Report ze setkání lidí, kteří se ocitli na černé listině českých fašistů.

Pražské Centrum současného umění DOX uspořádalo od 22. ledna do 21. března výstavu HateFree?, na které se sešly poměrně silné artefakty reflektující současné rasistické nálady ve společnosti. Jedním z exponátů bylo srdce vystřižené z drátěného plotu detenčního centra, které organizátoři výstavy „našli“ na ulici a vystavili u koridoru, kterým se vcházelo na setkání Barcamp Jací jsme?. To se jako živá součást výstavy konalo v sobotu 5. března a vystoupilo na něm přes čtyřicet „živých terčů“, totiž lidí, které si náckové vybírají do svých seznamů imigrantů, xenofilů, hnusáků a úchylů a neomarxistů, zveřejněných na webu White Media. „Záměrem barcampu bylo zmapování ,scény‘ a networking mezi lidmi, kteří se podílejí na aktivitách, které by bylo možné označit za ,hatefree‘, tj. takové, které podporují vzájemné soužití, toleranci a respekt ve společnosti v době její sílící polarizace,“ vysvětlili pořadatelé v doprovodném textu.

Na setkání se tak sešli nejrůznější lidé, od dlouholetých aktivistů až po mladé liberály, kteří se začali veřejně angažovat v poslední době v reakci na protiuprchlické lidové běsnění. Někteří pochopili zadání jako sebeprezentaci (a nutno říct, že zvlášť těm mladým šla nad očekávání dobře), někteří představili hlavně aktivity pomáhající stigmatizovaným lidem, skutečným terčům rasistů. Například spoluzakladatelka právnické organizace In iustitia, vzniklé před lety na pomoc obětem násilí z nenávisti, zmínila navíc dost důležitou a pro tuto zemi možná i příznačnou věc: jak si totiž uvědomila, že pro oběti rasistického násilí není nakonec ani tak důležitá pomoc vycházející z uplatňování paragrafů, jako spíš vědomí, že se jich vůbec někdo zastal.

V rudém čili podle nácků „neomarxistickém“ koutku byli i opravdoví levičáci, totiž ti, kteří si nemyslí, že veřejný aktivismus může být nepolitický, a tak tu zaznělo i vyznání lásky k sociálním hnutím nebo poznámka na téma konfliktu s fašisty, který zůstane vždy konfliktem a žádné trpělivé výchovné řeči z něj neudělají idylku končící společnou veselicí lidí hájících lidství se zastánci šovinismu a rasismu všech odstínů. A v tomto koutku došlo i na anarchisty, ať už současné nebo ty, kteří zavzpomínali na mládí, kdy nesli ulicí černo-rudý prapor.

Dojem a závěr z výstavy a setkání byl zřejmý: postavme se ultrapravici a jejím obdivovatelům, jednejme a nečekejme, až přijde doba, kdy tu nebude vůle a možnost žádné akce s takovým poselstvím konat.

10.3.2016

Antifašismus Z domova Akce