, když se Habánovi podařilo bratra z Vídně, kterého měl po smrti své matky i s rodinou ve svém bytě, přestěhovat do nového bytu za pomoci „Černé ruky“, nabídl svůj, trochu uvolněný byt Haškovi. Druhý sešit „Švejka“ opozdil se sice, ale „Švejk“ byl přece jen zachráněn!

16. kapitola knihy Franta Habán ze Žižkova. Obrázky z doby popřevratové, NPL, Praha 1965, s. 268–270


V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy