Prvorozený syn aristokratické rodiny, Bakunin strávil své mládí na rodinném statku, který ho naučil rolnickým názorům díky jeho stykům s nevolníky. Zřekl se vojenské kariéry a nastoupil na filosofická studia na univerzitách v Moskvě a v Berlíně. V roce 1843 se ve Švýcarsku seznámil s Weltlingem, jehož uvěznění přitahovalo pozornost ruských úřadů, a on byl vyzván k návratu. Odmítl a podnikl svou cestu do Paříže, kde se učil velice od Marxe a Proudhona, ačkoliv nechuť z Marxe zabránila blízkosti mezi nimi. V roce 1849 v Drážďanech byl Bakunin zatčen a vrácen do Ruska jako uprchlík, kde strávil osm let na samotce. Po čtyřech dalších letech na Sibiři a sňatku s mladou ženou se překvapivě vzdálil od svých politických zájmů, podnikl útěk přes Asii a Ameriku do Londýna, kde pracoval s Herzenem na vydávání novin. Podniknuv cestu do Itálie zorganizoval v roce 1864 Bakunin tajné mezinárodní bratrstvo později známé jako "Mezinárodní aliance sociální demokracie". V roce 1868 se zapojil do První Internacionály, kde jeho doktrina stála v silné opozici vůči marxistům. Po z toho plynoucím rozkolu v roce 1972 Bakuninisté pokračovali jako samostatná organizace. Bakunin se z hnutí stáhl do ústraní v roce 1874 po zmařené Boloňské vzpouře. Zemřel a byl pochován v Římě. Neměl žádnou víru v parlamentní politiky a navázal na Proudhona v myšlence, že všeobecné hlasovací právo bylo porážkou revoluce. Věřil v masovou organizaci, kolektivismus, a byl nede vše proti státu. Domníval se, že na místo státu by povstala volná federace autonomních sdružení těšících se z práva na odchod a zaručující kompletní osobní svobodu. Max Nettlau a E. H. Carr psaly autoritativní životopisy o něm. Jeho spisy byly velmi rozšířené a on je jakživ neuspořádal nějaké z nich do ucelených knih. Znamenitou kompilací je ta od G.P.Maximova, vydaná ve Freedom Pressu, ačkoliv je to jen částečná kolekce.