Akce na podporu squaterů z policií vyklizené Cibulky.

Po manévrech, které předvedla policie na Cibulce při její evikci, zjevně potřebovala rychle „vyrobit“ alespoň jednoho obětního beránka, jehož odsouzení by celou tuto monstrakci legitimizovalo. Dal se tedy očekávat „krátký proces“ za snahu bránit ducha místa, tedy slovy zákona za „neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru“. Rychlosoud s jediným stále zadržovaným squaterem měl proběhnout 8. května.

Ve čtvrtek 7. května se objevila výzva, aby mu lidé dorazili ještě týž večer vyjádřit podporu během společné akce, a to od osmi večer před hotelem Corinthia vedle zastávky metra Vyšehrad.

Rychlosoud se zadrženým squaterem byl ale (možná z obavy ze solidárních akcí) ještě více urychlen a jeho termín určen na čtvrtek od 14.30 na náměstí Kinských. Večerní akce však zrušena nebyla a vedle ní bylo navíc „za pět minut dvanáct“ svoláno solidární shromáždění před soudem. Toho se zúčastnilo na 50 lidí a vytvářením hluku dávali najevo souzenému squaterovi svou přítomnost. Tomu totiž hrozilo jeden a půl roku podmíněně a vyhoštění. Nakonec od rychlosoudu odešel s trestem dvou měsíců odnětí svobody podmíněně, proti čemuž se ihned odvolal.

Večerní akce začala podle plánu, jen místo vyjádření solidarity se zadržovaným squaterem se z ní stal protest proti evikci usedlosti Cibulka a zazněl i požadavek na její vyvlastnění. Na pražském Vyšehradě se sešlo 100 až 150 lidí, což je vzhledem k tomu, že akce byla svolána tentýž den, neuvěřitelný počet svědčící o tom, že se autonomní projekty, jako byla právě Cibulka, těší nemalé podpoře. Od hotelu Corinthia se demonstranti přesunuli ke Krajskému ředitelství policie hlavního města Prahy, kde bylo přečteno krátké prohlášení. Následně se přítomní vydali na pochod kolem chrámu ochránců kapitalistického práva a pořádku, přičemž všemožně hlučeli, a to i za použití „batohového soundsystému“.

Po okružní procházce se čekalo na soumrak, jenž byl potřeba k tomu, aby se mohlo na fízlárnu začít promítat. Příslušníci „antikonfliktního týmu“ se mezitím snažili s protestujícími diskutovat, ti se k nim ale demonstrativně obraceli zády. Se soumrakem se vynořil projektor a elektrická centrála. K záměru projekce na policejní ředitelství se členové „antikonfliktního týmu“ postavili značně konfliktně a vyslovili mnoho nezapomenutelných bizarních hlášek: „Na to nemusí být žádný zákon, stačí, když vám to policie přikazuje, nakazuje...“ „Já prostě nechci, aby vás tady kluci zmastili...“ „Policie je sice veřejná instituce, ale není k tomu, aby se na ni promítaly nějaký obrázky. Můžete si promítat kdekoliv, ale ne na policejní majetek.“ „Já bych vám to i povolil, ale velitel si to nepřeje.“ Nejagilnější člen „antikonfliktního týmu“ se rozhodl bránit projekci vlastním tělem. Projektor nakonec vzal do rukou jeden z vyšších demonstrantů, zvedl ho nad hlavu, kam už „tlusté sklo“ antikonfliktního těla nedosáhlo, a popošel s ním ještě blíže policejní budově. Projekci na zeď fízlárny se tak povedlo uskutečnit. Policisté se však nevzdávali a pokusili se projekci narušit spuštěním blikajících majáků na svých autech. To vyvolalo pobavení demonstrantů a skandování: „Jako malé děti! Jako malé děti!“

10.5.2015 -

Represe Z domova Akce Protesty Squatting